Kapitola 11 – Přežije silnější

Hawk se posbíral ze země a vrhl se na cizáka. Žádná telekineze, pěkně postaru, ručně. Chytil ho za krk, zvedl do výšky jako hadrovou panenku a přitlačil ke zdi. „Cos to právě udělal“
Cizák mlčel. Hawk chvilku pozoroval svůj obraz v jeho obrovských černých očích. Pak zesílil stisk. „Co?“
Opět žádná odpověď. Hawk nečekal. Zaťal pěst a cizák jednu schytal. Ozvalo se tiché zakvílení. Ale nepromluvil. Hawk mu dal další dvě rány. Bez odezvy.
Siréna ztichla. Cizák se spokojeně usmál. „Uvidíte sami.“
Hawk ho pustil na zem a omráčil ranou do zátylku. Potom šel zkoumat tlačítko, které protivník stiskl.

Karla se opřela rukama o silové pole. „Co se právě stalo?“ zavolala na ostatní.
„Jo, to kdybysme věděli. Ale čuchám problémy…“ odpověděl Hawk. Tlačítko mu nic neřeklo, chyběl mu popis.
Karla se znova podívala na počítačový terminál, u kterého ji zavřelo silové pole. Displej byl černý, stanice se vypnula. Karla nakopla skříň počítače. Naběhl. Sledovala start operačního systému a hypnotizovala stroj, aby rychleji naběhl.
Jarka se mezitím rovněž zvedla ze země a snažila se vydolovat data z jiného počítače. Rychle procházela jednotlivé položky v databázi, ale moudrá z toho nebyla.
Karlin stroj právě naběhl. Zalovila v paměti a naklepala heslo. Dělej, dělej, nabíhej.

Celou místnost rozvibrovalo mohutné hučení. Nia hlídající zajatce se rozhlédla. „Teď asi zjistíme, co se děje.“

Karla zvedla zrak od počítače a instinktivně sáhla po P-90 ležící vedle klávesnice. Stěna naproti ní se rozevřela. Zíral na ni velký černý otvor.

Nia, která mezitím odvedla nepřátele do malé komůrky sousedící s řídícím centrem, se vrátila a zvědavě sledovala, co se bude dít. Byla připravena zakročit. Hawk s Jarkou hledali v počítačích jakoukoliv zmínku o nějakém silovém poli v centrále. Ale zdálo se, že Karla v tom bude sama.

Minutu se zdánlivě nic nedělo. Pak se ozvaly kroky.

V černém otvoru stěny naproti Karle se začala rýsovat velká postava. Chvíli se zastavila. Napětí v místnosti rostlo. Karla zkoušela odhalit, co proti ní stojí. Cizák? Člověk? Monstrum? Necítila nic. Narážela na absolutní telepatické ticho. Kdokoliv proti ní stojí, má silnou obranu. Příštím okamžiku už ucítila šmátrání ve své hlavě. Protivník byl silný. Vzdorovat mu ji stálo dost sil.
Rozhlédla se kolem sebe. Ostatní stáli jako solné sloupy a zírali někam do prázdna. To, co proti nim stálo, je vyřadilo z boje.

Další kroky. Protivník vyšel ze stínu do světla. Karle se zatajil dech.
Proti ní stál člověk s hlavou a kůží Šediváka. Skoro dva metry, vypracované tělo a na něm malá hlava se zlýma černýma očima.
„Opět se setkáváme…“ řeklo to stvoření.
Karla zkameněla. Pracně skrývané vzpomínky na první týdny života se jí vrátily a vyplavaly na povrch. Už věděla, odkud zná symbol, který viděla v databázi. Otřásla se. Myšlenky jí v hlavě vířily obrovskou rychlostí.

Projekt Spojení. Plány cizáků na stvoření dokonalého hybridu člověka a mimozemšťana. Cizáci v něm hledali geneticky vhodné lidi a snažili se je křížit s jejich vlastním druhem. Jedním z těchto lidí byla před třemi roky i Jarka, žena s perfektními předpoklady pro účast v projektu, člověk se silnou psionickou i fyzickou stránkou, kterou cizáci unesli a z jejích buněk vypěstovali první životaschopný exemplář. Jenže nebyl pouze jeden. Kromě Karly v rámci experimentu vznikla i druhá bytost. Cizáci tenkrát testovali různé formy mutace lidských tkání.
Karla myslela, že ten druhý nepřežil. Setkali se jen jednou nebo dvakrát. A velice brzo se na celou věc snažila intenzivně zapomenout.
Teď se znova setkali.

Protivník uvolnil svou psychickou bariéru a dovolil Karle nahlédnout do svého nitra. Karla byla zděšena.

