Praděěěěd

Asi nejlepší výjezd na praděd, který jsem zatím jel. Ale popořádku

Léto v plném proudu, teploty jsou příjemné, žádná horka. Proč neudělat vyjížďku? Dali jsme dohromady malou bandu – Jarda (toho už znáte) a Vitalyi a.k.a. Vit z bikefora/cykodiskuze. Výkonnostně, až na kopce, docela vyrovnaná tlupa, takže záruka pohodové cesty. Žádný chrtění, pohodová turistika… samozřejmě se to zvrhlo, ale o tom později.

5:30 se budím. Klasická cestovní horečka. Před každou delší cestou nemůžu dospat – tak se na ten výjezd těším. I dneska to bylo stejný. Pomaličku se chystám, dofukuju kola, kontroluju řazení; zdá se, že to funguje tak, jak má. Ve čtvrtek jsem provedl menší rozborku silnice a pořádné vyčištění. Už to potřebovala.
Sedím si u stolu, snídám, chystám si čaj a koukám na předpovědi. Pravděpodobnost deště nízká, teploty pohodové – dlouhý hadry zůstanou doma, nejsem žádná zmrzlina, to dám.
Dochystat, oblíknout, obout a hurá na sraz. Za chvilku osm, nejvyšší čas. Kluci už čekají. Válečná porada. Jsme všichni? Nejsme, ještě s náma měl jet jeden – na začátku týdne mě naháněl, jestli bude něco v sobotu a pak se neozval. No jeho škoda, nebude na pradědu. Von je to obecně dost nespolehlivej člověk. Telefon mi nebere, tak nasrath přítelu. Jedem.

Proplýtáme se městem, provoz mírný, sluníčko svítí, ptáčci zpívají, teplota kolísá kolem dvacítky – den jako z omalovánky. Po obloze se trochu honí mraky. Náladu nám mírně kazí dvě věci – dost šedá oblačnost nad hlavním hřebenem Jeseníků a docela silný protivítr. Jenže i přes protivítr se dá jet svižně. Prozatím točím malou placku a poslední pastorky, ať se nohy trochu vytočí. Jsem mírně nervózní – za tenhle týden jsem toho moc nenajel a mám mírné obavy, jestli mi nezdechnou nohy. Ale necháme to koňovi, ten má větší hlavu. Zatím to jede a to je fajn. I přes ten protivný vítr.

Olomouc – Chomoutov – Štěpánov. Jé, hele, silničáři spravili cestu do Štěpánova. No ona už chtěla – byla přímo děsná. Je tam sice zákaz vjezdu, ale aspon nás tam nebudou prudit auta. Výhoda. Teda, to je sen. Hladký asfalt namísto hrbaté děravé cesty. Kde jsme se kvůli dírám plazili dvacet, dá se ted mnohem rychleji.
Hop, šup, a jsme na nadjezdu nad kolejema. Jarda zastavuje a fotí naše zadky smile_regular

Křižovatka, přednost, doleva a jsme ve Štěpánově. Lidi, dneska to parádně jede.

tn_IMG_4813tn_IMG_4814

Nastává drsnější část hanácké etapy – Štěpánov – Hnojice – Mladějovice. Na těch cestičkách sice není moc velký provoz, ale taky je vyloženě hnusný povrch. Hrbatý to je, díry tam jsou, fujtajbl. Ale je to nutný zlo, přes Šternberk by to byla sebevražda, na cestě přes Babice je děsný provoz. A taky jsou z tama pěkný výhledy na kopce Nízkého Jeseníku.
tn_IMG_4816tn_IMG_4817tn_IMG_4818

V Mladějovicích na nás bliká přejezd a stojí tam morotáček. Tak jsme si ho vyfotili i s mašinfírou
tn_IMG_4821tn_IMG_4822
Teda, to je divný, protivítr pořád docela silnej a nohy nestávkují. Nebudem to řešit, zatížíme je prvním pořádným kopcem, který se zvedá nad Komárovem. To je on. Převýšení cca 50 metrů, docela solidní stojka smile_regular. Ale za odměnu se můžeme z vrcholu kochat pohledem na hlavní hřeben. Mraky tam sedí docela solidně, ne? smile_regular
tn_IMG_4823tn_IMG_4824tn_IMG_4825

Sjezdík na cestu do Paseky. Tu nám před dvěma roky taky moc pěkně opravili – předtím samá díra, dneska hladký asfalt, kde se dá valit 40 bez problémů. Bohužel z Pawseky na Dlouhou Loučku už tak krásná cesta není. Zas hrbatá děravá polni potvora. Tyhle úseky jsou tak trochu za trest… Ale nějak to překlepem, ty dvě auta, která za celou dobu potkáme, za to stojí.

