Hradišťan – Chvění

Hradišťan & Filharmonie Brno, Jumping Drums, Altai Kai, Petr Altrichter

Tuhle desku znám už asi tři měsíce. Dostal jsem se k ní čirou náhodou – na stanici ČRo 3 – Vltava ji pouštěli v pořadu tuším Čajovna a já se do ní na první poslech zamiloval. Velice rychle jsem si ji pořídil a pořádně naposlouchal. Od té doby mi v hlavě pořád leží její “recenze”, ale kdykoliv ji chci napsat, nedaří se. No, zkusím to teď.

Začnu obšírně.

CM Hradišťan existuje už hodně dlouho. Historii najdete na jejich webu, http://www.hradistan.cz/charakteristika.htm. Hradišťan mapuje moravskou lidovou hudbu. S příchodem Jiřího Pavlici na pozici uměleckého vedoucího se ale jejich hudba dost změnila.

Pavlica strašně rád experimentuje a fúzuje mezi žánry. S Vlastou Redlem a jeho A.G. Flekem nahráli výborné folkové album, ze spolupráce s Emilem Viklickým vznikla jazzová Prší déšť, s japonským muzikantem Yas-Kazem natočili Svítání ochucené východní hudbou, s jihoafrickým hudebníkem Dizu Plaatjesem a s kapelou Talant vznikla nahrávka Mys Dobré naděje inspirovaná africkou kulturou, verše Jana Skácela jsou zhudebněny na albu O Slunovratu, které popisuje celý rok. Každá z desek je výborně nahrátá a velice povedená. Poslech každé z nich je výborným zážitkem. Kromě těchto alb samozřejmě existuje i řada nahrávek s klasickými lidovkami – Ozvěny duše, Moravské koledy… více v jejich diskografii.

Deska Chvění s podtitulem Suita Dialogů se skládá ze čtyř částí – Dialog Básnický, Dialog s minulostí, Dialog etnický, Dialog s nadějí). Texty tvoří básně Jana Skácela, Vladimíra Holana, Jiřího Brabce či nejstarší dochované staroslověnské a staročeské památky z 9. a 14. století.

Dialog Básnický:
1.    Preludium aiolské    5:56   
2.    Poslední list (Jiří Pavlica/Vladimír Holan, Jan Skácel)    3:51        
3.    Moje vina (Jiří Pavlica/Jan Skácel, Vladimír Holan)    5:39
Verše v této části jsou plné motivů k zamyšlení. Posuďte sami:

Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale co já…
Vladimír Holan

Bývá nám ticho
jako dětem zima.
Tak dávno není kdy
vymlouváme se na jindy.
A dlouho budeme se ještě vymlouvat
Jan Skácel

Silné myšlenky. Začtěte se, zaposlouchejte do uhrančivého hlasu Jiřího Pavlicy a Alice Holubové. Pomalá ukliňující hudba je balzám pro lidi uhnané dnešní rychlou hektickou dobou. A Skácelovy verše? Všímáte si, jak málo se spolu lidi opravdu baví? Tím myslím opravdu o něčem, ne jenom o práci a povrchních věcech. Mejly, MSN, ICQ… Ale opravdu, bývá nám ticho, jako dětem zima… A vymlouváme se na jindy. To sedí.

Moje vina, tvoje vina,
vytlučená zvonovina.
Prastarý strach z chlupů líná,
včeličkám je zima.
Kéž nemusel bych kázat,
kéž nebylo by kéž
a byla jenom růže
a vůbec nikdy lež.
A ty jenž nechceš kamenovat,
buď jako kámen v srdci svém,
tak milosrdný,
ještě nikdy nehodil kámen kamenem.
Jan Skácel

