Pár chaotických myšlenek z posledních dní

produktová konference Microsoft, krátké seznámení s XBOX 360, pobyt v hotelu a dopravní situace na D1 očima příležitostného řidiče

11.11 a 12.11 se v Microsoftu konala produktová konference pro partnery programu Dynamics – NAV a AX. Chleborádce vyslal mě a kolegu, abychom šli čeknout co a jak se vyvíjí.

Nafasovali jsme opět nejrychlejší auto na světě – oktávku f touru a vyrazili na cestu.

Kolega mě vyzvedl v šest ráno u baráku. Jeikož jsem byl ještě dost rozespalej, tak jsem odmítl řídit (což jindy nedělám, protože řídím rád) a raději jsem ještě pospával. V přehrávači jsem nalistoval kompilaci The Mystery Of The Thirteen Crystal Skulls, nasadil sluchátka a zcela nespolečensky jsem ještě pospával.
Někde na půl cesty jsme nabrali naftu a vystřídali jsme se. V Pze nás na magistrále přivítala obligátní zácpa a poslední kilometry jsme projížděli krokem. Bože, jak já nesnáším pojíždění v koloně.
Sranda byla při parkování. MS sídlí v BB Centru a svoje parkoviště má kousek dál. Tak jsme tam zajeli. Přijel jsem k závoře a k okýnku přistoupil hlídač parkoviště.
já: Dobrý den, jedeme do microsoftu
on: a co já jako s tím
já: no je tohle parkoviště pro microsoft.¨?
on: jo, je
já: a můžem sem?
on: ale tohle je pro zaměstnance. pro návštěvy to mají u BB centra, jedno před barákem a druhý za barákem
já: tak díky.
Vyjeli jsme z parkoviště a vrátili se k BB centru. Samozřejmě jsme po cestě mírně zakufrovali a trochu se povozili po magistrále tam a zpátky. dojeli jsme k BB centru a já si zas pokecal s obsluhou.
já: dobrý den, je tohle parkoviště pro návštěvy MS?
on: ne, microsoft má parkviště tamhle o blok dál. na světlech doleva…
já: prominte, ale odtamtud právě jedeme a chlápek, co tam hlídá, nás poslal semka
on: no, to vás poslal špatně.
kolega: kašli na to, auto necháme tady, placený parkoviště jako placený parkoviště.
Fajn, tak jsme zaparkovali a šli se vzdělávat.
Microsoft má docela solidně udělanej catering – obložený bagetky – buď se zeleninou, nebo s mozarellou a olivama nebo s pečeným masem a s dresingem… mňam. a stejně tak maj i objednaný výborný lístkový pečivo – taky mňam.

Dověděli jsme se přesně to, co jsme čekali. SQL server je zase rychlejší, dokonalejší, spolehlivější. však to znáte. Stejně tak i ostatní nástroje a služby.

Po prvním kole přednášek měla následovat studená večeře a společenský večer s hraním na XBOXu. na XBOX jsem byl dost zvědavej, protože jsem konzoli nikdy neměl, vždy jsem hrál na klávesnici a myši (joystick od osmibitu nepočítám, to je už moc dávno), takže to mělo být moje první sektání.

Před večeří jsme se ještě vypravili ubytovat se do blízkého hotelu. Zaplatili jsme parkoviště a hurá hledat hotel. Hledání proběhlo bez problémů.
Nahlásili jsme se, zaplatili rovnou účet, nafasovali elektronické karty(klíče) a ubytovali jsme se. Potom jsme, už pěšo, vyrazili zpět do MS na večeři.
Ejhle, v MS už skoro nikdo nebyl. Lidi buď na večeři a gamesení nešli vůbec a nebo se nažrali a zdrhli. Bylo nás tam tak deset🙂
Aspon jsme se nemuseli tlačit u švédského stolu.
Ulovil jsem si kus uzeného sýra, kus nějakého nakládaného sýra, hromadu černých oliv, rajčátka, papričky, okurky a dresing a hurá na mňanku. Maso mi ani moc nechybělo.

