Kapitola 10 – Pod palbou

 

Upozornění: v tomto textu padají sprostá slova a proto by ho neměl nikdo číst

Hawk sáhl po vysílačce. „Nio, Karlo, jak to s váma vypadá?“
„Co se děje?“
„Máme po utajení. Někde jsme spustili alarm a jdou po nás. Zatím jsme zalezlí v laboratoři a schováváme se, ale nevím kolik nám sem pošlou lidí.“
„My jsme kousek od generátoru. Zatím všude čisto. Zdá se, že se soustředí na vás a nás zatím nevyhmátli.“
„To je super. Docela se divím, že uvnitř nemají na každym rohu kameru…“
„To teď nebudem řešit. Pokračujeme ke generátoru. Až to vypnem, dáme vědět.“

Jarka si mezitím vybudovala kryt nataháním několika přístrojů. Tušila, že bude velkým problémem uhájit místnost se dvěma vchody ve dvou lidech. Heartbeat senzor ukazoval nejméně deset lidí blížících se k jejich pozicím. Tohle bude velká zábava. Jarka přepnula samopal na jednotlivé výstřely a zapnula laserový zaměřovač. Snad bude mít dost času přesně mířit. Vedle sebe si položila pistoli. Adrenalin jí začal zaplavovat krevní oběh. Nasadila si ochranné brýle. Byla připravená. Zalehla za svou barikádu. Červená tečka spočinula na dveřích v místě, kde očekávala lidskou hlavu. Musí být přesná.
„Seš nachystanej?“ houkla na Hawka.
„No snad jo…“ odpověděl.
Otočila se na něj. Měli ještě pár sekund, než se jedny z dveří otevřou.

Hawk se zařídil podobně. Rovněž krytí za cizáckými přístroji. Druhé dveře měl pod kontrolou.

Útok na sebe nenechal dlouho čekat. Těsně poté, co se Jarka otočila zpět na svoje dveře, vstoupil první nepřítel. Jarčina první rána mu cinkla o přilbu a odrazila se někam do háje. Další dvě už byly přesnější. Strážný zakolísal a padl k zemi. Na jeho místo okamžitě přišel další. Jarka ho ale nestihla. Okamžitě se skryl za dveřmi. Nad Jarčinou hlavou proletěly tři střely.
V příštích sekundách se jeden zásah povedl i Hawkovi. O jednoho méně. „Kolik jich tam ještě máš?“ houkl na Jarku.
Mrkla na senzor. „Asi osm. A snaží se nás obklíčit. Vypadá to, že se nějak rozdělujou… Zkus to trochu krejt…“
Jarka se rozhlédla po místnosti. Kudy by asi tak mohli vrazit. Dveřma to už zkoušeli. Jiný tu nejsou. Okna jsou neprůstřelný. Otvírat se nedají. Kudy sem vlezou?
Vzadu uviděla velký výdech vzduchotechniky krytý hustou mřížkou. Tamtudy by to asi šlo. O jedno místo víc na hlídání.
Na displeji senzoru šlo pěkně sledovat pohyb nepřátel. Obkličovali je. Zrovna teď by se jim hodil nějakej trik.
Kousek od Hawkova místa cinkly o zem další kulky. Hawk odpověděl dvěma ranami. Vzápětí se dveřmi přikutálel malý granát se slzným plynem. Teď by se hodila telekineze. Hawk popadl nějaký malý přístroj, který mu ležel u ruky. Doufal, že podlaha bude dostatečně klouzat. Poslal tu věc proti granátu. Povedlo se mu ho zasáhnout a donutil ho kutálet se zpět ke dveřím. Doufal, že protivníci nemají plynové masky a že se mu povede aspoň trochu zamořit chodbu. Měl štěstí v neštěstí, granát se zastavil o rám. Na chodbu se nedokutálel, ale jedněmi dveřmi chvíli nikdo nevstoupí. Pokud nebude mít masku. Naděje umírá poslední.
Hawk se několika skoky přesunul k Jarčině pozici. Protivníci ho přivítali dlouhou dávkou ze samopalu. Hawk jim na oplátku poslal tříštivý minigranát. Doufal, že vyřadí aspoň pár protivníků. Podle heartbeat senzoru jich bylo u dveří pět, zbytek poschovávaný za rohy nebo na cestě k vzduchotechnice.
Za dveřmi se ozvala tlumená exploze a pár výkřiků. Nějaký efekt to mělo. Ale jaký?
Hawk vystrčil hlavu. Nikdo po něm nestřílel. Asi jim trochu načechral peří.

