Pomoraví na pohodu

Předvčerem jsem si dal pěkně do těla při cestě od Pradědu domů, včera jsem se jenom povaloval – tělo bylo sice docela v pohodě (pokud jsem toho po něm moc nechtěl – cestu do obchodu a zpět zvládlo, ale na schodech už protestovalo :-))), mysl na tom byla hůř – nedovolila mi dělat nic náročnějšího než sedět u kompu a hrát Return to Castle of Wolfenstein :-). Až k večeru jsem tu zdechlou náladu překonal, oblíkl se a šel se trochu vyšvihat na bajku směr Pomoraví. Nic extra náročnýho, rovinky, asfalt a občas terének. Největší mazec byl most přes Moravu s převýšením asi 3 metry 😀

Už vím, co si představit pod pojmem “vrhl se někam jako Stuka na zákop”. Na hrázi mezi Hynkovem a Náklem – Lhotou jsem před sebou zahlídl slečnu na horáku. Jela stukastejným tempem jako já, asi 24 k/h, tak jsem se chtěl podívat blíž. Jenže ona zmerčila, že zrychluju a zrychlila taky. Dojeli jsme až na asfaltku na Střeň a začalo peklo. Ona šla ze sedla a chtěla mi ujet. Já se samozřejmě nechtěl nechat zahanbit a tak jsem taky zrychlil. Lidi, to byl randál. Jakmile jsme šli přes třicet, začaly mi děsně hučet pláště. Slečna se otočila a začala se děsně chlámat. To jí ale nezabránilo chrtit dál. A ted si představte, jak ji tam stíhám za strašnýho randálu, kterej si opravdu asi nezadal s válečnou Stukou 🙂

Slečnu jsem teda nakonec dojel a srovnal rychlost tak, abych se mohl chvilku pokochat.
Musím říct, klobouk dolů – valila na starym ocelovym horáku. Možná to byla nějaká XC chrtice, co jela na zimáku, co já vím :-).
Naše cesty se rozdělily někde u mostu přes Bahenku – ona jela přímo na Litovel, já si to ještě protáhl přes Litovel

na Stuku jsem si hrál ještě jednou, na červené TZ od rozcestí U tří mostů směrem na Horku mi mírně fouklo do zad a urychlilo mě to na 35 k/h. Krásně jsem děsil bruslaře. Asi budu muset po těch zpevněných cestách jezdit takto rychle, pak je mě slyšet :-). Uhnuli skoro všichni, kromě dvou kraviček nastrojených a zmalovaných podle poslední módy – to jsem netušil, že v outfitu na diskotéku se dá i “sportovat”. Kravičky se sice jevily, jako že mě neslyší, o to větší ale bylo jejich překvapení, když to moje hučení nezesláblo ani jim za zadkem 🙂 – přál bych vám vidět jejich nasraný ksichty, když musely uhnout 🙂

Suma sumárum 45 km s mizerným průměrem, objeveno pár krásných chodníků a dvakrát mě málem sežrali komáři 🙂

Advertisements

2 thoughts on “Pomoraví na pohodu

  1. Já celou dobu čekal, kam ses vrhnul do zákopu po hlavě jako Stuka… :-)Tyhle slečny jsou všechny stejný… pořád dělají "nedostižitelný"… ještě se ti smějou, když se snažíš jako blbec… a pak se stejně nechají "doject"… O:-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s