Po mňamce následovalo testování XBOXu. Jejda, lidi, mě to nesedlo. Vůbec, ale vůbec.
XBOXy byly v provedení na výstavu. čili velkej stojan, kterému vévodil LCD monitor Samsung T260, gamepady byly přidělané napevno ke stojanům a stálo se u toho. Čili, ergonomie nulová. No, budiž, nebudu u toho celou noc.
S kolegou jsme zkoušeli rozjet nějakej fotbálek. Šlo nám to jako pejsánkovi pastvička, čili vůbec. Ať jsme mačkali co jsme mačkali, fotbálek nechtěl naskočit a furt jsme se motali v nějakým demu. Kolega pak stiskl reset a xbox znova bootoval. Nehodlal jsem u toho strávit mládí, tak jsem se přesunul vedle k Halo 3 (nebo co to bylo, nějaká FPS)
Tady už ovládání šlo a tak jsem se po chvilce prokousal ke startu mise.
A přišlo peklo. FPSky hraju hodně rád, takže jsem byl zvědavej, co mi XBOX nabídne. Nadšenej jsem teda nebyl. Moje ručičky jsou zvyklý na kombo klávesnice a myšičky. Gamepad jim nevoněl.
Levou analogovou páčkou se chodí, pravou se kouká. Fajn. Chvilku mi trvalo, než jsem dostal koordinaci do rukou. Pokud bych si k tomu moh sednout a pohodlně si opřít ruce, asi by se mi hrálo líp. Budiž.
Chviku mi trvalo, než jsem vyskákal po nějakým vodopádu. Asi nemám patřičný počet rukou, protože zároveň hlídat pohyb, look a tlačítko pro skákání bylo nad mé síly.
A pak přišli první enemáci. A taky peklo s mířením. Pravá analogová páčka je dost citlivá. takže pokud jsem se chtěl trefit, tak jsem s ní musel pěkně pomaličku. Jenže enemák mi mezitím utekl někam do háje. V tu chvíli by se mi asi hodil kulomet, něco jako M249 SAW s 200 rannou krabicí – prostě bych zmáčkl FIRE a kosil🙂. Jenže útočná puška s 30ti ranným zásobníkem a vysokou kadencí mi tuhle strategii neumožnila.
tlačítka FIRE jsou taky haluz – XBOX má 2. A který mačkat? Babo, raď.
Kolegové konkurenti na mě pobaveně koukali a tlemili se.
”No, co… dejte mi klávesnici a myš a uvidíte, srandisti” odbyl jsem je.
Ještě se zastavím u grafiky. Nevím, z jakého roku je Halo3 (nebo co jsem to tam pařil), ale grafika byla docela ošklivá. Crysis na low detaily se mi teda líbila mnohem víc, o stařičkém FarCry z roku 2004 raději ani nemluvit. Takže, konzole mě neoslovily. Možná, že jiný hry jsou na tom hratelnější. Každopádně jsem měl dost problémů zorientovat se na tom zatracenym gamepadu.

Takže, XBOX mi nesedl. Po půlhodině jsem ten boj vzdal. A co ted? Společnenskej večer evidentně nebude, lidi se vytráceli.

V tu chvíli mě zamrzelo, že  nemám kontakt na Seržu – mohli jsme někam sednout na pivko nebo podobně a pokecat… Vrátili jsme se na hotel, pustili telku a koukali napřed na Přátele, jak se Chandler koupal a pak na Restauraci v Růžové hospodě.
Ordinace mě moc nebavila, tak jsem se šel vykoupat a pak už zalehnout. Ne přímo spát, ale měl jsem v plánu pustit si zas nějakou muziku – v paměti přehrávače na mě čekali Younger Brother, Shpongle, 1200 mics a podobný divočárny. Takže jenom zalehnout, zavřít oči a nechat se vtáhnout do světa psychedeliky a goa-trancu, trochu si vypláchnout mozek.

Uff. Objevil se problém. Nevím, jestli jsem to už na sebe práskl, ale jsem nekuřák a docela dogmatickej odmítač tohole fetuňgu. Smrdí mi to.
V pokoji na stole byl popelnik. Sice prázdnej a čistej, ale byl. A jakmile jsem zalehl do peřin, tak jsem TO ucítil. Polštář a peřina byly načuchlý smradem z cigár. Fuj. Sice jenom mírně, ale byly. Kdybych nebyl línej, asi bych zašel na recepci trochu je zdupčit.
Každopádně to bylo nepříjemný.

Ráno raníčko panna vstala, šatečky v uzel uvázala. Půjdu, matičko, k jezeru, šatečky sobě vyperu smile_regular.
I my s kolegou jsme vstali a vyrazili na snídani.

