Další Praděd, tentokrát neplatný pokus :-)

Na neděli jsem původně řádný plán neměl. Ale v pátek večer se mi ozval Petryk z bike fóra s dotazem na optimální cestu směr Praděd. Tak jsme to po ICQ pěkně probrali a já se mu tak nenápadně vnutil smile_regular. Ještě jsme přibrali Mosquita, který má pár dní novou silnici – Meridu 904 na “stopětce s kompaktama” smile_regular

Srázek byl v neděli o půl osmé. Ideální čas – ještě není horko. Projeli jsme městem, protáhli se přes Lazce a hurá na sever. To ráno mělo moc zajímavou atmosféru – v noci popršelo, ve vzduchu ještě spousta vlhkosti, všude kolem jemná mlha a opar – prostě paráda. Takovýhle rána se mi líbí.

Cesta ubíhala dost svižně. Vítr částečně od západu, částečně od jihu, takže z boku nebo do zad. Což o to, bylo to příjemný, ALE zpátky se budeme pěkně rvát.

Ve Valšovském údolí to, nevím proč, moc nejelo. Kluci mi zdrhli v prvním kopečku, tak jsem na ně zařval místo srazu. A dál pěkně sólo. Na jedné straně jsem si jel svoje tempo, na straně druhé zas trochu chyběla motivace. Ale obecně se pořád jelo skvěle.

V Ondřejově mě předjely do kopce dva traktory. Na tom by nebylo nic moc zvláštního, kdyby to nebyly ty samé, co jsme je předjížděli v Dlouhé Loučce. Tak se mi oba pomstily smile_omg

V Ondřejově jsme se podle plánu potkali a huráááá na Rýmařov. Ten sjezd je mírně nepříjemný – 1) se člověk při výstupu nahoru zpotí a dolů pak mírně kosne, 2) pod Ondřejovem je křižovatka s cestou od Stránského a Sovince, občas tam odbočují auta a když to člověk jede dolů 50+, má mírné obavy, jestli mu tam někdo nevletí poté, co nedá přednost. Mě už se to párkrát stalo. I při téhle cestě se zadařilo – nějakej vůl v zelené felícii s vozejkem mě oprasil s minimálním odstupem a navíc asi zapomněl na vozejk a začal se řadit těsně předemnou smile_baringteeth – takovýhle lidi by snad měli zavírat do polstrované cely.

Rýmařovem jsme profrčeli plnou parou, vlnky směrem na Štáhli jsme pak pojali jako malý závod, který vyhrál Tom, protože jako první dofrčel na křižovatku smile_regular. Já ho dohnal po pár desítkách metrů.

Další zastávka: Moravice a tamní kyselka. U pramene jsme mírně zavtipkovali o účincích vody. Sice jsem se dušoval, že kyselka je nezávadná, ale kluci nějak nevěřili. Asi mají zkušenosti odjinud (že by Šaratice?)

V Morávce bylo další dělení – Petryk si chtěl zachrtit, my s Tomem pokračovali volnějším tempem až na Hvězdu. A pak na Praděd, to už jsem byl sám – Tom se utrhl kousek od závory.

Výstup byl v klidu. Chvíli 39/23, chvíli 39/25 na vytočení noh, chvíli ze sedla, chvíli v sedle. Pramínek, Sutě, obrázek. Teplotně v pohodě, cesta mokrá, provoz minimální.
Na obrázek mě dojeli nějací bajkři a měli kecy, prej silnička a tak pomalu (jel jsem svoje tempo, čili 6..9 k/h). Předjeli mě s minimálním rozdílem rychlosti, oba pěkně řetízkovali a měli zařazeného kašpara. Tak jsem šel ze sedla, cvaknul 3. převod a předchrtil je. Závodit je asi moc nebavilo, za chvíli jsem je ztratil.

Dojel jsem na Ovčárnu a zjistil problém. Nějak jsem to v tom štychování se přehnal a při výjezdu parkoviště se dostavily křeče. Takže bylo jasný, že nahoru nepojedu – taky bych v tom protivětru nemusel dojet domů smile_sad. Tož telefon do ruky a volám Tomovi, ať na mě nahoře nečekají, že se sejdeme na Hvězdě.

Sjeli jsme dolů do Morávky. Petryk valil domů, my s Mosquitem zastavili u penzionu Pod kapličkou na oběd. Musím je pochválit – dobrá obsluha a rychlé vyřízení. Tom si dal meníčko, já smažený hermelín v bramborákovém těstě a snězeno jsem to měl rychleji smile_regular. Takže tamní kuchyni vám vřele doporučím, nemám námitek.

Cesta zpět byla náročná. Do Štáhle to ještě docela šlo, tam jsme byli schovaní v aleji, ale na Rýmařov už to bylo regulérně proti větru. Takže žádná kadence, žádný lehký šlapání, ale pěkně na sílu.

V Rýmařově jsme se s Tomem rozloučili, on pokračoval přes Skřítka na Šumperk a já domů.

Ve sjezdu Ondřejova mě dojel silničář na Meridě osazené nějakou vyšší Campou, pravděpodobně Chorusem – kazetu dolů řadil po více pastorkách a měl brzdy Skeleton. Ale mohl to mít namixované z různých sad smile_regular. V prudším sjezdu byl rychlejší, v rovnější části jsem ho zas předjel já a srovnali jsme se ve Valšově dolu. Tam jsme trochu pokecali – byl z Litovle.

Kousek jsem se svezl za ním v háku a viděl v akci tolik vychvalované řazení na těžší převody po více pastorkách – že by mě to nějak vyloženě ohromilo, to se říct nedá. Sice si přeřadil o víc pastorků, ale já tohle řazení zvládal víc průběžně, když jsem si řadil pěkně po jednom co pár vteřin, jak si žádala kadence. Hračka je to asi dobrá, ale WOW jsem z toho nedělal smile_embaressedsmile_teeth

Návrat na Hanou byl krutý – klasická změna teploty, ve Valšovském údolí bylo příjemných 23°C, dole to šlo přes třicet. A k tomu protivítr – kouzlo vánoc hadr. Třicítku na tachometru sice držet šlo, ale bylo to dost na sílu. Naštěstí je to pouze 40 km, takže cesta ubíhala.

Komárov, Mladějovice, Hnojice, Štěpánov, Chomoutov a jsme domááá. Suma sumárum 150 km, AV 26, up 1500 metrů. Až na ten protivítr docela pohoda.

2 thoughts on “Další Praděd, tentokrát neplatný pokus :-)

  1. nj, taky jsem se dřel jak pes, abych ten pomalej výstup na Kopec vykompenzoval :-)eštěže je to zpět pořád dolů :-)však doraz na pár dní na Hanou uvidíš, jak se nastoupává na Střechu Moravy🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s