Jesenický víkend s překvapením

To zas byla akce smile_regular

Na víkend 6. – 7. 9. hlásili pěkné počasí. S Evčou jsme se rozhodli využít situace a vyjet si na víkend do Jeseníků.

V sobotu ráno jsme se sbalili, já vzal baňáka a vyrazili jsme na cyklobus. Dobrá věcička – na olomouckém AN nastoupíte a vystoupíte na Ovčárně. Skvělá přiležitost trochu si zabajkovat na horách a nesedřít se cestou tam po silnici.
Na AN nastala první malá komplikace – nějak jsme nemohli dostat mou modrou potvoru do vozejku – oproti minulému roku trochu vyrostla – jiná vidlice se zdvihem 100mm místo 63, vlaštovky. Holt jsem musel povolit rohy a sklopit je.

V cyklobuse mě zaujala jedna historka: místa do autobusu i ve vozíku pro kola se rezervují dopředu (po internetu nebo u partnerů přepravce). Na sobotu byl vozík kompletně obsazen. Jak by taky ne, když mělo být nádherně.
Spoustu lidí jsme proto nemohli vzít – jak na olomouckém AN, tak i ve Šternberku jsme nechali zklamané turisty/cyklisty stát na zastávce. V Rýmařově se ale stala “divná” věc. Zastavili jsme a do předních dveří se narval obtloustlý pán a ptal se jestli je vezmeme. Řidič ho odmítl s odkazem na místo pro kola. Chlápek se začal děsně rozčilovat, že autobus je poloprázdnej. Řidič znova upozornil, že pro kola není místo a že je nutno si místa předem rezervovat. Chlápek už byl pěkně nepříjemnej a argumentoval, že o rezervaci nevěděl. Rozeřval se pak na celej autobus, že mají sraz na Ovčárně a že se tam prostě MUSÍ dostat. Chování řeznického psa. Potom si všiml, že na plošině u prostředních dveří je už jeden bajk a místo. Tak se rozhodl, že se tam prostě narvou. Řidič rezignoval a smečka pěti lidí patřících k tomu “pánovi” se začala rvát do autobusu. Pěkně ucpali celou střední část, kola byla prostě všude a komplikovala výstup na zastávkách v Morávce a na Hvězdě.
Nově příchozí se usadili, najednou jich byl “plný autobus”, jak se pěkně nahlas bavili. A s jakou samozřejmostí všem tykali. No nevím, co je tohle za chování. Zajímalo by mě, jak by uspěl normální člověk s normální prosbou. Ale jak pravil klasik bike-fora, Hribik_A1, “vidláctvo je stav mysli”… smile_embaressed

Nějak jsme překlepali cestu až nahoru. Hurá, vystupovat a šup nahoru. Za nějakých 45 minut jsme vystoupali až na Praděd.
Já se po cestě trochu nudil (když jeden jede a druhý je pěší, tak se dost blbě synchronizuje rychlost). Strmilovák pod Pradědem jsem si dal cvičně dvakrát, z toho jednou s velkým batohem. Lidi ze mě trochu nestíhali – hlavně s tím batohem.

Pokud mě něco nepřestává udivovat, je to hovadismus pěších na cestě Ovčárna – Praděd. Lidi jsou jak puštění z řetězu. Chodí zásadně ve stádech tak, aby blokovali nejméně půl cesty, děti běhají ze strany na stranu, pejsci jsou buď navolno a nebo na dlouhém vodítku, takže není nouze o překážky. A motejte se mezi tím. Hlavně, že každej nadává na bajkry smile_baringteeth

Přivítali jsme se s hostitelem, ubytovali jsme se a kolem jedné jsem vyrážel na trasu. Viz mapka.
Plán byl následující – po zelené TZ sjet kolem švýcky ke Koutům nad Desnou, tam se napojit na modrou, vystoupat k dolní a poté i k horní nádrži elektrárny a odtud pak přes hlavní hřeben zpět na Praděd.
Profil trasy je jak horská dráha. Začátek v 1492 mnm, klesání do Koutů končí někde na 650 mnm a pak zas pěkně nahoru smile_regular
 profil1
Ke švýcce se projedete po asfaltu, od švýcky kousek až k Velkému Jezerníku vede písčitá pěšina a dál kolem Kamzíka kamenitý sjezd. A po celé cestě jsou parádní výhledy. Mě se ale nechtělo moc zastavovat a fotit, takže si to pěkně skoukněte sami smile_regular.
Od Petrovky dál pak pokračuje sjezd po lesní asfaltce – zelené TZ, zimní lyžařské značení – pěší značka vede solidním sešupem dolů.

