Kapitola 3. – Probuzení

Pomalu se probírala z nejhoršího. Střípky roztříštěné paměti zapadaly na místo. Takže žádná držka ve sjezdu. Někdo ji vzal klackem po palici. A pak že je bajking nebezpečný. I když, on nebezpečný může být, pokud jste od zvláštních jednotek a nepřátelé o vás mají zájem. Prostě si ji vysledovali a počkali si na ni. Měli kliku, že v tu chvíli byla sama. No jo, to mám z toho chrtění, kdybych počkala na Hawka, tak se to nemuselo stát…

Zmobilizovala veškeré síly a soustředila se na tělo. Paralýza pokračovala, vidění pořád nefungovalo. Pravděpodobně ji něčím nadopovali. To bude chtít vyplavit.
Vidění se jí pomalu vracelo. Jas světla zůstával, ale začala rozeznávat tvary na stropě. Mozek jí pracoval na plné obrátky. Kde může být? Vůbec netušila, jak dlouho byla mimo. Může být někde kousek od Kroměříže stejně jako na oběžné dráze v cizácké lodi. A momentálně nemá sebemenší možnost zjistit to. Tahle informace musí počkat.
Další pokrok. Nad sebou zahlédla nějaké černé čáry. Snažila se na ně zaostřit. Nedařilo se. Připadala si jako před rokem, kdy ztratila po nehodě dočasně zrak a uzdravovala se. Musí tomu nechat čas. Ale vůbec neví, kolik času má k dispozici. Zrovna ji můžou zkoumat a za deset minut zabít.

Konečně. Černé čáry se změnily na rozeznatelné tvary. Nad hlavou jí visel nějaký přístroj, do kterého vedly desítky kabelů z její hlavy. Odhadla, že má nasazenou nějakou čelenku nebo čepici s čidly.
„Doufám, že mě kvůli tomu neostříhali.“
Zkusila znova pohnout hlavou. Šlo to ztuha, ale povedlo se.

Její tělo viselo ve vzduchu. Pravděpodobně ji drželo nějaké silové pole. Těsně, tak, že se nemohla ani pohnout. Její tělo bylo poseto desítkami snímačů a čidel. V jejím zorném poli levitovaly tři velkoplošné obrazovky, prozatím černé.
Začala rozeznávat i další detaily. Ležela ve velké místnosti, všude kolem stála spousta různých přístrojů, obrazovek a dalších věcí. Kousek od ní bylo velké zrcadlo. Prohlédla se v něm. Opravdu levitovala asi metr a půl nad podlahou. Na sobě neměla kromě čidel vůbec nic. Ale její dlouhé tmavé vlasy byly nedotknuté. Ulevilo se jí.
„Vypadám fakt dobře“ napadlo ji a vzápětí si uvědomila komičnost celé situace. Ženská za všech okolností. Nechala myšlenek na svůj vzhled a soustředila se na zrcadlo. Tušila, že je poloprůhledné a za ním ji někdo sleduje. Pokusila se o telepatický kontakt. Přístroje kolem ní se probraly k životu. Místnost zaplavilo pískání a vzápětí ji silně rozbolela hlava. Zatmělo se jí před očima a celé tělo sevřela křeč.

