Tour de Trance aneb Praděd v úletu

Když jsem koncem tejdne obhlížel předpovědi počasí, vypadaly příjemně. Relativně chladno, slabý vítr. Napadlo mě, že bych mohl zkusit Praděd. Tentokrát ale sólo. já prostě nejsem týmovej hráč. jsem rád, když někdo jede se mnou, ale běda jak mu musím přizpůsobit tempo, ať už zrychlit nebo zpomalit. pokud jde o objem do 100 km, tak to přežiju. ale nad 100 km už docela dost poznám, že si nejedu to svoje. protože jak si nejedu svoje, tak mi to podstatně víc žere a rychleji se unavím.

Ráno jsem nebyl schopnej vykolíbat se. ať jsem dělal co jsem dělal, furt jsem nemoh vypadnout z baráku. nejdřív tohle, pak tamto, pak něco jinýho. Haleluja, vypad jsem před desátou ranní. ale takhle pozdní odjezd nebyl špatnej – ráno bylo docela chladno, v osm bylo pouze 16°C. tak jsem aspon nejel do kosy.

zloději mých starých treter přeju, aby mu žhavý koťata lítaly po zádech. nový jsou sice fajn, ale nemůžu si na ně zvyknout. jestli je to tím, že málo jezdím silnici? nevím. každopádně mě z nich bolí chodidla.

Cesta na Praděd ubíhala celkem příjemně. za dveřma jsem si pustil první skladbu z dlouhé trance kompilace, kterou jsem si nachystal. a velice rychle jsem se dostal do úletu. ve sluchátkách se mi střídali Tiesto, PvD, Markus Schultz a Sunlounger aka DJ Shah. Ani mi moc nevadilo, že mi fouká tak trochu hodně do tlamy.

Lámání chleba přišlo jako vždy v Ondřejově. Ale dneska to nebylo tak děsný. jestli jsem byl tak zažranej do muziky nebo jsem měl jenom dobrej den, to netuším. každopádně jsem to vylámal docela na pohodu. sice pomalu, ale vylámal.
Spočinul jsem v mé oblíbené budce autobusové zastávky na horním konci Ondřejova. Chvilku po mně tam začali přijíždět nějací bajkři. Tak jsem pozdravil jednoho, pak druhýho, pak dvě sympatický slečny… nakonec jich tam dojelo snad osm. všichni ve stejným dresu. jeli z prostějova a mířili rovněž na praděd. trochu jsme splkli, já jim popřál šťastnou cestu a vyjel. každopádně respekt, jet na MTB z prostějova až na kopec, to chce fakt nadšence. já to zkoušel na crossu opačným směrem a málem jsem z toho měl psotník – zlatá silnička.

další příjemný překvápko přišlo v Morávce. fakt jsem měl dneska dobrej den bo mi to tam jelo excelentně. dokonce jsem ani neshodil velkou. trochu mi v tom pomáhal vítr, co mi foukal do zad. ale jenom trochu.
a překvapení pokračovala. i lámačku poslední kilometr pod Hvězdou jsem zvládl na pohodu. dokonce jsem i kohosi předjel. dneska se mi prostě dařilo.
na Hvězdě jsem dal pivko. Plzeň. Zahučelo to do mně jako němci do krytu. bylo docela horko a přestože jsem pořád pil, asi to bylo málo.

opatrně jsem sešel schodky z terasy restaurace dolů na cestu a vydal se vstříc výstupu. zároveň se mnou vyrážel i starší chlapík na krásným oceláčku. taková retro silnička se jen tak nevidí. měl podobný tempo, tak jsme splkli. jel z Brna a jel to na otočku. respekt podruhé. fakt smekám.
stoupání na ovčárnu jsem jel vyloženě ekonomicky. ale jelo se mi skvěle. naplánoval jsem si tři bezpečnostní zastávky – klasika, pramínek, sutě a obrázek. ale musel jsem se do nich nutit. cítil jsem, že bych to dal i v kuse. ale nechtěl jsem riskovat. takže jsem si pěkně pofotil.
mimochodem, jsem debil – na manuál jsem fotil kytku, zaostřil si ručně na ni a pak jsem zapomněl vrátit zpět auto ostření.

dorazil jsem až na ovčárnu. pohoda, klídek, nohy byly jako nový. trochu jsem pochodil, podíval se na zvýřátka 🙂 – měli tam kůzlátko a jehňátko. jenže byly obležený dětma, takže bez dokumentace.
na ovčárně mě dojel “můj” brňák, tak jsme další část výstupu absolvovali spolu.
lidi, dneska to bylo peklo. cesta na praděd byla plná humatonů. stádo krav se chová líp. takhle jsem si už dlouho nezakličkoval. psi navolno, psi na dlouhym vodítku, děcka bez dozoru… a do toho nervózní doom kurvující všude kolem. no radost pohledět.
nějak jsem se vyškrábal až na kopec. sedl jsem si na zábradlí u cesty k meteostanici, chvilku relaxoval a pak se zas vydal dolů. sjezd byl stejný maso jako výjezd. zase kličkovaná mezi lidma a nadávání. já si snad koupím klakson z náklaďáku.

v morávce, u křížku, jsem si dal pozdní obídek. protože jsem jel na hlaďáka, tak jsem si objednal jenom polívečku a druhou Plzeň. obsluhovala mě moc krásná servírka.

cesta do rýmařova taky probíhala až moc klidně. jelo se mi skvěle.

a na hané, po sjezdu valšovského údolí, jsem zjistil, že končí sranda. fouklo mi totiž do tlamy. a fest. přímo bezprecedentně. podstatně silněji než ráno. takže celou cestu přes hanou jsem dřel jak pes. ale dojel jsem.

fotky najdete tady

statistika? 160 km, AV 25, 1800m up

p.s.: omluvte velká a malá písmena. jsem utahanej jako kotě a nemám sílu to kontrolovat a opravovat. díky.

Advertisements

4 thoughts on “Tour de Trance aneb Praděd v úletu

  1. slušná vyjížďka! tak gratulace že to konečně vyšlo 😉 joo,ty lidi mě taky štvou, ve stoupání na Ještěd je to stejný…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s