Sjedete až k mostu v Koutech a zas pěkně nastoupáváme udolím kolem Desné až k dolní nádrži. Já si ještě udělal odbočku k elektrárně
tn_DSC03552tn_DSC03554tn_DSC03555tn_DSC03556tn_DSC03557tn_DSC03560tn_DSC03562tn_DSC03564

Kolem nádrže si užijete pár set metrů rovinku.
tn_DSC03569tn_DSC03570tn_DSC03571

Na konci dolní nádrže potkáte opět říčku Desnou. A končí sranda. Následuje solidní výstup nahoru k hornímu jezeru – 8 km délka, převýšení skoro 500 metrů. Mě osobně to přišlo náročnější než Praděd z Hvězdy. Cesta se vine po úbočí kopců, občas narazíte na serpentinu. Kopce jsou porostlé mladými stromky, mezi nimi narazíte na krásné výhledy. V první polovině na vás občas koukne dolní jezero, v horní povlovině pak zpoza kopců vyleze Praděd.
tn_DSC03572tn_DSC03574tn_DSC03575tn_DSC03576tn_DSC03577tn_DSC03578tn_DSC03580tn_DSC03581tn_DSC03583tn_DSC03586tn_DSC03587

Pravděpodobně největší mazec je v oblasti kolem odbočky na Tetřeví chatu a Medvědí horu (to je ta se třemi větrnými potvorami, které se skoro nikdy netočí) – tady si výstup pěkně užijete. Hlavně od křižovatky dál – to před sebou vidíte, co ještě čeká🙂 a stojka je to pěkná.
tn_DSC03589tn_DSC03591tn_DSC03593tn_DSC03595

Konec, focení, konec flákání, čeká nás poslední výstup k hornímu jezeru. Já k němu dojel přes parkoviště a poslední metry vylezl po schodkách. A pak už jenom “týýýý vole, to je mazec”. Najednou se před vámi otevře obrovská vodní hladina.
tn_DSC03597tn_DSC03598tn_DSC03599tn_DSC03601tn_DSC03604tn_DSC03607tn_DSC03608tn_DSC03610tn_DSC03612tn_DSC03615tn_DSC03617tn_DSC03621

Z horní nádrže můžete buď zase po schodech dolů a nebo sjet po cestě a dát si kolečko po vnějším obvodu. Je tam velice solidní sjezdík, já na něm nabral přes 60 k/h smile_shades

Dojel jsem zase k závoře a pokračoval směrem na hlavní hřeben po cestě kolem kopce Vřesník po neznačené cestě, která se napojovala na modrou TZ
tn_DSC03622tn_DSC03623tn_DSC03624

Na horní nádrži ale došlo ke komplikaci – natáhl jsem si něco v pravém koleně. Kolem Vřesníku se ještě jet dalo, většinou je to tam z kopce, ale dál už byl problém.

Evča mi mezitím vyšla naproti po hřebeni. Sraz jsme měli někde po cestě.

Sjel jsem až ke křižovatce s modrou TZ a omylem zabočil na opačnou stranu. Omyl jsem si uvědomil až pod kopcem a následoval návrat zpět. Už ale pěší. Modrá TZ stoupá dost prudce a já nemohl kvůli kolenu jet. Jít se dalo v pohodě. Jenže to byly 4 km chůze. A čas se pěkně rozběhl, už se blížila šestá. Nějak jsem došel zpět ke křižovatce a pokračoval po modré na Františkovy myslivny. S Evčou jsme se potkali asi 2 km od rozcestníku. Tam jsem se taky dověděl, že nás čeká docela zajímavý výstup – na 3 km nastoupat 170m, z toho věšinu na úseku dlouhém zhruba 700m. Cesta tam vypadá následovně  pořád skoro rovina a pěkná široká lesní cesta. Ta najednou končí a místo ní krpál nahoru lesem.