Dlouhá Loučka je pro mě na trase Ol – Praděd konec Hané a začátek Jeseníků. Projedeme kolem benzínky a začínáme pořádně nastoupávat Valšovským údolím.
Z Valšovského údolí mám smíšené pocity. Dva roky bylo uzavřeno pro opravu cesty. Já ironicky dodávám, že tu opravu pěkně a) odrbali a b) zkurvili. Proč? Vysvětlím. Mrkněte na schema:
profil
Původní stav byl dost tristní – škaredá děravá silnice. Další z těch cest, co jsou za trest. A jak nám to páni silničáii opravili? Polovičatě
Z Dlouhé Loučky do Valšovského Žlebu nechali původní cestu. To beru, ta “moc děravá” není. Akorát se musí jet prostředkem, na kraji je to rozbité. No řidiči mají asi radost.
Z Valšovského Žlebu dál je krásná nová cesta. Všechna čest. Sice ji dělali nadvakrát, protože z nějakých důvodů, které neznám, nechali pár děsně děravých míst neopravených a vrátili se k tomu později. Sranda začíná na cca 9. kilometru – zde se cesta prudce zvedá a opravená cesta končí. Ve směru nahoru je nutno jet prostředkem, sjezd je o něco lepší. Nechápu, proč tenhle kousek nechali. Málo peněz? Tenhle úsek trvá asi kilometr, pak se cesta rovná a zas je opravená. Pár set metrů – potom zas začíná starý rozbitý povrch. Ten vede až do Ondřejova – tam, kde se kopec láme. První kus cesty je děravý, potom zas začíná nový povrch a ten jde až do Rýmařova. Takže ty nejhorší úseky nechali neopravené. Pročpak? To netuším. Ale je to protivné, hlavně při sjezdu.
Trochu jsem se zakecal. Ve Valšovském údolí se mírně ochladilo. Ale pořád se jede parádně. Dokonce i prudší části stoupání dávám v naprosté pohodě. Tady něco nehraje. Nevyměnil mi někdo nohy? Snad ne a doufám, že to někde nepřepálím, abych nezdechl ve stoupání na Praděd.

tn_IMG_4826 Cedule Ondřejov a asi dvoukilometrová stojka. Tady pravidelně slýzám a jdu kousek pěšky. Ale dneska ne, dneska jsem frája smile_regular – dávám to, přecvakávám mezi jedničkou, dvojkou a trojkou, chvíli v sedle, chvíli ze sedla a jede se mi parádně. Nohy táhnou, nic nebolí, nic nepálí… Že by fakt nebyly moje? smile_regular
Vím, že nahoře už budou čekat s focením, tak si počkám, až je uvidím a pak, jako správnej šampon pozér buším ze sedla pro kameru smile_regular

Na vrcholu kopce dáváme krátkou pauzu a spouštíme se do Rýmařova. Takže všechno, co jsme draze nastoupali, zase pěkně ztrácíme.

Rýmařovem vyloženě prolítneme. Máme to z kopce. A mě na cestě do Štáhle blafnou saze. Zažívám parádní Sate of Trance, běhá mi mráz po zádech, povedl se mi parádní únik. Buším naplno, tepy bůhvíkde, Jenom silnice a já. Paráda. Padesátka na tachometru a pořád zrychluju. 53/13 je moc lehký… jedu jak magnetická dráha. Dolů, nahoru, dolů, nahoru, cesta se vlní a já ani moc nevnímám, jestli je sjezd nebo výstup. Prostě jedu a o to jediné mi jde. Ani nevím, jestli je vítr. Kluci mě dojíždí až na křižovatce ve Štáhli. Tam se role obrací. Zvolňuji a zbytek mi pomalu odjíždí. Počkáme se až v Moravici.