Když jsme s kamarádkou probírali tyhle verše, padlo slovo hádka. A opravdu. I hudba, která se změnila a místo klidného hlazení duše teď zní dramaticky, až agresivně. Začtěte se, zaposlouchejte. Moje vina, tvoje vina… hážeme vinu jeden na druhého, hádáme se… jako když se houpe zvon, bim bam… pravdivá slova. Chovejme se k sobě líp… nekamenujme druhé… i hudba, která se v závěru skladby vrací k tématu “poslední list” se nás snaží opět uklidnit…

Dialog s minulostí

4.    Otvéšta Filosof Konstantin (Jiří Pavlica/staroslověnský text z r. 868)    5:42       
5.    Počíná sě (Dalimilova) kronika česká (Jiří Pavlica/staročeský text ze 14.stol.)    2:58

český překlad textu 4. skladby: Obrana Konstantinova v Benátkách r. 868
Odpověděl jim Filozof.
Cožpak nepadá déšť od Boha stejně na všechny,
ani slunce nesvítí všem stejně,
či nedýcháme na vzduchu všichni stejně?
Vždyť my známe mnoho národů,
které ovládají umění písma a vzdávají Bohu slávu
každý svým jazykem.
David přece volá, řka:
„Pějte Pánu všechny země,
pějte Pánu píseň novou.“
„Chvalte Boha, všechny národy,
velebte ho, všichni lidé, a vše,
co dýchá, ať chválí Pána.“
Odpověděl Filozof Konstantin.

opět k zamyšlení.

Začíná (Dalimilova) kronika česká
Mnozí pověsti hledají,
tím moudře a dobře činí,
ale když na svou zemi nedbají,
vlastní rod tím ponižují.
O jeho cti by se však dozvěděli,
kdyby měli knihy o své zemi,
aby z nich celý svůj rod poznali
a původ, odkud pocházejí.
Já ty knihy dávno hledám
a neustále to požaduji,
aby se toho někdo moudrý ujal
a všechny české skutky vjedno spojil.
A tak dlouho jsem to žádal,
dokud jsem to správně nepochopil,
až jsem byl k tomu sám povzbuzen
a k sepsání přiveden.
Kronika tak řečeného Dalimila
ze 14. století – úvod

Dialog etnický

6.    Altaj, Altaj (úprava Jiří Pavlica, Altai Kai/lidový)    6:07       
7.    Altajské nebe (Jiří Pavlica/lidový a Lazar Kokyšev )    6:03

V této části se nám představí skupina alikvotních zpěváků z Altaje. I hudební motivy se změní a přiblíží nám jejich kulturu. A je co poslouchat – to, co Altai Kai předvedou, je naprosto úžasné. Dynamická a veselá skladba Altaj Altaj umí perfektně doplnit energii člověku utahanému z dnešní doby. Zároveň nám nabídne malé okénko někam do přírody smile_regular.

Hoj, moj, ojojoj…
haj, maj, ajajaj…
Na krásném letním palouku
na širé polaně
na zářícím Altaji
na pasece skvostné jak koberec
na úpatí bílé hory
na břehu bílého moře
obdařen neobyčejným osudem
žil náš bohatýr.
Z každé strany jeho podoba je jiná
tu jako medvěd
tady zase vlkem zdá se
strachu nezná
tak náš bohatýr žije.
Požehnán samotným Altajem
jeho kulka nemine cíle
jeho kůň je drahocenný
co stvoří jeho ruka, neodložíš
jeho slova překrásná poslouchejte.
Bohatýr, bohatýr, bohatýr…
Matka Altaj
Otec Altaj
Altaj, Altaj, Altaj…
Lidová poezie

parádní divočina…

Altajské nebe 
Na nebi je jedna hvězda,
oko na ni dosáhne,
ale ruka ne.
Na světě je jedna dívka,
do touhy se vejde,
ale do osudu ne.
Postelí mou je step Altaje,
klenbou modrou mne soumrak přikryje,
mým hlasem se nebesa chvějí
a hvězdy s hůry mi pod nohy padají.
Lidová poezie a Lazar Kokyšev

Co vy na to? Hudebně příjemné – První verše zpívá Pavlica zamyšleně, jemně, druhou pasáž “postelí mou…” pak spustí svižným, pochodovým tempem. Na konci se přidají Jumping Drums. Tohle by snad probudilo i mrtvýho.