Stáli proti sobě. Ona. Z větší části člověk. Vysoká, štíhlá, plná ideálů o lidskosti. A on. Ztělesnění zla.
Byl to její pravý opak. Zatímco v jejím případě převážily Jarčiny povahové rysy a Karla si od ní vzala její etické a morální vlastnosti, proti ní stál cizák. Lidského v něm nebylo nic. Cítila v něm typickou cizáckou prázdnotu. Zlo. Touhu po ovládání. A touhu ji chytit nebo zabít…

Karla se zděsila. Bleskově odjistila P-90 a poslala k protivníkovi dlouhou dávku. Stál proti ní i nadále klidně a upřeně se na ni díval. Karla pochopila, že tohle nemělo cenu. Cizák ledabyle mávl rukou. Projektily se před ním zastavily a popadaly na zem. Poslední z nich chytil do prstů. Sklonil hlavu na stranu a upřeně se na něj díval. Potom ho hodil na zem.
Karla vystřelila druhou dávku. Cizák vyskočil a zůstal stát na stěně. Projektily neškodně zacinkaly někde vzadu.
„Kurva, ten je rychlej“ napadlo Karlu.
Cizák skočil zpět na podlahu. Znovu se na ni upřeně zadíval. Náhle trhl rukou a Karla cítila, že jí vyškubl zbraň z ruky. Samopal proletěl vzduchem a dopadl na zem u okraje silového pole.
„Jenom ty a já“ zasyčel cizák. „Jsme si souzeni.“
„Polib si“ zavrčela Karla.
Cizák se na ni znova upřeně podíval. Najednou ji něco zvedlo a hodilo ji na stěnu. Při nárazu vykřikla překvapením. Sjela po zdi na podlahu. Okamžitě vyskočila na nohy. „Chceš se prát? Budeme se prát.“
Zvedla ruce a namířila je na jeho hrdlo. Snažila se ho zvednout. Bylo to namáhavé, ale dařilo se jí to. Telekineze nebyla její silnou stránkou. Dobře věděla, že v té oblasti má hodně co zlepšovat. Ale snažila se. Okamžitě se začal bránit. Ucítila ránu do ruky. Přerušila jí soustředění. Cizák se oklepal a vrhl se na ni. Tentokrát natvrdo, fyzicky. Uskočila stranou. Dopadl těsně vedle ní. Než stihla zareagovat, popadl ji za kotník a táhl směrem k místu, odkud přišel. Snažila se ho volnou nohou kopnout. Na čtvrtý pokus se jí to povedlo. Pustil ji. Okamžitě vyskočila na nohy a snažila se ho nějak zasáhnout. Šikovně uhnul. Odskočila od něj dál. Vzpomněla si na Jarčiny rady. Pozoruj protivníkovy pohyby. Odhal jeho slabinu a použij ji proti němu. Rozhodla se, že ho nechá útočit a trochu si ho oťuká.

Kroužili kolem sebe dlouhou dobu. Občas jeden z nich provedl výpad. Karla pozorovala jeho pohyby a věděla, že dělá to samé. A všimla si, že má něco s jednou nohou, zvláštně ohýbal koleno. Možná, že tohle bude slabina. Teď už jenom, jak to využít.

Udělala chybu, příliš se zamyslela. Na okamžik byla nepřipravená. Srazil ji k zemi. Dostala ránu do břicha. Rozkašlala se. Protivník si ji hodil přes rameno a opět táhl na kraj místnosti. Snažila se popadnout dech. Hlavou jí běžela jedna myšlenka. Vysvobodit se. Držel ji pevně.

Najednou cítila, že letí vzduchem. Opět narazila na zeď. Ztěžka se vydrápala na nohy. Cizák k ní zase běžel. Plavnou rybičkou mu projela mezi nohama a stihla ho nakopnout do kolene. Dobrá rána. Zhroutil se na jednu stranu. Potom padl na bok. Než se stihl vzpamatovat, stála nad ním. Schytal kopanec do žeber. A další. Převalil se na záda. Jednou rukou se ji snažil chňapnout. Uhnula. Vzpětí schytal další kopanec. Znovu se snažil zvednout. Karla mu klekla na hrudník a zadívala se po své zbrani. Napřáhla k ní ruku, sevřela prsty v pěst. Samopal poslušně přijel po podlaze. Karla ho zvedla a namířila svému protivníkovi na hlavu. Zadívala se mu do očí. „Zkus uhnout…“

Hawk zamrkal. „Co se to stalo?“ rozhlédl se po místnosti. U vedlejšího terminálu se z paralýzy probírala Jarka. Oba se otočili směrem ke středu, kde byla Karla uvězněná v silovém poli. Viděl ji, jak klečí někomu na hrudi a míří mu na hlavu. Vzápětí zajistila zbraň a vstala. Z hlavně P-90 se ještě kouřilo. Rozepnula si řemínky přilby. Chvíli ji držela v ruce, prohlížela si ji, jako by ji viděla poprvé. Vzápětí ji hodila na zem. Rozpustila si zpocené vlasy. Potom pomalu vyšla k nim.

Jarka ji objala. „Jsi v pořádku?“ zašeptala.
Karla jenom přikývla. Nechtělo se jí mluvit. Byla ráda, že je po všem. Užívala si obětí a dotyk. Po chvilce jim začala vysvětlovat, co se vlastně dělo.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s