Hotel, kde jsme spali, se specializuje na ubytování lékařů. Lékaři zde mají určité benefity a slevy, ale taky jinou snídani než ostatní hosti. Tenhle fakt je důležitej pro další mikrostorku smile_regular

Sjeli jsme dolů, došli do haly a zahlídli prostor se židlemi a prostřenými stoly. Tož jsme tam zasedli, udělali si čaj a po chvíli se pustili do jídla. po pár minutách přišla paní, donesla nám ještě vánočku a chtěla po nás lístečky. debata:
paní: a lístečky máte?
my: jaký lístečky?
paní: no, růžový
my: jaký růžový
paní: vy nejste lékaři?
my: ne, my jsme hosti
paní: tak co tu děláte? tohle je pro lékaře, hosti mají svou snídani jinde, tam je švédskej stůl…taky jste na mě mohli počkat, já bych vám to řekla
takže nás sprdla na tři doby. jenže, kdo to má sakra vědět. nikdo nás neinstruoval, nikde žádná cedulka… jak u blbejch smile_regular

Nějakému doktorovi jsme sežrali snídani  smile_regular, zajeli zas nahoru do pokoje se sbalit a čekali jsme na devátou hodinu, kdy jsme měli vyrazit zpět na druhý kolo přednášek. Čekání nám zkrátilo koukání na Kouzelnou školku s dědou Lubinem smile_regular

Druhej den se nesl ve znamení představování změn v nové versi našeho produktu. Něco jsme si už osahali v CTP, něco bylo nový. Ale, globálně vzato, nadšení jsme nebyli. řečeno lidově, dost věcí v nové versi posrali. a fest. uživatelé jsou zvyklí na určitej standard a tuhle novou verzi řada z nich odmítne a my se nedivíme – podle nás je to krok stranou.

Nadešla doba odjezdu. Vyzvedli jsme autí, zasedl jsem za řízení a elegantně nás provedl zpět na magistrálu a posléze na D1.

Nejsem zrovna člověk, kterej si dělá hlavu s rychlostním limitem. Pokud provoz jede 160 k/h, tak jedu taky 160 – proč jet 130 a brzdit ostatní. Na druhé straně, když někdo předemnou jede 130, tak ho netailuju a počkám až mě pustí, eventuelně pustím levej blinkr a požádám ho tím, aby mě pustil. Velice nerad někoho problikávám.

Jenže, ne všichni jsou takoví. Najde se pár lidí, které nezajímá, že jedu 140 v levym, protože předemnou je dalších 10 aut, co jedou rovněž 140. Blbeček prostě tailuje a bliká jak o život. Nicméně, než bych riskoval, že se mi podívá do kufru na špinavý ponožky a notebook v taškách, raději ho pustím a myslím si něco o blbcích. Doufám, že nikdy nebudu muset nouzově brzdit – pochybuju, že by to ten za mnou, co se mi lepí na prdel jak buzna, ubrzdil.

To bychom měli tailery – ty jsem potkal v šesti exemplářích.
Další je oblíbená truck rallye – náklaďáky předjíždějící se s rozdílem 2 k/h. OVšem dneska jsem narazil na extém – dva magoři se předjížděli s rozdílem snad jenom 0,5 k/h. prostě pořád jeli vedle sebe svých 90 (a tím pádem jela 90 i celá D1 za nima). Ten vpravo prostě toho vlevo nepustil. Levej to nakonec vyřešil po svým, samozřejmě debilně – toho vpravo natvrdku natlačil do odstavnýho pruhu. Nechci ani domýšlet, jak by to vypadalo, kdyby se ťukli. A to jsem si za nima nechával dostatečnou pauzu. Demence je prostě všemocná.

Další exot byl borec v menším Ivecu. Ten se rozhod, že předjede vláček čtyř trucků. Geniální nápad. Souboj omezovačů a omezenců v praxi. Pestože kamiony mezi sebou měly dost velký mezery, Ivecoman je předjel všechny a tím na dost dlouho zablokl lidi za sebou. Bože, proč jsi dal dušu do barana?

