Baťův kanál a skanzen ve Strážnici

Letošní dovolená začala velice příjemně.

V týdnu mi psal kamarád Luboš, jestli nechci s ním a s jeho hezčí polovičkou Lenkou vyrazit v neděli na Baťův kanál. Počasí mělo být pěkné, tak proč ne. Plán byl následující: ráno sraz v Olšanech, autem přes Chřiby do Veselí n. M., nalodit se, svézt se do Strážnice a po návštěvě skanzenu poslat Lenku s malým Markem zpět lodí a my s Lubošem se vrátíme po vlastní ose domů.

Tož jak se dohodlo, tak se i udělalo. Neděle 27.7 byl ten slavný den smile_regular. Sraz byl v 7:30 v Olšanech. Kolem sedmé jsem vyrazil. Bylo krásné jasné ráno, sluníčko zatím jenom nesměle hřálo. Obloha vymetené, trochu pofukovalo.
V Olšanech jsme se srazili o něco později než byl plán. Šupli jsme mou silnicu na střechu, věci do kufru a hurá na cestu.
tn_DSC03070tn_DSC03074
V jedné dědině nás na křižovatce čekalo překvapení – bez nějakých větších okolků se tam procházel páv. Totálně ochočenej, auto mu problém nedělalo. Jednu chvíli jsme mysleli, že je to jenom nějaká napodobenina, ale pomalu se hýbal, takže asi byl živej
tn_DSC03075

Bez nějakého většího bloudění jsme se protáhli kolem Prostějova, Ivanovic, Morkovic až na silnici E50, která nás dovedla skoro až na místo. Pěkná nová cesta, široká, zdála se i bezpečná.  V Uh. Hradišti jsme odbočili na silnici č.55 do Veselí a dál. U téhle cesty se chvíli zastavím z hlediska cyklisty. Jedná se o hlavní tah, takže je na ní celkem logicky zákaz vjezdu cyklistů. Silnice je úzká a provoz velký. Takže rozhodnutí je to logické. Ale zákazové značky jsou umístěny pěkně nelogicky, asi dva kilometry za každým městem a na konci měst není upozornění pro cyklisty. Já osobně bych sice po takovéhle frekventované cestě nejel, ale nějaké přídavné značení možné alternativní cesty by určitě nebylo od věci.

Veselí, vystupovat.
tn_DSC03077tn_DSC03078tn_DSC03084
Dopravili jsme se k pokladně, Luboš s Lenkou šli vyzvednout lístky a já hlídal věci. Časování nám vyšlo pěkně, do odjezdu zbývalo asi 30 minut.

Rád bych se pozastavil u jedné věci. Jak zpívá Dan Landa – “čistý záchody, to mám rád”. V bufíku u přístavu jsem si musel odskočit. Vlezu na záchod a málem mě to povalilo. To byl vzdoušek. Aspon mě to ale donutilo být rychle zpět. Každopádně, trocha větrání by asi neškodila.

tn_DSC03081 tn_DSC03079  tn_DSC03080
věžička s pokladnou a bufetem přístaviště “naše” loď

Nalodili jsme se a hurá na vodu. S naloděním byl taky trochu problém – konkrétně s kolama. Cestovní agentura sice nabízí převoz kol, ale ten převoz je trochu vachrlatý. Kola cestovala na horní palubě jen tak opřená o zábradlí bez jakéhokoliv dalšího zajištění. Sice byla opřena pod velkým úhlem, takže riziko spadnutí bylo dost minimální, ale pochybnosti hlodaly.

Loď zahoukala a vydala se na cestu.
tn_DSC03086tn_DSC03088

Sluníčko už pěkně pařilo, povíval větřík, klidná ospalá atmosféra. Všechno slibovalo totální relax.
Perlička a zpestření byly mosty. Naše loď byla dvoupatrová a mosty nízké. Takže o zábavu bylo postaráno – před mostem šli všichni na horní palubě k zemi za vydatného smíchu. Mnozí sice vtipkovali, že se před nějakým mostem přece neskloní, ale hrdina nakonec nebyl nikdo smile_regular Však posuďte sami, kolik tam bylo místa.
tn_DSC03089

Mostů bylo celkem sedm, ty nejzajímavější vám průběžně ukážu. Teď ale chvíli beze slov

tn_DSC03090tn_DSC03091tn_DSC03093tn_DSC03094tn_DSC03096tn_DSC03097tn_DSC03099tn_DSC03100tn_DSC03101tn_DSC03106tn_DSC03113tn_DSC03115tn_DSC03116tn_DSC03122tn_DSC03123tn_DSC03125tn_DSC03127tn_DSC03133tn_DSC03135tn_DSC03136
Chvilku po podjetí prvního mostu jsem vytáhl čajování a to nám s přestávkama vydrželo až do Strážnice. Co jiného na vodu než oolong Vodní víla?

Cesta zvolna ubíhala, projížděli jsme krásnou rovnou krajinou mezi poli a loukami, občas se objevil osamělý strom na kraji pole. Lenošení na slunci bylo velice příjemné.

