Kapitola 3. – Implantát

Jarka se podrbala na hlavě. „Jasně děcka, to by dávalo smysl. To by mohlo být vysvětlení. Než jste mě vytáhli z jejich pracek, bůh ví, co na mě zkoušeli. Chytili a zkoumali mě už několikrát, ale nikdy mě to takhle nevzalo.“
Roberts přikývl. „Je možný, že něčím ovlivňují vaše chování. A snaží se to maskovat jako náladovost. Bylo by to pochopitelný, v posledních pár letech jste s Hawkem byli pod dost těžkým tlakem. Člověk může být silnej jak chce, ale stejně se jednou sesype. Nemůže pracovat neustále pod zátěží. A na vás toho bylo opravdu dost. Ani bych se moc nedivil, kdybyste se fakt začala sypat.“
„To sice jo, ale… myslím si, že bych se nechovala takhle hloupě. Takhle iracionálně. Ano, já si ráda věci a problémy řeším sama, jenže odcamcaď pocamcaď…“ Jarka se odmlčela a potom se chytila za hlavu.
Hawk se ji pokusil pohladit. „Co je?“
Vytrhla se mu. „Nechej mě na pokoji“ štěkla na něj. „Dejte mi všichni pokoj, já opravdu nevím, co pořád máte. Nemíchejte se mi do života.“
Nia vstala. „Tak a dost. Jdeme na Orla. Podíváme se, co to tam máš…“
Jarka ji odstrčila. „Nesahejte na mě, nikdo se vás o nic neprosí.“
Nia zavrtěla hlavou. „Máš smůlu krásko. Půjdeš se mnou po dobrým nebo po zlým.“ Podívala se jí do očí a pokusila se ji chytit za rameno. Jarka její ruku srazila a snažila se ji odstrčit. Hawk vyskočil. Chytil ji zezadu a znehybnil ji. Jarka bojovala. Hawk věděl, že je silná, ale teď ho překvapila. Rvala se jako lev. Měl s ní co dělat. Pokoušela se mu vykroutit a docela se jí to dařilo.“
“No tak, nemel se“ zavrčela Nia. „Kdo tě má pacifikovat ženská protivná.“ Nia se snažila najít jeden specifický tlakový bod na jejím krku, který by ji dočasně paralyzoval. Jarka to věděla, samozřejmě se nechtěla dát. Nia ji jednou rukou chytila za vlasy a zatáhla. Jarka vykvikla, zabolelo to. Nia tím získala moment, na který čekala. „Promiň, tohle mě moc mrzí,“ omluvila se a stiskla patřičné místo. Jarka zvláčněla a začala se skládat k zemi. Hawk ji podržel a pomalu položil.
Jarka se snažila něco říct, ale nemohla. Komunikovala jenom očima.
„Fakt mě to mrzí“ znova se omluvila Nia. „Ale nedělám to, abych ti ublížila.“ Potom se obrátila na kapitána. „Pokud nemáš nic proti šéfe, vezmu ji na prohlídku.“
„Jasně, vezmi ji a pořádně prohlídni. Musíme zjistit, co se s ní děje. Hawku, běžte s ní a buďte pořád u Jarky, ať se děje cokoliv. Musí vás mít po ruce.“
Hawk přikývl. Vzal Jarku do náruče a spolu s Niou vyšli ven na chodbu. Mířili k raketoplánu.

Hawk po chvilce prolomil ticho. „Nio, víš co je zvláštní?“
„Povídej.“
„Když jsme se vrátili ze Švýcarska, Jaruš byla na prohlídce. Jak to, že nic nezjistili? Rentgen, CT, magnetická rezonance. Ten implantát, pokud jí něco voperovali, přece musel být někde vidět. Tomu nerozumím.“
Nia pokrčila rameny. „Nějaký maskování? Těžko říct. Neuraz se, ale vaše technika a lékařské znalosti jsou dost primitivní. Ale ošetřovna na Orlu je už nachystaná na lidskou fyziologii, tak snad zjistíme něco víc.“
„Měli jsme ji tam vzít hned, jak jsme se vrátili. Kdybychom to věděli…“
Nia ho přerušila. „Kdyby byly v řiti ryby… jasně, je to naše chyba, ale nejsme jasnovidci. Nenapadlo to ani tebe a ani nikoho jinýho včetně mé maličkosti.“
„Ale napadnout nás to mělo.“
„Neobviňuj se.“
„To nejde, nechal jsem ji trápit se.“
„Ano, nechal. Ale ne schválně. A ona to chápe. Že jo, kocoure…“
V Jarčiných očích se dal číst souhlas. Pokusila se usmát.

O hodinu později už Jarka ležela nahá na ošetřovně Orla, pohodlně na vyšetřovacím stole, ale pro jistotu znehybněná silovým polem. Nia nechtěla cokoliv riskovat. Chtěla být připravená na případ, že by se Jarce po odeznění paralýzy vrátila bojovná nálada. Hawk seděl vedle ní, držel ji za ruku a neustále se jí díval do očí.
Nia zaťukala nehtem na displej lékařské konzoly. „Hawku, asi to mám.“
„Počkej chvíli lásko, půjdu se podívat“ zašeptal Jarce. Skoro neznatelně příkývla.
Nia ukázala na kontrastní flíček u jednoho z obratlů. „Tady je ta mrška. Nedivím se, že jste ji neměli ani na MR a ni na rentgenu. Tváří se jako organická, jako by byla součástí těla. Skener se musel dát záležet, aby ji našel.“
„A co to dělá?“ ozval se za nimi Jarčin hlas.
„Jé, paralýza odezněla. To je fajn,“ zaradovala se Nia. „Myslím si, že jde o nějakou formu psionického převaděče. Odněkud bere signál a převádí ho na podněty, který ovlivní tvoje nervový cesty a chemii v mozku. V podstatě se dá říct, že ti to opravdu mění nálady. Nevím přesně, jak to pracuje, ale můžu se pokusit odstranit to a pak zkusit vyhledat signál, kterej to řídí. Zdá se, že počítač našel způsob, jakým to komunikuje s tělem a asi to bude umět i nasimulovat. Takže to zkusíme vyndat tu věc a cizáci se to nedoví. Předpokládám, že to má nějakou zpětnou vazbu.“
„To mě jako budeš řezat ty?“
„Jo, proč?“
Jarka obrátila oči v sloup. „A do háje. Viděla jsem tě v dílně. Nejsem si jistá, jestli bych tě nechala učesat mě, natožpak se mi vrtat v krku.“
„Drzá jako vždycky, co?“
„Už se mi vrací nálada. No nic, tak řež, ať to mám za sebou…“
„No neboj, já řezat nebudu, o to se postará mašinka. Teď vypnu silový pole, tak se prosím otoč na bříško a já tě pak zas znehybním, aby ses nám nepohla.“
Hawk se k ní vrátil, nechal ji otočit se a potom ji znova vzal za ruku.

One thought on “Kapitola 3. – Implantát

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s