Hawk ve své hlavě ucítil cizí myšlenku. „Hawku?“
„Jo…“
„Vypnuly jsme generátor a vracíme se na vaši pozici. Vaše psionické schopnosti by měly být plně funkční. A pozor, výdrb. Generátor byl napojenej na alarm, kterej měl upozornit, kdyby ho někdo vypl. To jsme obešly a signál odpojily. Takže nikdo neví, že máme zpět svoje trumfy.“

Jarka mrkla znova na displej. Dvě tečky se blížily přímo k nim. Odhadla, že už jsou ve vzduchotechnice. Zaťukala Hawkovi na rameno. „Dva jdou k nám. Půjdu je přivítat“ zašeptala.
Přikývl.
„Kurva. Zasekla se mi zbraň“ zakřičela nahlas. „Krej mě.“
Potichu jako myška přeběhla k ústí vzduchotechniky a skrčila se. Znova pohlédla na displej detektoru. Tečky se blížily. Nachystala si zbraň, přepnula na automat. Tyhle dva dostane jednou dlouhou dávkou.
Mřížka kryjící výdech se zařinčením spadla na zem. Z otvoru vyskočil jeden z nepřátel. Za jeho zády druhý, který ho jistil, vystřelil dlouhou dávku směrem k Hawkovu krytu. Hawk se přikrčil a opětoval palbu. Jarka musela změnit plány. Zamířila na prvního z vojáků a dlouhou dávkou ho poslala k zemi. Hawk mezitím vykoukl ze své pozice. Rychle odhadl, kde je druhý z nepřátel. Zahlédl ho v temném obdélníku vzduchotechniky. Na míření nebyl čas. Rychle se rozmáchl a jakoby hodil. Jeho dlaň opustilo něco zářivého a horkého. O vteřinu později druhý z útočníků na vlastní kůži poznal, co je to fireball.

Kritické nebezpečí pominulo. Obklíčení se nepodařilo. Hawk vyšel z úkrytu a přeběhl k Jarce. „Holky ten generátor vypnuly právě včas“ zašeptal.
„Moc hezkej fireball“ odpověděla a ukázala na vzduchotechniku. „Měli bysme jít zlikvidovat zbytek na chodbě…“
Skrčili se a vlezli do velké trubky.

Vzduchotechnika je vyhodila na velkém křížení chodeb asi 15 metrů za zády zbytku stráží. Přežili to tři. Jarka vylezla ven. Jeden ze strážných si jí okamžitě všiml. Rozběhli se za ní. Jarka to vzala do jedné z chodeb. Doběhla až na její konec. Za dveřmi se skrývala pouze malá tmavá komůrka, snad 2×2 metry. Vklouzla dovnitř a zavřela dveře. Opřela se o stěnu se zbraní přitištěnou na prsa. Sledovala displej detektoru. Tři tečky se rychle blížily. Jarka na okamžik zavřela oči a zhluboka se nadechla.

O pět sekund později se dveře její skrýše rozletěly a jeden z protivníků dovnitř vystřelil z brokovnice. Odpovědí byl výkřik bolesti a žuchnutí. Zřejmě ji dostali. Nepřátelé se chystali vkročit dovnitř. V příští sekundě se před nimi objevila Jarka. Jedním gestem je srazila k zemi. Ten, který vstoupil dovnitř jako první, se pokusil zvednout. Jarka se k něm sklonila, zaryla mu svoje dlouhé drápky do krku a trochu ho přidusila. Během chvilky je odtahala do kumbálu a zamknula dveře. Potom si manifestačně oprášila ruce. To by bylo.

Pomalu došla na hlavní chodbu a se znuděným výrazem v obličeji si čistila nehty. Hawk už na ni čekal. Vydali se na místo srazu s Karlou a Niou.

Došli zpět ke stanovišti stráží. Další plán byl jednoduchý – dostat se do centra komplexu a zneškodnit cizáky, kteří celý projekt řídí. Vzhledem k tomu, že tahle základna se teprve rozjížděla, pracovalo v ní minimum lidí i cizáků. Pokud seděly seznamy personálu, které našli v počítači, mělo tu být jenom 30 stráží a šest cizáckých vědců.
„Moment, co je tohle?“ zarazila se Nia a ukázala na jednu položku v databázi. Projekt s nějakým divným jménem. Aktuálně přihlášený uživatel k tomu neměl práva.
Karla se zamračila. „Tohle jsem už někde viděla. Teda ne ten název, ale ten obrázek, co u toho je.“ Chvíli se škrábala na hlavě. „No jasně. Už vím. Výsledkem tohohle projektu jsem přece já…“
Jarka se naklonila nad displej počítače. „Ukaž? To mi nic neříká.“
„Já na to taky málem zapomněla. Nebo spíš, chtěla jsem na to zapomenout. První týdny mýho života bych nejradši vymazala.“
„Vypadá to, že máme o důvod víc promluvit si s těma cizákama, co to tu vedou…“

Nerušeně proběhli bludištěm chodeb až k mozku celé základny. Sem se sbíhaly všechny dráty, trubky a optická vlákna.

