KráLIčák aneb mikrosraz sítě Live Spaces :-)

Tak tuhle akci jsem plánoval hodně dlouho- Kralický sněžník mi učaroval a rozhodně jsem měl v plánu se tam vrátit. Před nějakou dobou jsme s Li bavili o oblasti kolem Králík a nějak došlo na i na malý srázek. Proč nevyužít toho, že jsme skoro sousedi. A před 14 dny padl konkrétní termín vyjížďky. 1.8.2009. V plánu byla decentní bajkovačka, pěší výstup na Kralický Sněžník, čajování na vrcholu a návrat domů.

Mou fotogalerii z akce najdete zde. Fotky od Li jsou zde. A tady je mapka.

Sraz v Králíkách jsme měli v devět ráno. Den předem jsem si  nachystal věci a ráno jsem se mohl věnovat probouzení se. Kolem čtvrt na osm jsem narval supa do auta a vyrážel směr Mohelnice a Králíky.
Cesta ubíhala svižně, ale zadařily se mi čtyři epizodky…
– někde na dálnici za sebou slyším děsnej randál. než jsem se stihl podívat do zrcátka, brutální rychlostí mě předjelo Lambo, pravděpodobně Diablo – v tom fofru jsem si nestihl pořádně pokochat.
– za Zábřehem jsem blbě odbočil a už jsem valil na Šumperk. Naštěstí se dalo odbočit v Bludově.
– v Bludově je omezení na 40 km/h. V tomhle úseku mě oprasil borec v oktávce, jel dobrejch 70. Jenže on jel těch 70 i mimo obec a nedal se předjet. Takže jsem se za ním plazil jak osel. Korunu tomu ten 0c@$ dal v serpentinách ve stoupání k Červené Vodě. Tam jel jak pos$ranej 30 k/h, byť se tam dá valit 50 na pohodu. Takovýho vola aby hledal lupou.

Do Králík jsem dojel asi v 8:45. Li už byla na místě. Já jsem ještě hledal nějaký dobrý místo na zaparkování a trochu bloudil. Nakonec jsem to stejně nechal u místního chrámu konzumu. Li se zjevila o chvilku později. Potřásli jsme si rukama a já šel “rodit” bajka z kufru. Když jsem vylovil rám, tak Li prohlásila, že to je děsně velká kráva. No má pravdu, na fotkách se to tak nezdá, ale 21” je 21”. Zvlášť s velkýma kolama.

Složil jsem supa, kupodivu jsem ani nemusel ladit brzdové třmeny, nikde nic nechytalo. O starost méně. Takže nám nic nebránilo ve vyjetí.
Hned za Králíkama Li dostala kázání. Jako většina cyklistů samouků dělá jednu zásadní chybu – drtí děsně těžký převody. Ale teda fest těžký. Je jasný, že na kopce je zvyklá, ale rvát docela prudký stoupání na velkou placku je vražda svalů na nohách. Takže, má bojový úkol, učit se jezdit kadenčně. Ale klobouk dolů, rvala to statečně, já bych to na tak těžkej kvalt neustál.

Ve sjezdu z Králík na Červený potok jsme si trochu zazávodili. Těžší samozřejmě vyhrál :-). A pak už jsme nastoupávali Dolní Moravou. Ještě před dědinou jsem obdivoval panoramata kopců. Cíl se zatím schovával.

Üspěšně jsme dojeli na konec Dolní Moravy a minuli poslední parkoviště. Vytáhl jsem telefon, připojil ho na zesilovač a pustil Shpongle. Tuhle cestu jsem hodlal absolvovat v úletu.
Hudba projektu Shpongle nás provázela až na vrchol Kraličáku. A do tamního prostředí krásně sedla.

Chytli jsme si žlutou TZ a začali s výstupem. Na pohodu, žádný spěch, kecáníčko.
U Mléčného pramene jsme měli první z mnoha foto zastávek. Li řádila s focením a já jsem koukal, jak to dělá. Techniku má stejnou, takže to asi bude očima a mozkem.
Další zastávka byla u dalšího pramínku – vyvěračky s maličkou přehradou kousek výš. Tady jsme si hodně dlouho hráli s focením. Tohle zákoutí je strašně pěkný.

Ani jsme se nenadáli a stanuli jsme Pod Vilemínkou. Skončilo nám hájení, dál musíme pěšky. Jednak je tam zákaz a druhak se tam stejně moc jet nedá. Teda dá, ale je to náročný na morál, ten kopec má 10 – 18% stoupání. Takže nám začala dlouhá procházka.
Do Moravy teče spousta místních potůčků. Takže jsme měli co fotit a na čem frčet. Některé byly hodně fotogenické.

Po další chvilce jsme došli na rozcestí. Žlutá TZ pokračovala kozí stezkou nahoru, doprava se oddělovala zimní lyžařská trasa, která vedla k Moravě. Tak jsme se jeli podívat a trochu zas pofotit.
Počasí nám přálo, slunko pražilo jak vzteklý a všude kolem bylo plno motýlů, kteří nás pořád zvědavě okukovali.

Vrátili jsme se zpět ke žluté. Čekal nás technický úsek. V tomhle místě jsem měl tendence vyměnit Supa za turistické hůlky. V nejbližších kilometrech bude spíš jako závaží :-).

