Chrťárna do kopce a malá příhoda s SPD

Už delší dobu mě kolega v práci provokuje – když jsem takovej chrt, ať trumfnu jeho čas na trase Tovéř – Pohořany. 35 minut. Zdá se to docela dost, protože ta trasička má cca 8,5 km. Jo, 8 a půl kilometru, ale je to docela lámačka. Však koukněte.
pohorany 

http://www.bikemap.net/route/40634

Dneska by to šlo, řekl jsem si odpoledne po cestě z práce při pohledu na oblohu a teploměr. Nic moc horkýho, ve městě bylo 25°C. Najedl jsem se, převlíkl, oprášil silničku, do přehrávače putuje Universal Religion 2008 od Armina van Buurena, přendal jsem tachometr a vyrazil. Až do Samotišek jsem jel na pohodu, pěkně volně, ať se nohy vytočí a moc neunaví.

Dojel jsem k ceduli Tovéř a zapnul stopky. Kolega totiž bydlí v Toveři a tak jsme se dohodli, že cedule bude startovní bod. Podmínky nebyly úplně ideální, foukal vítr doprotivky, ale co už nařvem.

Popohnal jsem silničku a hurá na to. Však já ti ukážu, kdo je rychlejší. Zabral jsem, tepy šly nahoru a já vystřelil kupředu.

Dolany jsou v pohodě až k hospodě, tam přestává sranda a začíná kopec. A ne ledajakej, kopčisko docela protivný. Ono se nezdá, ale je docela prudký.

Zatím to jde i na pilu, libuju si. Chvíli ze sedla, chvíli v sedle, střídám to a hlídám si takovej výkon, aby mi moc neodcházely nohy. Dojedu na konec dědiny a řadím malou, nastává první stoupání. Nacvakal jsem malý pastorky a jedem dál. Tepák ukazuje kolem 160 tepů, což je moje optimum v kopcích. Zatím to valím kolem 22 km/h a pomaličku polehoučku zpomaluju.

Dojíždím do Nových Sadů, tam se cesta poprvé láme. Podřazuju o dva kvalty na 39/18. Jdu ze sedla a doháním ztracenou kadenci. No, kadenci – jsem docela silovej typ a tak tomu točení v kopcích moc nedám smile_wink.

Konec dědinky, stoječka, zatáčka a začíná Véska. Tady si dávám pauzu, cesta se zas láme a tentokrát k lepšímu. Nechávám stejnej kvalt a trochu vytáčím nohy, zaslouží si to, zatím táhnou dobře. A za chvíli zas budou potřeba. Jedna zatáčka, druhá zatáčka, konec dědiny a mírná rovinka, kde získávám drahocenné vteřinky. Kouknu na stopky, 14 minut, čas zatím OK. Předemnou chlapík na crossu, točí nohama jak vzteklej, evidentně jede na kašpara. Jenže než ho stíhám dojet, potvora cesta se zas láme. Přeřazuju na 39/19 a posléze dokonce na 39/21. K chlapíkovi se blížím docela pomalu, většinu stoupání jedu ze sedla. No jo, tahle část kolem golfovýho hřiště je docela chutná. Ale jo, pohoda, byly doby, kdy jsem tuhle pasáž jezdil 39/25 s jazykem na vestě.
Končí hřiště, značka serpentiny, zatáčka doprava, stoječka, chlápkovi dochází pára a já ho předjíždím. Ahóóój smile_regular. Zatáčka doleva, další doprava a rovinka na Dolní Boudě, řadím na těžší převody, oblíbená osmnáctka v akci. Sranda na obzoru, křižovatka, točím na Pohořany.

Podřazuju na 19z pastorek, kopec přitvrzuje. Trochu zpomaluju, ať si nezruším nohy. Zatím to pořád jede v rámci možností. Armin ve sluchátkách pomáhá jak může 🙂