Posuvné dveře vedle zrcadla se rozjely a do místnosti vešlo šest šedých cizáků. Následovali je tři lidé se zbraněmi, pravděpodobně strážní. Ti zůstali stát opodál a mířili na ni. Na efekt zapnuli laserové zaměřovače na samopalech. Gesto bylo jasné – „o nic se nepokoušej“.
Cizáci ji obstoupili. Jeden z nich na ni upřel své veliké černé oči. V hlavě slyšela jeho hlas…
„Vítejte u nás, buďte tu jako doma. Uvolněte se, nepokoušejte se použít svoje psionické schopnosti. Jste v ochranném poli, které je neutralizuje, pouze si způsobíte bolest. Spolupracujte a nic se vám nestane.“
„Co… co… co chcete“ zakoktala.
„Copak to není jasné? Vás. Vás a vaše schopnosti, váš mozek, vaši DNA, vaši plodnost. Už dvakrát jste nám utekla, potřetí už neutečete. Stanete se matkou nové generace lidí. Našich lidí.“
„Už jednou jste se o to snažili a nějak se vám to drobek vymklo…“ vysmála se mu Jarka. I přes vážnost situace se snažila neztrácet nadhled a hlavně nechtěla ukázat, že se bojí. „Obávám se, že nejsem vhodnej matroš pro vaše pokusy.“
„Tím bych si nebyl tak jistý“. Cizák přešel její ironickou poznámku bez jakýchkoliv emocí. „Budete se ještě moc divit.“
„Abyste se nedivili vy“ odsekla a stočila pohled od cizáka.

Mimozemšťan odstoupil a pokynul ostatním. Ti se rozešli k pěti konzolím a zaujali u nich svá místa. Ticho laboratoře narušilo pískání elektroniky. Panely se rozzářily světlem desítek kontrolek.

Jejím tělem projelo mravenčení. Jedna vlna. Druhá. Třetí. Čtvrtá. Každá z nich silnější. Bezděčně se snažila uhnout. Silové pole, které ji drželo, ji obklopilo pevněji a vzalo jí i poslední možnost pohybu. Její hlava byla fixovaná tak, aby viděla na obrazovky, kterých si dříve všimla.

Cizák zatleskal. „Dívejte se. A uvědomte si, že váš odpor je zcela marný…“

Obrazovky ožily. A Jarka se nestačila divit. Běžely na nich na přeskáčku útržky z jejího života. Briefingy. Jihoamerická krize. Stavba prototypů Eurofighter AQL. Život u nich v domě. Válení se na pláži s Hawkem. Létání. A zase jejich dům. Bojové akce s Niou. Objev altairské lodi, kterou si pokřtili Orel. A zase útržky z jejich domu. Únos v Nevadě. Karla. Jill. A zase Orel. Nákresy různých zařízení. Bitevní plány…

„Jak jste se k tomu dostali?“ zeptala se otřeseně.
Cizák neodpovídal. Sice na něj neviděla, ale cítila jeho vítězoslavný pohled. A pak že nemají emoce, svině šedivý. Tohle nám byl čert dlužen.

Ztratila pojem o čase a jenom fascinovaně hleděla na obrazovky. A začalo jí to docházet. Je to test. Pouze další test. Kdo ví, jak dlouho byla v bezvědomí. Za tu dobu se jí mohli hrabat v hlavě. Vytáhli jí vzpomínky a teď je používají proti ní. Uklidnila se a začala se ovládat. Obrazy zmizely. Silové pole, které ji drželo, trochu povolilo. Opět se mohla aspoň trochu pohnout. Otočila hlavu na cizáka.
„Překvapila jste nás, “ konstatoval s uznáním. „přizpůsobila jste se rychle.“
„Neměli byste lidi tak moc podceňovat…“
„Pro dnešek jsme skončili“. Cizák pokynul svým podřízeným. Jeden z nich přivezl na vozíku červenou krabici se spoustou různých elektrod. Zajel s ní Jarce pod záda. Ucítila, jak pole na vteřinu povolilo, její tělo se propadlo o pár centimetrů a dopadlo na zdánlivě pevnou plochu. Vzápětí ji opět něco znehybnilo.
„Nyní vám ukážeme vaše nové ubytování“ řekl cizák. Dveře ven z laboratoře se otevřely. Jeden z lidských strážných popadl rukojeť vozíku a začal ho tlačit ven. Jarka levitovala asi půl metru nad vozíkem. Druzí dva strážní šli kousek za ní a neustále na ni mířili.
„O nic se nepokoušejte“ volal za ní cizák. „Pořád jste v poli blokujícím vaše psychické schopnosti. Ublížila byste si…“

Reklamy

2 thoughts on “Kapitola 3. – Probuzení

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s