Cesta ubíhá strašně rychle. Buď nevnímám čas, nebo jedu tak dobře. Nevím. Ale v Moravici jsme co by dup. A valíme dál na Morávku. Zatáčky, kopečky, sjezdíčky… 4 km utečou jak voda. Vjíždíme do Morávky a zastavujem u parčíku na malou pauzu –záchod, protažení a malé blbnutí Dětský prolejzačky a lanovka. Jarda neodolal smile_regular Viz video. Vit se na nás pobaveně koukal a kdovíco si o nás myslel.
tn_IMG_4828

tn_IMG_4832tn_IMG_4833
Tak jsme si zablbnuli a jdem zas bušit. Poslední a nejnamáhavější část výstupu. Morávka – Hvězda – Ovčárna – Praděd. Převýšení jak blázen, krpál jak blázen. Ono se to nezdá. První část výstupu, Morávka, je celkem nenáročná – jak se to vezme, makat se tam musí, ale jede to celkem v pohodě, mezi 17 a 20 k/h. Druhá část stoupání za Morávkou je kopec mírnější, potom se zvedne a konečně asi kilometr pod Hvězdou se zlomí do solidního krpálu. Ten normálně nedávám a někde v půlce musím slézt a odpočinout si. Ale dneska zase ne. Jarda zůstal vzadu a fotil les, my s Vitem jsme společně stoupali. Docela se divím, že jsem mu stačil, jeli jsme docela svižně. Zase jsem cvakal mezi 1 2 a 3, chvíli ze sedla a chvíli v sedle. V poslední třetině mi “konečně” došel dech a já zpomalil. Je fakt, že tam je kopec nejprudší.

Na Hvězdu jsem dojel celkem v pohodě. Nohy nezdechly, jelo se skvěle.

Krátká porada, domluva, kde se sejdeme. Až na vrcholu. Vit vyráží jako první, my s Jardou chvíli po něm. Dohodli jsme se, že kopec vyjedem společně. Aspon to nepojedu sám.

Teda, to je divný. Prvních 500 metrů, první kilometr a pořád se jede skvěle. Zas cvakám mezi 1 2 a 3. převodem, chvíli v sedle, chvíli ze sedla. Tepák ukazuje pro mě optimálních 155 – 160 tepů. Bušíme, kecáme, cesta ubíhá. Jarda fotí…
tn_IMG_4841tn_IMG_4842tn_IMG_4845

Dneska to fakt je nějaký divný. Jsme už u Sutí a já pořád jedu v pohodě. Nohy nepálí, stabilní rychlost 8 k/h, mě fakt někdo musel vyměnit nohy. Stoupáme dál, Obrázek a zas v pohodě. V tom jsou kouzla.

Poslední kilometr pod parkovištěm Ovčárna. Pravotočivá zatáčka, serpentinky a závora. Kopec tady zvyšuje náročnost. Nohy mírně protestují, ale jakmile jdu ze sedla, tak se uklidní. Parkoviště valím skoro celé vestoje a pořád se cítím parádně.
tn_IMG_4847tn_IMG_4849tn_IMG_4853tn_IMG_4854tn_IMG_4855tn_IMG_4856tn_IMG_4858
Krátká pauza na Ovčárně a zase hurá na věc. Z mraků na nás kouká vršek kopce. Vit už nás možná nedočkavě vyhlíží. Holt nejsem chrt vrchař. Snad tam nezmrzne. smile_regular
Nad hlavou se nám to trochu honí a šedne. Snad z toho nic nebude.

Největší sranda před náma. Výstup na Praděd samotný skrývá dvě pěkné stoječky – u sporthotelu Kurzovní a těsně pod vrcholem. Obě jsou protivné a obě chodím se silničkou pěšky. Tak uvidíme, jak to zvládnem dneska.

Sjezdík k Barborce a nastoupávám ke Kurzáku. Ty vole, ono to pořád jede. Ten nejhorší úsek lámu ze sedla, ale neslýzám.
Lidi, lidi. Praděd je plný neukázněných pěšáků. Na cestě je jasně napsáno "Chodte vlevo" a lidi to ignorují. Proplétat se mezi nima je velice příjemné. Hlavně když mají dítě. Tady musí být člověk ve střehu a pořád si hlídat okolí. Nejlepší jsou pěšáci, co si cyklisty všimnou na poslední chvíli a pak přebíhají zmateně na druhou stranu těsně před předním kolem. Jako by už nemohli zůstat tam, kde jsou. To bych chtěl asi moc.

