Kralický sněžník – druhý pokus

Kapitánův deník, hvězdný čas 192.168.52.20.
Naskytla se nám další příležitost k průzkumu. Minulá akce nebyla úspěšná z důvodu špatné volby technického zázemí, nyní jsme připraveni. V 7:30 místního času vyšleme výsadek.

Včera mi na MSN přistála zpráva od kamaráda. Hele, jedu zas do Králík, nechceš si znova zkusit vyjet Kraličák? Jedem v úterý o půl osmé.
Samozřejmě, že chci smile_regular. Slovo dalo slovo, dohodli jsme se na půl osmé ráno u mě.
Ráno bylo mírně nevlídné. Zrovna v okamžiku, kdy jsem vycházel z domu, přišla přeháňka. Kratičká, ale přišla. Na obloze se střídaly mraky se sluncem.
Teploměr na balkoně mi ukazoval 18°C. Tohle bude akce na dlouhý hadry. Takže návleky na ruce, tílko pod dres, dlouhý kalhoty. No co už. No a místo silnice jsem tentokrát bral bajka…

O hodinu a 15 minut později mě už vysazoval v Králíkách. Zašel jsem si do obchodu pro jídlo a potom zjistil, že jsem u něj v autě nechal čelenku. Budu to holt muset přežít bez ní.

Opět jsem vystartoval směr Dolní Morava. Plán byl jednoduchý – vyjet/vyjít po žluté TZ na vrchol a pokračovat po červené značené E3. Ta mě měla vyhodit zpět v Králíkách.
Nad králíkama jsem si vyfotil klášter.
tn_DSC03419

Opět jsem, stejně jako před třemi týdny, projel po cestě až na konec dědiny. Moc nefoukalo, takže mírný výstup odsejpal docela dobře – na to, že jsem jel na bahňáku.

Hlavní cesta byla opět posypaná vrstvou štěrku. Asi se nic opravovat nebude, ale jet tam je za trest smile_baringteeth
Žlutá mě zase zavedla k vodopádku. Už i vím, jak se to jmenuje – Mléčný pramen. Podobnost s minulým blog postem je čistě náhodná smile_regular
tn_DSC03425

Minule jsem jel “žlutou” lesní cestičku na cesťáku, nyní na biku. Hádejte, co bylo komfortnější. Možnosti vám nedám smile_regular
tn_DSC03428tn_DSC03429

Na biku jsem mohl pokračovat podstatně rychleji než na cesťáku, takže dojet na místo, kde jsem minule skončil, byla otázka pár okamžiků.
tn_DSC03433

U rozcestníku Pod Vilemínkou se mění dost razantně charakter cesty. Zatímco k rozcestníku vede postupně mírně stoupající cestička, za rozcestníkem narazíte na velice solidní krpál. A taky najdete značku se zákazem cyklistů. Sice nechápu, co na cestě z hrubého štěrku může cyklista pokazit, ale asi je tam kvůli prasatům, co ten krpál sjíždějí hlava nehlava.
Zařadil jsem malý převodník (22z), 3. pastorek (21z) a jal se pomalu šplhat nahoru. Po přibližně 200 metrech jsem zavrčel něco ve smyslu “na tohle se můžu leda tak vykašlat” (v původní verzi jsem řekl něco jiného smile_regular) a sesedl. řadit dvojku nebo nedejbože jedničku se mi nechtělo. tyhle prudké výstupy moc nemusím. Tak jsem vyrazil pěkně pěšky. Budu muset zhubnout smile_embaressed
Krpál je to fakt moc pěknej, metříky na tachometru naskakovaly velice rychle. Asi v půlce se otevřel les a byly první panoramata.
tn_DSC03435tn_DSC03436tn_DSC03438

Došel jsem na rozcestí. Doleva pokračovala lesní cesta, rovně vedla nějaká kozí stezka. Teda kozí, možná by se hodilo spíš označení kamzičí smile_regular. Žlutá samozřejmě vedla po té kamzičí. Ale mě zajímalo, kam pokračuje ta kamenná cesta, než budu pokračovat. Ujel jsem po ní pár desítek metrů. Dojel jsem do velké zatáčky, kde cesta zahýbala doprava a pokračovala zas solidní stojkou. V zatáčce byl mostek a pod ním tekla voda. Odhadl jsem, že asi půjde o Moravu. Mapa mi dává zapravdu. Morava zde teče takovým zajímavým kanálem vedoucím skrz les.

tn_DSC03442

Vrátil jsem se zpět na žlutou. Fakt tak pro kamzíky. Ale co nařvem, jdeme.
tn_DSC03447tn_DSC03448tn_DSC03452tn_DSC03455tn_DSC03456tn_DSC03459
Stezka sice byla kamzičí a plná kamení a kořenů, ale jinak nádherná. Co pár metrů ji přetínal maličký potůček spěchající někam dolů do údolíčka, které vedlo k mostku, o kterém jsem psal o kousek výš. Místy se pár kroků šlo vodou. S mou technikou byla i tahle část cesty nesjízdná, ale věřím, že pravověrný biker by si tam zařádil. Já používal bahňáka jako turistickou hool.