Došli jsme až k lavinové dráze, rozcestník Ve strži. Tam jsme dali delší pauzu, za kterou jsem byl vděčnej. V té době jsem toho měl už docela dost. Nejsem dobrý chodec, takže to pro mně byla docela namáhavá věc. Ale u dráhy bylo nádherně.
A jdeme dál. Docela jsem si odpočinul. Takže hurá vstříc výhledům. Les pomalu řídnul a otvírala se nám panoramata s výhledem na údolí Moravy a dál, po levé straně, protější svah. Na oblohu nastoupily drobné mráčky. Čas na pokusy s polarizačním filtrem. Některý se nám fakt povedly.

Chvilku se šlo v pohodě, ale poblíž HZS u chaty Franciska se to zas pěkně zvedlo. Další pro mně náročnej úsek, ještě se tam tahat se Supem 🙂
A jsme na červené. Tady se šlo docela fajn, i přes velký kameny pokrývající cestu.

O kilometr a něco později jsme konečně vyšli nahoru, ke Slůněti. Oproti mé poslední návštěvě bylo krásné počasí a skvělé výhledy. Parádně bylo vidět Praděd a Vysokou Holi. Takže jsme zas pofotili.

Dorazili jsme k prameni Moravy. Tam jsme nabrali vodu pro čajování. S sebou jsme měli vařič a v hlavě plán na čaj z čerstvé vody. Voda z Moravy má hodně zajímavou chuť – hodně silnej chuťovej dozvuk. Byla fakt dobrá. A studená.

Posledních 200m na kopec bylo docela zajímavých. Chvilku v pohodě, ale těsně pod vrcholem se to zvedlo a to už byla dost makačka vytáhnout se i s kolama nahoru. Ale vytrvali jsme.

Vrchol Kraličáku je velká plošina. Dneska byla plná lidí. Našli jsme si místečko kousek od prostředka za hromadou kamení a usadili se k odpočinku a čaji. Shpongle jsem vyměnil za Mystery of Yeti. Během sezení u čaje jsme zvládli obě desky. Celkem jsme tam strávili dvě hodně příjemné hodiny.

Jako první přišel na řadu Darjeeling Teesta Walley. Toho jsem už moc neměl, takže byl jenom na probuzení chuťových buněk. Ovšem ve spojení s čerstvou vodou připravovanou na ohni mu dodalo úplně jiný rozměr. Objevily se úplně nové chutě.

S rozděláváním ohně byly trochu problémy. Nahoře profukovalo a mně to zhášelo zapalovač. Nebojte se, netábořili jsme tam s velkou vatrou, Li vzala malý vařič na pevný líh. Mile mně překvapilo, že vaření na něm bylo hodně rychlý.

Jako hlavní chod byl Nepál Ilam, čerstvý. Ten se povedl přímo královsky. Spojení čerstvé vody a čerstvého čaje bylo exkluzivní. jedním slovem MŇAM. Hodně dělalo i prostředí – vysokohorský čaj na jednom z nejvyšších kopců Moravy v čerstvém vzduchu, to už je hodně silní kombinace.

Jako třetí přišel zelený vietnam Ché Dac San Suoi Giang. I ten se předvedl v nejlepším světle. A naposled, to už nám došel líh, jsme dali macerovaný Ché Thai. Ten vyšel hodně jemný.

Li mi ex-post sdělila, že po nás dost velký procento turistů zvědavě koukalo.

Dvě hodiny utekly jako voda. A hodin jak u hodináře. Museli jsme se chtě nechtě zvednout a pomyslet na návrat.
Vraceli jsme se po červené a zelené TZ. V prvním kroku to byla zelená. První metry v pohodě, ale pak přišlo na můj vkus děsně prudké kamenité klesání. Tam jsem teda čekal, kdy si ublížím. Navíc jsme zjistili, že jsme ztratili červenou TZ. Zelená vede přímo po hřebeni, červená kousek pod ním. Ale Li byla šikovná a červenou našla. Tam se mi už šlo trochu líp, nebylo to tak děsně z kopce.
Vešli jsme do lesa. Červená tam vede po hezké pěšince, která je ale plná kořenů. První kilometr je docela prudce dolů, potom cesta dost dlouho kopíruje vrstevnici a jde skoro vodorovně. Ale kořenů je tam pořád plno. Tady mi už na chvíli došla řeč. Únava mě docela zmáhala a tak jsem se zakousl do tempa chůze a šel potichu.

Ten chodník se mi zdál nekonečnej. Tady jsem měl fakt dost… Ale přežil jsem. Dorazili jsme až na konec pěšiny. Napojili jsme se na pískovou cestu, kde se konečně dalo valit. Odměna za předchozí pěší část. Skoro pořád to vedlo mírně z kopce, místy trochu víc, místy zas nahoru, ale letěli jsme obstojně. Respekt před Li, ta si v tom sjezdu pěkně troufala. Když uvážím, že to jela na crossu bez odpružení a se skoro silničními plášti, tak všechna čest.

Ta písková cesta byla fakt skvělá. Ušetřila nám spoustu času. A vyhodila nás na rozcestí pod Klepáčem. Odtud jsme sjeli krásným asfaltovým sjezdem do Prostřední Lipky, pak nás čekal poslední kopec a Králíky.

Akce se povedla skvěle. Li, díky za super den. Příště na Hané.

A nezbytná statistika – 40 km, AV 9,5 (kvůli pěší části), nastoupáno 1100m.

Reklamy

3 thoughts on “KráLIčák aneb mikrosraz sítě Live Spaces :-)

  1. jo, ty holky na krosech se nezdají…mě tu poslední dobou taky jedna pěkně prohání :-)jinak vyjížďka mohla bejt fajn, ale v září/říjnu to asi bude lepší (míň lidí)

  2. v září/říjnu už většinou bývá spousta mraků a mizerná viditelnost. tentokrát nám počasí vyšlo skoro ideálně

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s