Bouřka

Včerejší bouřka mýma očima.

Pražské snění skončilo. Dojel jsem domů, zaparkoval kchár, odnesl si věci domů a konečně si odpočinul. Celý ty dva dny v Praze mi chyběly tři věci. Bike, čaj a elektronická hudba :-). Poslední věc na seznamu jsem splnil nejrychleji. Probral jsem poč z hibernace a do přehrávače putoval jeden ze setů Middle East in the Mix od egyptského dua Aly and Fila.

Mezitím se vrátila Evča a tak jsme se dohodli na splnění dalších dvou položek z mého seznamu “chybění” – bike & čaj. Do konvice putoval litr vody z Olší, do batohu zhong s miskou a Nepál Mist Walley. Vzhledem k pokročilé hodině jsme venkovní čajování neplánovali na moc dlouho, takže Nepál se svými třemi zálivy dokonale vyhovoval.

Cíl? Nemilanský les. Nikam dál se nám nechtělo a ten les je večer příjemné místo.

Vylezli jsme z baráku a koukli na oblohu. Na jihozápadě byla nějaká šedá mračna, ale ta jsme vyhodnotili sice jako dešťová, ale zároveň neškodná – nezdálo se, že z nich bude pršet dříve jak za hodinu.

Nasednout, zacvaknout a jedem, ať stíháme. Po vyjetí na hlavní cestu nás docela překvapil vítr. Ale mraky pořád nevěštily nic zlého.

Dojeli jsme na 3/4 cesty. Zde se naše trasa stočila na les a otevřel se nám výhled na bouřková mračna. Ale ta pořád byla docela daleko. Nicméně za těch 10 minut, co jsme jeli, pěkně zčernala. Ale pořád to vypadalo, že máme nejméně půlhodinu.

Projeli jsme kolem železničních kolejí a dojeli do Nemilan. Panelová cesta, poté stoupáček strmou cestičkou a jsme v lese. Sto metrů úzkou klikatou lesní cestičkou a jsme na našem čajovém místě. A v tom to začalo.

Vítr prudce zesílil, stromy se rozšuměly a rozechvěly. V tom okamžiku nám došlo, že jsme se s odhadem počasí silně sekli. Není čas na hrdinství, zaveleli jsme k ústupu. Nejkratší cestou ven z lesa. A fofrem.

Došli jsme na louku, nasedli a hurá zpět. Neujeli jsme ani dvacet metrů a začalo pršet. Vítr se párkrát pokusil shodit nás. Nějakým záhadným způsobem jsme dojeli až na zpevněnou cestu. Další plán zněl, dojet k boudě na autobusové zastávce a tam přečkat nejhorší.

Mezitím se pěkně setmělo. Během pár minut bouřka došla přímo nad nás. Déšť i vítr taky zesílil a kapky pěkně bodaly do nekrytých rukou a nohou. Vesele, jen vesele. Během chvilky jsme už byli mokří jak myšičky.

Problém. Zastávku jsme našli, ale bouda tam nebyla. Tak holt pokračujeme dál. Proti větru, proti dešti… ale co jinýho dělat, když nebylo kam se schovat?

Postupovali jsme tak dvacítkou, rychleji se jet nedalo. Po cestě tekly vyloženě potoky vody. Aspon si umeju bike od bahna, nějakou výhodu tahle šílenost má.

Celou dobu, co jsme valili domů, jsme měli nádhernou podívanou na blesky. A že bylo na co koukat. Oblohou lítal jeden za druhým, hřmění skoro neustávalo. Hrůzná nádhera. Střídání oslnivého světla a naprosté tmy, pouliční lampy. A do toho teplý letní déšť. Trochu se zmírnil a už to nebylo nepříjemné.

Naprosto mokří jsme projížděli městem. Bouřka polevovala, odcházela dál.

Celý to trvalo tak 45 minut a bylo po všem. Měli jsme štěstí. Když jsem dnes v televizi viděl následky, byly děsivé…

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s