Cedule Pohořany. Tahle dědina je srandovní, je postavená pod horou Jedová a cesta tam jde v podstatě proti vrstevnicím.
http://www.mapy.cz/#x=139892864@y=134583424@z=13@mm=TTtP
Potkáte tam tři velice pěkný stoječky, radost to jet. A mě právě čeká první z nich. Naštěstí kratičká. V předstihu cvakám 39/21. Šup ze sedla a bušíme. Proplétám se mezi dírama v cestě a hele, už jsem u turistického rozcestníku – tady se na cestu napojuju, když jezdím na bajku. Kopec se zmírňuje, přichází pár serpentinek. A zase stoječka. Už trochu horší. No, trochu, na 21z je to docela lámačka. Ale řadit zatím nehodlám, v tomhle záběru by to nebylo moudré. A navíc se blíží konec.
Cvak Cvak, projíždím štěrkem a už jsem u hospody. Hurá, zas odpočinu. Ani raději nekoukám na stopky. Protočil jsem si zas trochu nohy a přichází poslední ministojka. Už toho začinám mít dost. Naštěstí přichází morální podpora – geniální Big Sky (Agnelli & Nelson Remix) od Johna O’Callaghana s vokálem Audrey Gallagher. Tahle skladba mi vždycky zvedne morálku. Volume up, na plný kule, blafly adrenalinové saze, přidávám a dojíždím k rozcestníku u zastávky. Tam se cesta definitivně rovná. Saze hoří, já řadím pilu a makám, cíl se blíží. Mám husí kůži, po zádech mi běhá mráz, chvílema skoro nevidím, ale makám a citím se skvěle. Tepovka leze přes 180 tepů a mě to vůbec nevadí – blížím se k cíli.

Asfalt se mění v šotolinu, mírně se obávám ostrých kamínků. Ale co. Cíl se blíží, rozcestník pod Jedovou. A už jsem pod ním. Brzdím, zastavuju stopky, vycvakávám a opírám kolo o strom. Cítím jak mi slábnou nohy a jdu si sednout na poražený strom na sluníčku. Rozhlížím se po okolí. Po chvilce se mi uklidnila tepovka, vstávám a jdu zkontrolovat stopky. 30’ 22’’. Kolegovi jsem nadělil 4 minuty a nějaké drobné.

Fajn, vydýcháno, odpočinuto, jedem domů. Sjezdík z Pohořan, Véska, Dolany, Samotišky, Olomouc. Jsem pěkně rozhýbaný, takže mi cesta pěkně ubíhá.

A problémek. Chci se napojit z boční uličky na hlavní ulici. Cosi tam jede, tak si říkám, že vycvaknu a zastavím. Ten pohyb pro vypnutí tretry z pedálu známe všichni, ne? A jéjej, ono to nejde. Zkouším to podruhé, potřetí… furt nic. Sakra. Zoptimalizoval jsem rychlost tak, abych nemusel zastavovat. No, dobrá. To by bylo. Ale pořád nejde vycvaknout.

Krokem se plížím po hlavní cestě a pořád to zkouším. Kurva, ono to fakt nejde. Co teď? Kurva, kurva, kurva, zaseklo se to. A problém, předemnou se asi desítkou plíží dědek na skládačce tak šikovně, že nejde předjet – vlevo jsou koleje šaliny a vpravo ho taky nepředjedu, protože kličkuje. Ach jo. No nic, předjíždět nebudu. Silnička při desítce moc stabilní není a já si ještě musím rozepnout tretru. Ještěže nemám tkaničky, ale suché zipy a přezku, Northwave Kameleon. Rozepínám přezku, uvolňuju sucháče. Bota uvolněná, tak se zouvám a konečně můžu zastavit. Já totiž umím vystupovat pouze na jednu stranu, na druhou jsem se to zatím nenaučil (za dva roky je to ostuda, já vím :-)). Hurá, konečně na pevné zemi. Jenže co se zaseklou tretrou? Chvilku s tím krámem zápasím a pak si konečně dala říct. A už vidím i příčinu – jeden ze šroubů se povolil, vyšrouboval a zasekl. Kdepak mám nářadí? V podsedlovce. Vyškrabal jsem bordel z hlavy šroubu a přitáhl to. No, všechno zlý je k něčemu dobrý, aspon mě to donutilo spravit si na té straně pozici kufru.

Jsem docela rád, že jsem neudělal okolním chodcům divadýlko mým pádem…

***** slovníček *****
na požádání čtenářů 🙂 přidávám malý slovníček pojmů
pila: velký převodník (53z)
malá: malý převodník (39z)
stoječka, stojka: krátký prudký kopec, který se jezdí ze sedla
jet na kašpara: jízda buď se zařazeným nejmenším převodníkem (cross nebo MTB) a nebo dokonce jízda na nejlehčí převod
kufr: při použití nášlapných pedálů se na tretry montuje součátka zvaná zarážka nebo kufr, která se do pedálu zaklapne. kufr musí mít svou přesnou pozici, jinak je šlapání nepříjemné a noha je v divné pozici
výborný slovník nejen slangových pojmů najdete zde: http://www.bajk.cz/web/data/slovnik.asp?pismeno=a

Reklamy

2 thoughts on “Chrťárna do kopce a malá příhoda s SPD

  1. vydařený…hlavně operativní řešení problému s kufrem. já bych ale bejt tebou trénoval to vystupování na druhou stranu 🙂
    jo a gratuluju k novému místnímu vrchařskému rekordu!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s