Došlel jsem až k místu zvanému Ve strži. Cesta zde prudce zatáčí doprava a opět míjí kanál v lese. Na tabuli naučné stezky je vysvětlení – jde o lavinovou dráhu. Pokud se nepletu, tak tudy teče i Morava. Takže jsem dostal i vysvětlení, co to teda je.
tn_DSC03468

A stoupáme dál, pořád po svých, kásným černým lesem. Nikde nikdo, měl jsem úžasnou možnost ponořit se do sebe sama.
tn_DSC03474tn_DSC03478tn_DSC03479tn_DSC03480tn_DSC03481tn_DSC03483tn_DSC03485tn_DSC03488
Cesta vede ještě kousek lesem a pak se otevře panoráma okolnch hřebenů a údolí řeky Moravy. Já měl docela zataženo, takže fotky jsou trochu smutné, ale zase mají vyloženě ambientní atmosféru.

A pořád kořeny, pořád kamení, zas nejde jet. Bikeři se už asi smějí, ale já jsem prostě pořád víc silničář a kořeny + kameny nemám rád smile_embaressed. Takže pořád po svých. Obvykle protestuju, když mám ujít víc než 500 metrů do obchodu a zpět, ale dneska mě to chození bavilo.

tn_DSC03491tn_DSC03495tn_DSC03496

Další zastavení je u Fracisky – stanice horské služby. Tady se žlutá TZ spojuje s červenou a spolu pokračují poslední cca kilometr a půl na vrchol. Povrch je tvořen samými velkými volnými kameny, takže já co? samozřejmě, jdu pěšky smile_regular
tn_DSC03499tn_DSC03502

Odměna na dosah – vstupuju na náhorní plošinku. Kamenná cesta ustupuje na pár chvil cestě hliněné.
V téhle oblasti stávala ubytovna. Z té zbyly jenom základy a socha žulového slůněte, které je neoficiálním symbolem Kraličáku.
tn_DSC03508tn_DSC03509tn_DSC03512tn_DSC03514tn_DSC03515

Nemám štěstí na počasí, vrchol je v mraku. Došel jsem až k prameni Moravy a zde jsem udělal poslední fotku na kopci – pak celý vrch zahalil mrak.
tn_DSC03516tn_DSC03517

Na vrchol jsem si samozřejmě vylezl. Ale na focení tam nic nebylo, jenom šedo. Ale být na Kraličáku a nevyjít nahoru? od pramene je to jenom 500 metrů.

Na vrcholu mě začal nahánět doprovod/odvoz. Ani jsem si neuvědomil, že jsem tak dlouho pryč. Přes dvě hodiny. Jelikož jsem neměl žádné solidní informace o sjízdnosti červené TZ a rozcestník ukazoval 11 km k dalšímu u Zbojnické chaty, kde začíná zpevněná cesta, nechtěl jsem riskovat, že těch 11 km pudu pěšo. Rozhodl jsem se proto k návratu po žluté – první část, po kořenech, nějak sejdu a kamenitou štěrkovou cestu bych mohl sjet. Sraz jsme si dohodli v Hanušovicích, kde si kamarád ptřeboval něco zařídit.

Nahoru to šlo dobře, dolů jsem se trápil. Nejsem dobrý chodec. Ale byl jsem rád, že mám s sebou bika – v hodně místech mě podržel, když jsem ho použil jako hůlku smile_regular. Ve sjezdu jsem potkal nějaký srandisty, co to fakt sjížděli. No, všechna čest, já bych se zabil.
Měl jsem trochu kliku, při sestupu se mi mírně zlepšila viditelnost.
tn_DSC03518tn_DSC03519tn_DSC03526

Kdopak to tam sedí na kameni? Zaregistroval jsem nějakého povědomého člověka, jak někoho vyhlíží. Je to on? Není to on? Jo, je. Na kameni seděl můj vyučující ze střední, ing Jersák (tímto ho zdravím). Výborný to učitel. Chvíli jsem s ním spočinul v krátkém rozhovoru. Taková náhoda, potkat se takovej kus od Olomouce.

Nějak záhadně jsem slezl dolů až k místu, kde se dalo zas jet. Nohy už mi pěkně nadávaly a cítil jsem i ty svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám smile_regular

K rozcestníku Pod Vilemínkou jsem jel opatrně, potom jsem přejel můstek a po již známé cestě jsem valil k Dolní Moravě.
Cestou jsem si ještě udělal odbočku k Mléčnému prameni. Škoda jen, že ho hyzdí nějaká divná bedna sloužící k bůhví čemu.
tn_DSC03529tn_DSC03530tn_DSC03539tn_DSC03540tn_DSC03541

A jsme v podstatě na konci. Dál už jsem pokračoval po silnici až do Hanušovic, tam jsem byl naložen a frčeli jsme domů.

Nezbytná statistika: 50 km, up 1000m, AV 12 k/h, průměrné tepy 133 – do kopce jsem si pěkně mákl.

Reklamy

2 thoughts on “Kralický sněžník – druhý pokus

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s