S Hejdikem na Konicku

fotogalerii najdete tady.

Už na Vandru jsme se s Hejdikem domlouvali, že bychom mohli podniknout nějaký ten trip po jeho rejdišti na Prostějovsku. Na víkend jsem neměl žádný plány, tak proč něco nespáchat. Dohodli jsme se, že mě potahá trochu po jižním konicku a okolí PV.

Mezi Olomoucí a Prostějovem je asi 20 km, které bych musel absolvovat na biku – z toho jsem nadšený nebyl. Tak jsem vzal za vděk službami ČD. Vytipoval jsem si rychlík, zaplatil 30 kč za bike a 30 kč za osobu, paní průvodčí předal Supa a šel se usadit do kupé. Vlak překonal vzdálenost mezi oběma městy skoro relativistickou rychlostí, takže jsem si jenom stihl odskočit, podívat se na Kosíř z jihu a už jsem zas vystupoval. Za ty prachy dobrý, ne?🙂

Na nádraží v PV jsem byl snad poprvé v životě. Trochu jsem se porozhlídl, východ jsem neviděl, zato mě okamžitě praštil do očí vastup do kasína. Teda, to je servis. Bohužel měli zavřeno😀

Hejdik už na mě čekal u vchodu. Byl jsem instruován o průběhu cesty, našli jsme červenou TZ a vyrazili pryč z města. První část vedla po rovince kolem Houčely. Slunečný den vylákal spoustu lidí, velké procento z nich byly sličné slečny a tak jsme neměli nouzi o kochačku – tyhle výhledy do značné míry určovaly naše tempo🙂

Dojeli jsme do Mostkovic, zabočili na hráz přehrady a chvílu koukali do vody. Byl jsem upozorněn, že u hráze se rády vyhřívají rybičky, konkrétně amuři. A fakt že jo, po chvilce sledování hladiny jsme uviděli první rybu. Podle Hejdikova odhadu měla tak 60 cm. Hned na to připlavaly dvě další a za minutku dokonce dvě velká hejna – Hejdik je svým bystrým zrakem rybáře uviděl dřív, tak mě na ně upozornil – vypadalo to majestátně, velké černé skvrny na hladině, které se při přiblížení rozpadaly na jednotlivé kusy. Netuším, co je v té vodě tak zaujalo, ale na jednom místě se začaly točit dokolečka. Fotku bohužel nemám, díky absenci průhledového hledáčku na foťáku jsem je nemohl pořádně najít🙂

Pokračovali jsme kolem vody po rozbité cestě. Hejdik mi líčil zašlou slávu přehrady z dob, kdy ještě nebyla tak špinavá. Za družného hovoru jsme dojeli až na Plumlovskou část. Dokonce i zámek jsme viděli, ale ten jsem odmítl fotit – ošklivější stavbu aby pohledal, vypadalo to jak panelák.

Pořád podél Houčely, červená nás vedla k Hamrům. Tam mi Hejdik ukázal bájnou střelnici, která svým provozem ruší okolí🙂. Za Hamry jsme vjeli do VVP. První půlka až k Ježovu hradu po nové asfaltové cestě, druhá po lesních cestičkách s občasnou kaluží. Hezky lesem, stínem, mírně do kopce a na pohodu.

Sranda přišla kolem Okluk – moje oblíbená dychciplína brodění. Hejdik vletěl do každýho brodu jak vlčák, já se vody bojím a tak jsem si to pěkně přeťapkal. Halt budu muset trochu víc trénovat, brodění mi nejde. Hejdik si pak vyzkoušel Supa a konstatoval něco v tom smyslu, že 29” bike brodí vyloženě sám, takže to fakt bude rukama😀

Zastavili jsme na chvilku u studánky, vydechli a přišlo první vážnější stoupání – Seč. Tady jsem se prošel. Skoro až nahoru k autobusové zastávce. Po zpevněném výstupu přišla opět lesní cesta. Červené jsme se drželi jenom kousek, po cca 500 metrech jsme z ní uhnuli na cestu neznačenou a po ní sjeli na silnici k Suchdolu. Bahýnko, kamínky a zase bahýnko, biking jak má být.

