Doom hledá poslední sníh a České Dráhy překvapily aneb hurá na Praděd

Na začátku týdne jsem se od mého spolehlivého zdroje na Pradědu dověděl dvě zprávy:
1) cesta z Ovčárny na Praděd je prohrnutá
2) cesta z Hvězdy na Ovčárnu je plná štěrku
byl jsem postaven před velké dilema: chci jet na Praděd a vidět poslední jarní sníh, ale jak se tam dostat, když je cesta plná štěrku. Řešení bylo jednoduché – pojedu tam na bajku a lišácky si zkrátím cestu svým oblíbeným vlakem jedoucím přes Valšov. Tímhle vlakem jezdím už pár let rituální první cestu na Praděd, tak proč se s ním nesvézt zase. Z Valšova přes Břidličnou je krásná cesta.

5:30, zvoní budík. Kterýho vola napadlo, že se bude v sobotu tak brzo vstávat? No jo, ale když ten vlak jede v 7:09, asi budu muset z postele. Wjecy mám nachystané ze včerejška, takže akorát naplním camel, sbalím jídlo a jedem. Snídaně, oblíkání, sakra, ta hodina utekla. 6:35 mizím z domu. Rychlý průjezd městem na nádraží. Koukám přes skleněné dveře a mám asi pohled bacila do lékárny. Hala je plná lidí a od dveří se zdá, že u pokladen jsou děsné fronty. Zdání klame. Vyplázl jsem 75 korun, dostal divnej kousek papíru a čekám na vlak.
Vlak dorazil, ale ouha, první dnešní problém s ČD🙂 – není přistaven vagón pro kola, jak jsem byl zvyklý. Spolu s jedním starším pánem, dálkoplazem odněkud z čech, jsme odchytli průvodčího. Mezi Moravským Berounem a Valšovem je výluka a průvodčí neví, jestli nám náhradní doprava veme kola. No co, risknem to, maximálně pojedu z Berouna po svých a u pokladny zkusím vyhádat část peněz za jízdné zpět.
Bajk mezitím mizí v prostoru pro zavazadla motoráčku a já hledám místo k sezení. No že by ten motoráček byl nějak luxusní, to se říct nedá. Holt, co chceme za 75 korun. Sundávám batoh a ostatní věci, zatahuju záclonku a uvelebuju se na sedadle. Přes uličku sedí dvě postarší turistky. Baví se docela nahlas, takže chtě nechtě poslouchám jejich konverzaci. V hlavě mi utkvěla informace o ceně jízdenky do Valšova za minulého režimu – pokud si dobře vzpomínám, 12 korun. Paní zapomínají, že tenkrát byly platy daleko nižší.  Dál jsem se ze všech sil snažil neposlouchat jejich debatu, neboť je to neslušné🙂 – já chápu, že dnešní senioři mají hluboko do kapsy, ale další debata těch dvou paní mě utvrdila v tom, že tak trochu kecají – povídaly si, kde v zahraničí byly na dovolené, takže zas tak ekonomicky zle na tom nebudou… no ale to jsem se zakecal někam, kam jsem nechtěl a ted vypadám jako lidožrout🙂.
Vyjíždíme z Olomouce, projíždíme přes Bystrovany a já se snažím usnout. Mimořádně se mi to i daří. Jenže jenom na chvíli. Za Hrubou Vodou se motoráček mění v tanečnici hula hula – v každé zatáčce se v příčném směru třese jako o život. No nic, ČD asi chtějí, aby jim lidi neusnuli a neprospali přestup na autobusovou dopravu.
Vagonem prochází průvodčí a sděluje nám, že s dopravou pro kola je to bledý, v Berouně zatím mají pouze autobusy. Necháme se překvapit.
Vyjíždíme z lesnatého údolí kolem Bystřičky na pastviny pod Berounem. Vlak se už tak netřepe. Znova přichází průvodčí a sděluje nám, že v Berouně cosi pro kola splašili. V duchu se křižuju, aby to nebyl koňský potah s žebřiňákem.
Kupodivu není. Vystupujeme, u nádraží čekají dva autobusy a Fort Transit. Hurá, ČD perlí a mile nás překvapily. Kola mizí v dodávce a lidi v autobusech.
Valšov, vystupovat. Dál už pěkně po svých. Kalibruju výškoměr Sigmy podle turistického rozcestníku a vyrážím na Břidličnou. Mírně pofukuje, ale jet se dá docela svižně, 30 k/h není problém. Za pár minut už mám Břidličnou za zády. Projíždím Velkou Štáhlí, stoupám na Malou Štáhli. Poprvé se mi ukazuje zasněžený hlavní hřeben. Kopce jsou ještě zasněžené, ale dole je jaro jak vyšité.
tn_DSC02758 

Pokračuju dál na Dolní Moravici. Hřeben se přibližuje. Zelená a kousek vedle bílá
tn_DSC02765tn_DSC02766

Moravice, Morávka, jede se  moc pěkně. Sice fouká mírně proti, ale nic hrozného. Navíc, tenhle východní vítr většinou vydrží do odpoledne a to znamená, že mě to pěkně sfoukne domů. Opouštím Morávku a pokračuju nahoru na Hvězdu
tn_DSC02767