Hawk opatrně nakoukl dovnitř velkého sálu. Uvnitř bylo šest cizáků stojících porůznu u nějakých konzolí. Hlídalo je šest strážných. Všichni byli ve střehu. Určitě kvůli útoku v laboratořích. Tři z nich měli na mušce dveře.
Hawk se podíval na ostatní. Nemusel mluvit. Bylo jasné, co se strážemi. Cizáci si sice do svých elitních jednotek vybírali lidi s vysokou odolností proti psionické manipulaci, ale na druhé straně stáli nejlepší z nejlepších. Hawk i Jarka si už v mnohých šarvátkách poradili s různými elitními strážci cizáckých rejdů.
Karla dostala za úkol hlídat ostatní osoby v místnosti. Jako nejlepší psionik ze skupiny zvládala bez problémů psionické útoky na více cílů naráz. Ostatní si vzali každý jednoho strážného. Po chvilce soustředění padly první tři stráže do hlubokého bezvědomí. Okamžik nato se rozletěly vstupní dveře a do místnosti vtrhli čtyři lidé s namířenými zbraněmi.
„Nikdo se ani nehne. Zůstaňte stát, kde jste. Ruce. Chceme vidět ruce“ řval Hawk.
Jeden ze strážných udělal tu neskutečnou pitomost a pokusil se vystřelit ze své brokovnice. Karla ho během okamžiku zachytila. Odpovědí na jeho úmysly byla dávka z P-90. A Karla neminula, skvělou mušku zdědila po Jarce.
„Děláte obrovskou chybu“ zasyčel jeden z mimozemšťanů.
„Polib nám prdel“ odpověděla mu mile Jarka. „Všichni odstupte od počítačů a běžte ke zdi. Ať na vás vidíme.
Zbývající dva strážní celkem bez řečí poslechli. I pět cizáků bez okolků odstoupilo od svých přístrojů. Šestý zůstal stát na místě.
„Pro tebe to platilo taky…“ houkla na něj Jarka.
Cizák zůstal stát a měřil si ji dlouhým pohledem od hlavy až k patě.
„Na tohle nemám náladu“ zavrčela. Rychlou chůzí si pro něj došla a chytla ho za paži. Nepohnul se ani o milimetr. Zavrtěla hlavou, chytila ho za tu tenoučkou ručičku pořádně a zabrala. Velice dobře si pamatovala, jak jsou těla šedých chatrná. Ozvalo se tiché prasknutí a cizák zakvílel. Ruka se mu bezvládně houpala podél těla. Ochotně začal spolupracovat.

Karla mezitím přešla k jednomu z počítačů. Byl uzamčený. „Řekněte mi někdo heslo“ houkla do místnosti. Odpovědí jí bylo ticho.
„Heslo“ zopakovala Jarka. „Heslo, neslyšíte?“
Opět ticho.
„Jak u debilů na dvorečku“ zavrčela. Zadívala se na jednoho z cizáků. Pomalu pozvedla ruku. Cizák se chytil za krk a pomalu se začal vznášet. Zůstal viset půl metru nad podlahou a dusil se. Jarka čekala do poslední chvíle a pak uvolnila stisk jeho hrdla. Cizák se zhluboka nadechl. Jarka znovu stiskla. „Tohle můžu dělat celej den, já mám času dost“ konstatovala nezúčastněným tónem.
Cizák jim sdělil přístupový kód pro počítač. Karla ho naťukala a kývla. Jarka uvolnila telekinetický stisk a cizák spadl na zem. Zůstal ležet a snažil se vzpamatovat.
Karliny prsty rychle běhaly po klávesnici. Měla silné tušení, že se něco děje. Intuice ji dovedla opět k záznamům o tom zvláštním projektu. Tentokrát se do nich dostala.
„Ty vole… průser…“ hlesla.

V dalším okamžiku věci nabraly rychlý spád. Jeden z cizáků v nestřežené chvíli přeskočil k panelu s přístroji a něco stiskl. Kolem středu místnosti, kde stála Karla u počítače, se vytvořilo silové pole. Jarka s Hawkem stojící poblíž byli odhozeni o metr dál na zem. Jarka dopadla na záda a vyrazila si dech. Hawk zahlédl, jak jeho zbraň odjíždí po podlaze směrem od něj a vrhl se po ní. Jeden ze zbylých strážných se pokusil vyndat pistoli z pouzdra. Nia mu to rázně vymluvila, když mu na střed hrudi namalovala laserem červenou tečku.

V rozích místnosti se rozsvítila červená světla a šumění elektroniky přehlušila hlasitá siréna.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s