Jsem za Kurzákem, pokračuju dál nahoru. A pořád to jede. Neuvěřitelné, žádné křeče, žádné problémy. Jsem nadmíru spokojený. Sice stoupám asi 7 k/h, ale jedu!

Rovinka u odbočky na Švýcárnu. Šance trochu si odpočinout. Ted jde do tuhýho. Trochu vytřepávám nohy a pokračuju. Kopec opět zvyšuje obtížnost, cvakám za dva a jdu zas ze sedla. POŘÁD TO JEDE. To není možný.
tn_IMG_4859tn_IMG_4862tn_IMG_4863tn_IMG_4865tn_IMG_4866tn_IMG_4869tn_IMG_4870tn_IMG_4872 

Jarda je asi 100 metrů předemnou a už valí Strmilovák. Zatěžkávací zkouška, řadím jedničku. Pár okamžiků a už jsem taky u něj. Tady se ukáže. Lámu kopec ze sedla, řvu jak tur, kurvy lítají kolem a lidi se děsí, co to je. Nebojte, to jenom Doom láme stojku v sedle. Přední kolo při každém záběru nadskočí do vzduchu, ale já se rvu a… hurá, jsem za strmilovákem. Dal jsem to. Raději ani nekoukám na tepák, řadím těžší kvalt a pokračuju dolů. Jarda mezitím fotí a potom si natáčí poslední stoupání těsně před věží.

Chvíli po něm dojíždím i já. Dáme si dvě kolečka kolem věže a schováváme se dovnitř, kde čeká Vit. Kouknu na teploměr, 10°C. No, panáčci se oblíkli dost mizerně. Jen Vitalyi počítal se zimou a vzal si i dlouhé věci.

Pár minut po tom, co jsme se schovali, přichází pár turistů a dovídáme se, že začalo pršet. Fakt že jo. Tak honem dolů, ať nejsme moc mokří. Sjezd je lahůdka. 10 °C, studené kapky a letní oblečení. Brrr, kosa jak blázen. Ruce tuhnou. Kopec sjížíme krokem, lidi jdou jako stádo roztahaní po celé šířce a délce cesty. Kolikrát je potřeba pořádně zařvat. Pár lidí se na nás dívá vyloženě škaredě, co si to dovolujem je okřikovat. Jenže co s nima, když jsou jak dementi po prostředku. Nejlepší jsou ti, co těsně před kolem zas přebíhají na druhou stranu. Míjíme pár cyklistů, co jsou oblečení podobně jako my a jedou teprv nahoru.
Naštěstí neprší moc, ale je to prostě nepříjemné.

Nakonec jsme dojeli až na Ovčárnu a spouštíme se dolů. A rozpršelo se. Cesta je mokrá, teplota ještě klesla, takže se nedá jet moc rychle. Jenže mokří už jsme a zmrzlí taky. Dilema. Sjet to rychle a ukrátit si utrpení a nebo jet pomaleji, kosnout méně, ale zato déle? Volíme druhou možnost, přece jenom, cesta je mokrá jak něco. Sjíždíme asi 40 k/h, pořád přibržďujeme. Sestup trvá strašně doho, aspon se nám to zdá. 6 km, ale vypadá to jako 20.

Jsme na Hvězdě, prší dál. Ale kopec už není tak prudký. Spouštíme se dolů po mokré cestě, chrstáme. Ale přestává pršet. A otepluje se, 12°C. V Morávce jsme za chvíli, situace vypadá pohodově. Zastavujem u hospody a dáváme pozdní oběd. Kotvíme na zahrádce, kecáme a zahříváme se čajem.

Jejda. Ani jsme se nestihli najíst a zase prší. A fest. Mraky nevěští brzký konec. Dojíme, zaplatíme a chtě nechtě razíme dál. Během chvíle jsme mokří jak myši. Naštěstí se zas oteplilo a déšť už není studený. Ale i tak s nelibostí pozoruju, jak mi pěkně voda šplíchá na tretry.