Tak v tomhle místě přestává sranda a začíná ta pravá legrace. Zde se cesta láme a z příjemného stoupání se stává předzvěst dřiny na Praděd.
tn_DSC02769

Hvězda. Sníh pořád žádný. Budu muset nahoru. Ještě si hrábnu. Naštěstí je docela teplo
tn_DSC02770tn_DSC02772

Pramínek. Moje první zastávka na cestě k Ovčárně. Nevím proč, ale nepramínkuje, což je škoda. Pramínek mám rád, v létě se tam dá příjemně osvěžit. Moje zdroje na Pradědu nekecaly, cesta je plná štěrku. Silnička by tu asi při sjezdu měla problémy.
tn_DSC02773tn_DSC02775

Obrázek, další zastavení na výstupu. A potkávám první sníh🙂
tn_DSC02780

Bohužel, u obrázku přibylo štěrku na cestě. A to hodně. Stoupám dál. Štěrku je docela dost a bajk se začíná trochu bořit. Navíc přijíždějí auta. Vesele jen vesele. A pak, že je na horách čerstvej vzduch
tn_DSC02790tn_DSC02791

Přibývá nejen štěrku, ale i sněhu. A taky přibývá vody z tání. Tohle období mám strašně rád, všude tečou potůčky a nádherně oživují krajinu. To se mi strašně líbí.
tn_DSC02781tn_DSC02784tn_DSC02786

No nic, jedem dál. Díky štěrku se postup zpomaluje, ale zatím to jde. Nad ovčárnou naštěstí sníh nesypou, takže tam bude klid.
tn_DSC02794tn_DSC02797tn_DSC02799tn_DSC02800tn_DSC02802tn_DSC02806tn_DSC02813

Rozcestí na Švýcárnu. Jsem skoro u cíle. Ještě mě ale čeká oblíbený Strmilovák, třešnička na dortu celého výstupu
tn_DSC02814tn_DSC02815tn_DSC02817tn_DSC02818tn_DSC02819

Ve Strmilováku mě to málem shodilo. No jo, vítr na Pradědu. Kašpar to jistí. Chvíli se peru s větrem a už jsem na plošince pod vrcholem. Vítr, který mě brzdil, mi pomůže v poslední části výstupu. A už jsem nahoře
tn_DSC02823tn_DSC02827tn_DSC02824

Pauzička, foceníčko panoramat, potom oblíknout na sjezd a zase hurá dolů. Nebude to ale sranda. Cesta je místy z tajícího sněhu mokrá a navíc je dost úzká. Provoz pěšáků je silný, tak to raději pojedu opatrně, nerad bych jel až domů s mokrým zadkem a nerad bych sestřelil nějakého tůristu, co neumí chodit po své straně a motá se uprostřed cesty.

Sjezd z Ovčárny je taky docela mazec. Na štěrku to trochu podjíždí a navíc, silnice je opět plná lidí. Víc než 25 raději nejedu, nerad bych se někde smotal.

Na Hvězdě se už dá valit, tak to dolů pouštím. Hurááá, konečně to trochu jede. V Morávce si sundávám první vrstvu oblečení, větrovku a rolák. Sedám na lavičku, snažím se rolák narvat k větrovce. Lidi, co čekají na bus, na mě hledí jako na blázna, ten svetr se tam přece nemůže vlézt. Ale může, mám to vyzkoušené..

Pokračujeme. Vyjíždím z Morávky, chytám vítr do zad. Paráda, tyhle návraty z Pradědu mám rád. I když jedu na bajku, rychlost ani kopečkách nejde pod 40. Takhle se dělají průměry🙂, ne jak při sjezdu po štěrku. Projíždím Moravicí, dojíždím do Štáhle a točím na Rýmařov. Tuhle cestu mám už pěkně najetou, takže řídí autopilot a já se kochám. V kopečku nad Štáhlí fotím na rozloučenou naposled hlavní hřeben a pokračuju domů
tn_DSC02830tn_DSC02832

Kopec do Ondřejova. Krátká a prudká stojka, v podstatě jediný prudší kopec na cestě z Pradědu. Na chvíli zastavuju, abych si odpočinul.
tn_DSC02834

Valšovské údolí. Když tam v letech 2005 – 2006 spravovali cestu, tak to silničáři vyloženě odflákli. Ty nejhorší úseky nespravili a nechali je pěkně děravé. Se silničkou se tam musí opatrně, ale dneska mám bantamy a odpruženou vidlici, takže vzhůru dolů. Jedééém. Takhle jsem si Valšovské údolí ještě neužil. Výborný sjezdík. Škoda, že se takhle nedá jet vždycky.

Roviny na Hané. Tady mě trochu opouští vítr do zad, začíná se točit a chvílemi mě zpomaluje. Ale i tak pořád jedu kolem třiceti a držím průměr.

75 km domů jsem dal za 2h 25′. Na to, že jsem jel na bajku, to docela valilo. S dneškem jsem hodně spokojený. A ted jdu spát🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s