Nad Suchdolem jsme chvilku obdivovali panoramata. na fotkách to tak nevynikne, ale v reálu vypadaly okolní hory majestátně. Vyloženě jsem si užíval pohled na Beskydy, které mám za normálních okolností schované za Oderskými vrchy.

Za Suchdolem jsme vpadli do lesa po krásné pěšince, která se brzo zvrhla ve sjezdík. A co by to bylo za sjezd bez erozní stružky, že🙂 – tady byla schovaná pěkně v trávě a krásně si mě podala. Naštěstí bez následků, ale vytřepalo mě to hezky – boční vzorek crossmarků mě ale vytáhl nahoru.

Sranda nastala až ve Stražisku, tam jsme odchytli druhej pořádnej stoupák, asfaltka v chatové oblasti. Hezkej nudnej uphill. Podruhé jsem se v tom dnu prošel, Hejdik se na mně poškleboval a konstatoval, že vyjít to muselo být namáhavější než vyjet. Nebylo.
Nahoře nás čekala odměna, pláň s hezkým výhledem na dědinu.

Brzo jsme naštěstí opustili zpevněnou cestu a opět kroskántry. Trochu jsme pobloudili v lese, správnou cestu našli až napodruhé. A pak přišel mazec. Z pohodové lesní cesty se stal prudkej sjezd s převýšením snad 30 metrů, dole potok a nahoře hodně strmá stěna. Čili hrk dolů a hrk nahoru. V tom výstupu nahoru bych ale užil schody. Tahat se tam s bezmála 13kg bikem tam byla vyloženě lahůdka. Nahoře nás čekal klikatej singlík v trávě a na jeho konci třešně. Dali jsme pauzu a mírně obrali strom🙂.

V tu chvíli jsem byl, co se navigace týká, úplně ztracenej. Vůbec jsem netušil, kde jsme. Akorát jsem viděl nějakou dědinu🙂. Naštěstí jsem se podle kopců velice rychle zorientoval – byli jsme kousek od Kosíře. Po cestě jsme sjeli do Čech a čekal nás poslední výstup toho dne – po Mánesově stezce (žlutá TZ). Moje třetí pěší zpestření. Hejdika mezitím málem sežraly muchy🙂

Na Kosíři jsme se rozloučili. Hejdik valil domů do PV po zelené přes Buničku, já si tam chvilku sedl a pozoroval párek bikerů, kterak se obírají na lavičce. Měl jsem tendence je vyfotit, aby měl Serža na co koukat, ale nechtěl jsem dostat po tlamě🙂

Asi půl hodiny jsem se vyhříval na sluníčku, poslouchal Mystery of Yeti a relaxoval. Potom mě už čekala poslední terénní pasáž – kolem potoka sjet do Slatinek a hurá domů.

68 km, AV 15, 920 m up. Hejdiku, příště sraz v Ol, potahám tě po Kopečku🙂

4 thoughts on “S Hejdikem na Konicku

  1. tou průměrkou to skoro aspiruje na "lemra vyjížďku" :-)BTW jsi odvážný mladý muž, předat bika průvodčí…já bych s Moratkou neriskovala ještě mě zarazilo – "párek bikerů, kterak se obírají na lavičce" – brrr, jsem rád, žes je nevyfotil:-/

  2. chytil se, chytil se😀 – samozřejmě to byl biker a moc krásná tmavovlasá bikerka :-Dco se týká té přepravy vlakem, samozřejmě jsem si ohlídal, jak paní se Supíkem zachází🙂

  3. No krásně se to čte, to musela být fajn vyjížďka :-)Já bych teda taky ČD bez dozoru nesvěřila ani betonový schody, natož pak takovýho bika…A ještě jsi mi udělal Doome radost, že nejsem sama, kdo občas nevydží a nevydupe na biku úplně všecko😀

  4. žádná křeč, ne? nejsme na závodech, přece se kvůli nějakýmu kopci nestrháme. mě to ani nebaví, motat někde ultralehkej převod, malou placku v podstatě využívám jenom v táhlých stoupáních do 12%, když si chci odpočinout. zbytek > 12% buď vyrvu na sílu ze sedla a nebo jdu

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s