Moravice. Pořád prší. Mokro nějak neřešíme, valíme čtyřicítkou, voda stříká… Spěcháme do sucha.

Štáhle. Prší. Ale směrem na Ondřejov se oblačnost trhá. Snad to bude dobré. Snažíme se nezpomalit moc. Samozřejmě, že nás brzdí kopce. Ale rveme se.
tn_IMG_4875tn_IMG_4879

Rýmařov. Zdá se, že pomalu přestává. Nicméně cesta je dál mokrá. Vítr, který nám po cestě ze Štáhle foukal z boku, nám ted míří do zad. Mokrý dres mi už vadí. Tuhnou mi svaly na krku. Snažím se to ignorovat a pokouším se víc zaposlouchat do trance hudby ve sluchátkách. Celá situace má zvláštní atmosféru. Voda, chladno, sprint… trance ale pomáhá, bolavá ramena už nejsou tak cítit.

Kopec na konci Rýmařova rvu na velký převodník ze sedla. Už abych to měl za sebou. Tyhle rýmařovské krpály jsou pěkně nepříjemné – krátké, ale prudké. A nejhorší je kopec pod Ondřejovem.

Dobrá forma pokračuje. Pořád jedu, neslýzám. I nohy, navzdory chladnu, podávají dobrý výkon.

Ondřejov. Čeká nás mokré Valšovské údolí. Zalátaná místa budou pěkně klouzat. Sestupujeme hodně opatrně, Ondřejov je opravdu prudký. Neprší.
tn_IMG_4880

Et voila. Dva km pod Ondřejovem najednou mokro končí. Suchá cesta. Krása. Můžem se do toho opřít. Opatrně na dírách a vzhůru dolů. Držíme asi 45 k/h. Vítr už není stdený a pomalu nás suší.

Haná nás vítá sluncem a teplem. Po zamračeném smutném Rýmařovsku je to obrovská změna. Sluníčko nás rychle vysušuje. Vítr násm fouká krásně do zad a žene nás. Stabilně valíme mezi 35 a 40 k/h. Dlouhá Loučka, Paseka, Komárov. Pasecká rovinka je perfektní, vítr nás žene skoro padesátkou. Tepy patřičně vysoko, adrenalin taky, endorfiny zaplavují mozek a my letíme. A mě vyschly boty i s s ponožkama. Teplota se škrábe na 28 °C.

Komárov – Hnojice – Mladějovice. Pořád valíme přes třicet a kličkujeme mezi dírama. Ta cesta je fakt zatrest.

Štěpánov – Chomoutov – Olomouc. Konečně zas pořádnej povrch. Sjíždíme z mostu a čtyřicítkou pokračujeme domů. Protáhneme se zatáčkama u Chomoutova, bez zpomalení proletíme dědinou a dál k městu. Jedem jak profíci, řve na mě Vit a spokojeně se směje.

Olomouc. Pořád přes třicet. Loučíme se s Vitem a čeká nás posledních 5 km domů. U stadionu zvolňujeme. Co to tam je? Obrovský bodlák 🙂
tn_IMG_4881

A to je v podstatě všechno. Velice povedená akce. Dneska jsem posunul svoje limity a jsem moc spokojený. Dát Praděd s jednou pauzou, to byla moje velká meta. Pokud by se na té ovčárně nefotilo, možná bych to dal v kuse… příště.

Statistika na závěr: celkem 160 km, AV na Praděd 19 k/h, AV z Pradědu 33 k/h. Jedno zaprasené kolo a jeden spokojený chrt 🙂

Kluci, dík za super akci.

P.S.: dnes jsem taky vyzkoušel, jak se jezdí s dvojitou omotávkou. Je to hodně pohodlný. Starou omotávku jsem nechal od pák k představci, na to natáhl gelovou BBB. S výsledkem jsem spokojený – tlustší řídítka se mi líp drží a dvojitá omotávka líp tlumí otřesy…

Reklamy

One thought on “Praděěěěd

  1. tak tuhle ti vyloženě závidím…taky jsem měl jet radši na silnici (viz můj blog)
    to s turistama znám z Ještědu, tam je to stejný…jen v Německu to funguje jinak, tam jak turisti vidí bikera jak to rve do kopce, tak jdou na kraj a fandí 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s