Kapitola 1. – Smrt

Základna 2. Taktické jednotky OSN, La Valletta, Malta.

Ticho dlouhé chodby vedoucí k vězení přerušilo ostré klapání podpatků. Strážný u cel zbystřil pozornost a pohlédl na monitor bezpečnostních kamer. „Už jde,“ prolétlo mu hlavou.

Kroky se zastavily u vstupních dveří. Strážný stiskl tlačítko bzučáku. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila vysoká štíhlá žena.
„Komandére…“ Strážný vstal a pozdravil ji.
Žena šla rovnou k věci. „Dobré odpoledne poručíku. Tak kde ho máte?“
Strážný pokynul k jedné z cel. „Tamhle komandére.“
„A co dělá?“
„Nic. Sedí tam, nehýbá se, jenom čučí do zdi. Je ledově klidnej, jako socha.“
„Řekl něco?“
„Ani slovo. Jak říkám, je jako socha.“
„Já ho zkusím rozpovídat. Pusťte mě k němu!“
„Ano madam!“

Strážný se posadil zpět k počítači a chystal se otevřít celu. Žena mezitím přistoupila k jejímu oknu a zvědavě si prohlížela muže uvnitř. Zdálo se, že její přítomnost ho probrala z letargie. Zvedl oči a jejich pohledy se setkaly.
V tom okamžiku jí přejel mráz po zádech. Otřásla se. Pohled jeho očí byl zlý a přesto prázdný. Věděla, co to znamená. Odhady nelhaly. Uvnitř seděl elitní agent cizáků.
Muž si ji v tom okamžiku prohlížel stejně pozorně.
Ta chvilka se táhla jako med. Vteřiny odkapávaly. Zvolna. Pomalu. Na jejím konci se ozvalo cvaknutí zámku. Žena vstoupila do cely. Rozhlédla se. Místnost byla skoro prázdná. Stůl, dvě židle, kamera v rohu, mikrofon.
Agentův pohled ji neustále sledoval. Cítila, jak jeho oči měří každý centimetr její postavy. Nechala ho, ať se podívá.
„Nevypadá nijak zvláštně“ napadlo ho. „Obyčejná holka, jakých je na pláži spousta. Hezky stavěná, dlouhý nohy, tmavý vlasy. Oblečená, jako by šla zrovna domů z koupání. Krátká sukýnka, plavky… no, mohl bych ji. Toho tetování je na můj vkus trochu moc, ty záda a břicho se mi moc nelíbí, ale vyložená vada na kráse to není. Člověk by ani neřekl, že tahle holčina je smrtelně nebezpečná… Jarka Malá, jeden z prioritních cílů…“
„Už ses vynadíval?“ její myšlenka se v jeho mysli objevila jako blesk z čistého nebe. Stála kousek od něj a mile se na něj usmívala. „Ještě se chvíli koukej…“
Usadila se přímo proti němu. „Doufám, že ti nebude vadit, když si udělám pohodlí, že ne?“ zeptala se milým tónem. Úsměv ji neopouštěl, ale v jejích očích četl cosi zlověstného.
Nečekala na odpověď a natáhla si nohy na stůl. „Aspoň si můžeš pořádně prohlédnout i moje botičky.“
V místnosti na vteřinu zavládlo ticho a napětí. Jarka sáhla do kabelky, chvíli se v ní hrabala. Nakonec vylovila pilníček na nehty. „Doufám, že ti nebude moc vadit, když se tady budu trošku krášlit, že ne? Večer se jdeme bavit a tak chci vypadat dobře. Já ráda vypadám dobře. A mám ráda dlouhý upravený drápky.“ Sklonila pohled a začala se věnovat nehtům. Napětí v cele narůstalo.
Neustále ji pozoroval a přemýšlel, co tohle divadýlko znamená. Jeden nehet, druhý, třetí, čtvrtý. Měl pocit, že na něj úplně kašle. Prostě tam jenom seděla a pilovala. Občas zkontrolovala, jestli někde něco nevzala moc a jestli jsou stejně dlouhé. Jemu nevěnovala sebemenší pozornost. Zavrtěl se. Pouta, kterými byl připoután k židli, zachrastila.
Konečně se na něj podívala. „Copak, sedí se ti pohodlně?“
„Co tu děláš? O co tu jde?“ zachraptěl.
„Vidíš, ne? Dělám si nehty. Nejdřív je zkrátím, aby byly stejný, potom je nalakuju. To vidíš poprvé v životě? Já měla za to, že se na mě chceš dívat, protože se ti líbím. Prohlížel sis mě dost poctivě, tak se dívej dál.“ V jejím hlase byla cítit naivita.
Jako by mluvil s nějakou šestnáctkou chystající se na rande. Věděl, že si s ním hraje. Znervózňovala ho.
„Nic neřeknu.“
„To si jenom myslíš“ pousmála se. „Jenom co si dodělám nehtíky, začnu se ptát. Však se dočkáš.“