A třetí srandista. Zdravím borečka v červené sportovní Alfě Romeo. Djel mě někde kousíček za Brnem a intenzivně se dožadoval předjetí, nehleděl na to, že a) jedem 160 a b) předjíždím tři kamiony. Tož jsem ho pustil a on zmizel s velkou parádou v dálce. Holt tam má víc koní a možná má i větší péro.
JENŽE… Kousek před Rousínovem se v pravém pruhu mění panely povrchu. Provoz je tam sveden do levého pruhu. V levym samozřejmě kolona tak na 500 metrů, pravej zel prázdnotou. Tak jsem si pěkně najel doprava a objel kolonu. V ní jsem zahlídl i milou červenou Alfu. “Tys mi teda ujel”, pomyslel jsem si. Pěkně jsem si dojel ke zúžení, vyhodil levej a využil pravidla zipu. Blikl jsem na poděkování řidiči bílýho tranzita, co mě pustil, projel omezením a za ním zas vypálil na svou cestovní rychlost.
Červená Alfa mě dojela až u exitu Vyškov.To musel bejt nějakej závodník smile_regular

Mezi Jihlavou a Pejřimovem je nainstalován nejnovější výblitek našich zákonodárců a dopravních expertů – značka C15a a C15b
 
Konkrétně jde o úsek mezi exitem 90 – Pelhřimov a 104.
U značky C15a bych se rád zastavil a vložil sem můj názor, který jsem napsal na fórum pc tuningu.
podle mě je to nesmysl. zimní gumy jsou sice pod určitou teplotu na silnici lepčí než zimní, ale Matrix opět ukazuje tendence zaměnit svobodné rozhodnutí jedince za nesmyslnej befél.

úprava by IMHO měla být udělaná následovně: v období od xx.xx do xx.xx je doporučeno použít zimní výbavu. pokud někdo v tomto období způsobí na zasněžené/zledovatělé cestě nehodu nebo ucpání silnice a zimní výbavu mít nebude, tato skutečnost se bude brát jako přitěžující okolnost.
čili, občane, mysli vlastní hlavou a počítej s tím, že když se rozhodneš špatně, tak za to zaplatíš.

umím si představit excelentního řidiče bravurně zvládajícího zimní podmínky na dobrejch letních gumách, stejně tak si dokážu představit městskou zmalovanou píču v toyotě yaris nebo v matízkovi, která nezvládá podmínky provozu v zimě na zimních pneu a dokáže zázraky.
tohle je věc, kterou nelze řešit paušálně.

už několikrát jsem zde vyjádřil svou obavu z narůstající debility zákonů a následné narůstající debility obyvatel (zákon myslí na ně) a tohle je další důkaz, že mám pravdu.

wono to chce primárně používat mozek a rosum. obávám se, že zimní vybava stejně nebude eliminovat debily za volantem.

Tak, to je pro tenhle blogpost všechno. Dobrou noc, jdu koukat na doktora House.

p.s.: když už povinný zimní gumy, tak i povinný zimní boty pro chodce. (d-f.)

2 thoughts on “Pár chaotických myšlenek z posledních dní

  1. Všechno fajn Doome… Pěkně jsem si počet… Cesta , prezentace, cesta zpět… Jen mě trošičku mrzí, žes nerozvedl o větu víc ty změny v tom Dynamixu – sice to sleduji pouze velice okrajově, ale názor na tuhle věc mě vcelku zajímá.
    K cestování po dálnici – to snad ani nemá cenu komentovat – český kolorit se vším všudy :o))). Ad k zimní výbava – skoro bez komentáře souhlasím. U nás je moderní na každou kravinu přijít se zákonem. A XBox, mě sice nesedl taky, ale asi o něco méně než tobě… asi by to bylo čistě jen o tom to mít doma a něco na tom nahrát… jenže to si já asi nikdy nesplnim… prostě je to dáno mojí historií, vkusem a preferencí… Apropo pustil jsem se do toho Fallouta 3 a normálně bych nejraději nechodil spát😉.

  2. nojo, na pivo jsme zajít mohli….já se stavěl po tréninku na dvě🙂
    co se dálnice týče, tak to máme asi všichni stejný zkušenosti, nemá smysl se kvůli tomu čertit, to bych se z toho zbláznil🙂 když mám někoho za zadkem, kdo mě furt problikává a pro mě přitom není bezpečný nějak manévrovat do pravýho pruhu, tak ho taky problikám….brzdovkama. Obvykle si pak už drží odstup🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s