V polovině cesty čekala plavební komora. Křižovali jsme Moravu a hladina kanálu je v místě křížení 3 metry nad hladinou řeky. Pro suchozemskou krysu, jako jsem já, to byl zajímavý zážitek.
Trochu odbočím. Baťův kanál byl původně provozován pro dopravu paliva pro elektrárnu. Čluny s uhlím byly taženy koňmi (břehy kanálu nejsou nijak moc zpevněny a tak bylo nutno jezdit s loděmi pomalu, aby se nedělaly vlny, které by břehy narušovaly) a v místě křížení funkci koní převzala speciální lanovka, jejíž zbytky uvidíte na fotkách. Celý proces klesnutí lodi o 3 metry trval přibližně 20 minut. Čekání nám zpříjemnilo pozorování hejna vlaštovek, které lovily hmyz.
tn_DSC03141tn_DSC03142tn_DSC03144tn_DSC03146tn_DSC03150tn_DSC03151
Černá brána se otevírá smile_regular
tn_DSC03152tn_DSC03153tn_DSC03155tn_DSC03156tn_DSC03159tn_DSC03161

Na druhé straně je opět plavební komora, tentokrát s rozdílem jednoho metru.
Po úspěšném absolvování obou komor jsme pokračovali dál na Strážnici a skončili proplutím parku.
tn_DSC03163tn_DSC03170tn_DSC03171tn_DSC03172

Po přistání jsme se přesunuli do skanzenu. Průvodkyně nám zajistila uschování kol, za což jí tímto znovu děkujeme.
Opět se zastavím u záchodů. I zde stály za houby, vzdoušek byl dokonce ještě exkluzivnější než ve Veselí. Možná by stálo za pokus uvažovat o rekonstrukci.
Lodivod nás varoval, že restaurace ve skanzenu stojí za houby. A nepletl se. Chaos v rezervaci stolů, pomalá obsluha, která totálně nestíhala. Jenom jsme nakoukli a raději šli napřed na prohlídku skanzenu.
tn_DSC03174tn_DSC03175tn_DSC03179tn_DSC03183tn_DSC03184

Prohlídka byla fajn. Pokud se do Strážnice podíváte, tak skanzen rozhodně započítejte do návštěvy.

Druhý pokus v restauraci taky nedodpadl nejlíp. Nakonec jsme rezignovali na jídlo a dali si jenom polívku, aby Lenka s Markem stihli loď zpět do Veselí. No a my s Lubošem se vydali domů po trase Bzenec – Mor. Písek – Nedakonice – Staré město u Uh. Hradiště – Modrá – Bunč. Velice kvalitně foukalo proti. A navíc bylo pěkné horko. Sice to docela jelo, ale síly rychle ubývaly. A k tomu pár frustrovaných dementů, kterým asi solidně šibalo z horka, protože tolik bezdůvodně troubících lidí jsem už dlouho nepotkal. Ve Starém městě jsme se proto shodli, že dojedem na Bunč a tam počkáme na auto. Jet v tomhle větru až domů by bylo pěkně vražedné.

Stoupání na Bunč je kapitola sama pro sebe. Když jsem se ptal Stanceka, jakej ten kopec je, sdělil mi, že v pohodě. Jo, houby. Jestli to bylo tím větrem a nebo horke, nevím. Ale jelo se to dost hnusně. Už v Modré je prvních pár set metrů pěkná stojka. A celej kopec připomíná schody. Rovinka, stojka, rovinka, stojka, občas sjezd. Radši jedu Praděd, který stoupá tak nějak stabilně, než tuhle prasárnu. A celý to má asi 10 km. Rozhodně to bylo hodně nepříjemný. K tomu připočtěte rozsekanou cestu, občas pěkně děravou a máte kvalitní zážitek. Asi největší sranda byla v poslední třetině. Stojka jak hovado začínající ve 417 mnm, horizont ve cca 450 a za ní prudký sjezd dolů. Končil na 410 mnm. To už by jednoho namíchlo smile_sad. Naštěstí chvíli po tom už byl konec. Někde v první třetině mi navíc došla voda. No vesele jen vesele.
Na Bunči jsem toho měl dost. Luboš mezitím sjel dolů pro Lenku, aby ji navedl na správnou cestu, já vpadl do hospody a poručil si dvě dvanáctky. Obě ve mě zmizely během pár minut – to vedro venku bylo vážně vražedný.

Z Bunče už jsme pokračovali dál autem. V tom větru by to fakt byla cesta k ničemu. Dojet bychom to asi dojeli, ale na co se tak hrozně mordovat?

Celou akci jsme zakončili večeří v Olšanech. A pak už jenom 10 km domů, zasloužená sprcha a spáááát.

Statistika na závěr: 62 km, 2h 50’, 600m up a hnusný vedro.

2 thoughts on “Baťův kanál a skanzen ve Strážnici

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s