Dialog s Nadějí

8.    Kamínek na dlani I (Jiří Pavlica/Jan Skácel)    2:09       
9.    Kamínek na dlani II  (Jiří Pavlica/Jan Skácel)    2:49       
10.    Haleluja (Jiří Pavlica/Jiří Brabec)    6:04       
11.    Postludium (Jiří Pavlica/Vladimír Holan)    3:26

Poslední pasáž. Klíčové verše napsal Jan Skácel

naděje malý kamínek
na prázdné dlani zmizel kam
ach kdosi oblázkem tím hodil
a dohodil až ku hvězdám
zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stíhu léta přes strniště
a bosé srdce nezradit
pro jakou radost a pro jaké štěstí
co zůstalo a co je slíbené
uhelná noc a neodkladné ráno
a čirá slza na oddénku dne
Jan Skácel

Co dodat? Jemně, něžně zazpívané a zahrané. Naděje je zahrátá ve dvou různých anranžích – osmička je podkreslená ochestrem a zpívá Jiří Pavlica, druhá je v aranži klasické hraišťanské lidovky s cimbálem a zpívá Alice Holubová. Jedna lepší než druhá, ale nikdo neví, která je ta první a druhá smile_regular. A význam veršů? Hledejte.

Haleluja
Ze skořápky noci se vyloupne den
pochval tu chvíli a uchovej sen
nevěřím, že se čas ztrácí
nevěřím, že se čas ztrácí
kreslí duhu letokruhů
Možná, že ve snu vidíš jeho tvář
laskavý moudrý tajemný hodinář
na zlaté sluneční niti
kyvadlo země svůj rytmus chytí
měří nám čas, měří nám čas
Haleluja, jen nebe nad hlavou mám,
haleluja, náš společný chrám,
už vyšla denička, svítá, haleluja,
nový den vítá, vítá, haleluja.
Námahou rudé slunce stoupá výš
děkujme za to že smím, že smíš
prožít svou lásku, co bolí,
prožít svou lásku, co bolí,
měří nám čas, měří nám čas.
Jiří moravský Brabec

Tato skladba se objevila už na desce Mys Dobré Naděje, kde byla zahrátá v etno-aranži Dizu Plaatjese. Na Chvění je použita aranž, kterou já osobně považuju za jazzovou. Veselá, hravá… tohle prostě můžu. Neváhejte si pořádně zesílit zvuk, tahle skladba to vyloženě vyžaduje. Koneckonců je to vrchol celé desky. Hraišťanský sbor zpívá jako o život, filharmonici jim v tom zdatně pomáhají, Jumping Drums se taky neflákají a všemu dávají korunu alikvotní zpěváci. upozorním vás na pasáž začínající na čase 1’40’’ – veselý jazz jak vyšitý. Klarinet se nám vyloženě vysmívá jako nějký lesní pták, bicí jsou taky veselé a do toho sbor a na konci dechy. Excelentní.
V čase 3’50’’ nastoupí hrdelní zpěváci, 4’15’’ nastává velké finále, o které se postarají Jumping Drums. Divočina pokračuje, hlasitost nahoru.

A postludium, vyklidnění po předchozím řádění. Opět “poslední list” a pomalý návrat do reality.

Málokterých padesát minut uběhne tak rychle jako padesát minut s deskou Chvění. Deska naplněná emocemi a texty k zamyšlení.

Vypněte telefony, odhlašte instant messengery, vložte CD do přehrávače a zaposlouchejte se…

p.s.: tenhle post dopadl úplně přesně tak, jak jsem předpokládal. napsal jsem spoustu slov, ale k mým pocitům z Chvění jsem se moc nepřiblížil. Chvění se nedá popsat, to se musí zažít.

One thought on “Hradišťan – Chvění

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s