A v těch místech se nám taky pěkně setmělo. Naštěstí jsem měl světla v batohu. Bika jsme společnými silami vytáhli až na rozcestí, kde jsme se měli napojit na zelenou směr hřeben. Vystoupat tou cestou bylo docela v pohodě. Sice jsem byl strašen, že jde o kozí stezku, ale bylo to podstatně lepší než Kraličák. Akorát jsme museli přenášet kolo přes pár spadlých stromů, což nás zdržovalo.

K Františkově myslivně jsme dorazili pěkně potmě. A už bez vody, která došla. Babo raď – když kouknete na mapu, tak uvidíte, jak se v tom místě pěkně klikatí značka. Zjistit, která zelená je ta správná bylo dost náročné. Nechtěli jsme jít zpět dolů k dolní nádrži, kde bychom se napojili na rozcestí U kamenné chaty na modrou jdoucí na Praděd – ten výstup by byl pěkně náročný. Nicméně se zadařilo a našli jsme správnou značku. A začal další výstup. Na Velký Máj je to pěkně do kopce. Tahle stezka je místy dost obtížná díky kořenům. Kus jdete lesem a potom vyjdete na chodník vedoucí pěkně nad srázem dolů. V noci to bylo dost nepříjemné – nemám rád výšky a ten sráz po pravé ruce jsem vyloženě cítil. Chodník je tam dost úzký.

Našli jsme potůček. Riskli jsme to a pořádně se u něj napili. Zatím žiju, tak ta voda asi závadná nebyla. Ale v poslední době mě snad nic neudělalo takovou radost, jako napít se z něj.

Úspěšně jsme dorazili pod Velký Máj a odpočali si. Výstup po zelené byl dost solidní – 1,6 km a 150 m převýšení, opět nerovnoměrné rozložený.

Z Velkého Máje na Vysokou holi to bylo naštěstí v pohodě. Hřeben je tam místy rovný, takže jsem mohl nasednout a chvílemi i jet. Nikomu to neříkejte, je to zakázané (i když nechápu proč, vede tam nádherný široký chodník. asi by bajkři tu písčitou cestu zničili smile_regular)

Ta noc byla nádherná. Teplo, vítr ustal, jasná obloha, nikde ani světýlko, jenom spousta hvězd. Přímo nad hlavou Mléčná dráha, sem tam meteor… tohle na Pradědu zažijete málokdy. Ani únava najednou nebyla tak strašná.

Při výstupu se kolena držely, ale jak jsme sestupovali dolů kolem Petrových kamenů na Ovčárnu, začaly prostestovat. A protestovaly pořádně. Hlavně ten natažený sval.

Konečně jsme dorazili na Ovčárnu. Chyběl poslední úsek – 4 km na Praděd. Ten už naštěstí utekl jak voda. Utahaní a žízniví jsme došli kolem jedné v noci.
profil2

Cesta zpět druhý den po vlastní ose nepřicházela v úvahu. Však mrkněte na profil, co jsem ušel pěšky.

Bajk zůstal na Pradědu a my jeli busem.

Mezi Figurou D a Ovčárnou došlo k poslední z řetězu komplikací. Na silnici jsou tam dvě díry. Já nedával pozor a do jedné z nich šlápl. Pěkně nešikovně. Nejen, že jsem hodil tlamu a pěkně se odřel na loktech a kolenou, ale jako bonus jsem si pěkně zvrtnul kotník. Vylézt do busu byl hrdinský výkon. Naštěstí to není vážné, chodit můžu, ale příjemné to v žádném případě není. Bejt v Americe, tak zažaluju správce cesty smile_devil

2 thoughts on “Jesenický víkend s překvapením

  1. koukám, že jsi měl pěkně adrenalinovej víkend! tak se dej brzo do pořádku! Na to koleno doporučuju brát preventivně želatinu v kapslích (k zakoupení v lekárně)
    ale počasí bylo luxusní, o tom žádná

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s