Dala si na čas. Konečně schovala pilník i lak a zvedla oči k němu. „Tak, já jsem hotová. Jdeme na tebe fešáku. Tak povídej, cos tu dělal?“
„Hádej kotě,“ odpověděl. Snažil se zůstat klidný. Cítil, že to jde těžko. Přestože byl trénovaný na zvládání různých metod psychického nátlaku, tahle situace mu moc neseděla. V místnosti bylo něco neuchopitelného, co ho vyvádělo z míry. Cítil to z Jarky. Někde hluboko v jeho mysli se dělo něco, čemu nerozuměl. Věděl, že Jarka je silný telepat s unikátními schopnostmi. Při instruktáži na tuhle misi prošel různými simulacemi jejích útoků. Tohle mezi nimi nebylo. Tohle bylo nové. Jako by měl někde uvnitř mozku kulku. Cítil její tlak, cítil, jak se pohybuje, cítil sílící bolest.
„Ptám se znova.“ Její hlas už nebyl tak milý. Zdálo se, že ztrácí trpělivost. Možná přece jenom není tak silná, jak se může zdát. A možná jejich plán bude fungovat.
„Byl jsem tady na procházce. Pozorovat motýly. A brouky. Na základně jich máte spoustu,“ ušklíbl se.
Jarka vyskočila ze židle, která se převrátila a s rachotem dopadla na zem. Dvěma rychlými skoky byla u něj a držela ho za krk. „Nehraj si se mnou,“ zasyčela mu do obličeje. „Chci informace a chci je hned.“
„Zdá se, že to funguje,“ napadlo ho. Vypěnila pěkně rychle.

Strážného upoutal hluk z cely, kde Jarka vyslýchala. Podíval se na obraz z kamery. Nevěřil svým očím. Vězeň visel u stropu hlavou dolů. Jarka na něm zkoušela svoje telekinetické schopnosti. Stála u dveří, obě ruce natažené a vypadala, jako by ho škrtila. Strážný ji nikdy neviděl v akci, o telekinezi a pyrokinezi pouze slyšel. Teď to měl z první ruky.
„Komandére, nechte toho!“ křikl na ni. „Zabijete ho…“
Nereagovala. Stále tam stála a držela vězně ve vzduchu.
Strážný zvedl telefon. „Kapitáne, máme tu problém. Komandér Malá se snaží zabít našeho hosta…“
Nečekal na kapitánovu odpověď, stiskl tlačítko poplachu a snažil se dostat se do cely. Dveře nešly otevřít. Jarka je nějak držela.

Během dvou minut do místnosti dorazil Roberts. Ostraha se mezitím marně pokoušela dostat do cely.
Roberts zabouchal na sklo. „Jarko, nechte ho na pokoji. Okamžitě ho pusťte…“
Nereagovala. Stála tam, ruce zdvižené, agent ve vzduchu. Bylo vidět, že ho pomalu dusí. A za chvíli bude konec.
Znova na ni zařval. „Komandére, okamžitě toho nechte, to je rozkaz. Tohle si odskáčete.“
Bez reakce. Stále ho držela. Dalších nekonečných třicet vteřin. Potom náhle prudce pohnula dlaní. Agentova hlava klesla. Zlomila mu vaz. Jeho tělo dopadlo na zem. Jarka se otočila, uvolnila dveře a vyšla ven.

Roberts ji chytil za ruku. „Co to mělo znamenat?“
„Výslech“ odsekla.
„Co mi k tomu řeknete?“
„Nic. Nemám k tomu co dodat.“
Vzal ji za ramena, otočil k sobě a zadíval se jí do očí. Byly jako dva kusy ledu. Jako bez života.
„Komandére, teď jste překročila všechny meze. Odvolávám vás z aktivní služby. Teď se seberte a zalezte si do vedlejší volné cely. Přes noc si můžete promyslet, co jste to tu vyváděla. Ráno si pro vás přijdu. Budete mít hodně co vysvětlovat.“
Probodla ho pohledem. Pohodila hlavou, vytrhla se mu, otočila se zády a pomalu vešla do cely. Roberts pokynul strážnému, aby zamkl. Vyšel ven z vězení a v duchu přemýšlel, co to má znamenat. První, co musí udělat, je sehnat Hawka. Hned, jak se vrátí z hlídky, si ho zavolá a pořádně ho vyzpovídá. Jarka se v poslední době, od události v Hostýnkách, chovala stále více divně. Nespolehlivá, hádavá, protivná, sprostá. Její slovník by se dal přirovnat k zážitku z návštěvy nějakého pajzlu 6. cenové skupiny. Cítil, že ji ztrácí a nevěděl proč. Spolu s Hawkem tomu musí přijít na kloub. Je její velící a měl by vědět, co se děje.

7 thoughts on “Kapitola 1. – Smrt

  1. Abych tě ušetřil zklamání, napíšu ti některé kritiky hned:Komunistický kritik: "Je to málo angažované, kde máte členy strany?"Umělecký kritik: "Měl byste se více věnovat otázce krásna a filozofie, scéna s úpravou nehtů byla málo rozpracovaná, chybí mi tam detailnější popis uměleckého díla, které na nehtech vzniklo, vzory, barvy a tak dále."Americký kritik: "Kde je CIA? Co je to OSN?"Ruský kritik: "Nebyla to Jarka, ale Nataša. Proč se to neodehrává v Rusku?"Britský kritik: "Její výsost by takovou agentku nikdy nezaměstnala."Sklerotický starý kritik: "Otevřené konce jsem měl vždy rád. Poslední dobou je ale čtu všude."Velmi mladý kritik: "Chtělo by to nějaké techno a víc sexu."Feministická kritička: "Je ostudné zobrazovat mladou, sebevědomou ženu jako vražedkyni, která se stará jen o svůj vzhled!"Intelektuálský kritik: "Vzájemné pojetí jsoucna jako vztahu mezi antagonistickými kulturami nemá v tom díle zastoupení. Přitom právě různé aspekty názorů by měly…"Věřím, že se těmito kritiky nedáš odradit a budeš pokračovat🙂

  2. teda tys to rozsekl :-)díky za připomínky, postupně je zapracuji do dalších episod🙂 tohle je pouze intro🙂

  3. Anthony: tak teď jsem na rozpacích, jestli jsem si víc užívala čtení Doomovo díla nebo Tvé kritiky :-DDD krásný! 🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s