Kapitola 4. – Plán

Jarka se poslušně otočila na břicho a vzápětí ucítila, jak ji silové pole okamžitě znova paralyzovalo. Následovalo jemné bodnutí do krku.
„Co to bylo?“ zeptala se.
„Anestetikum. Pro takhle triviální operaci tě nemá cenu uspávat celou, umrtvíme ti to jenom lokálně.“
Zabručela, že rozumí. Podívala se na Hawka, který seděl vedle ní a stále ji držel za ruku. „Díky, že jsi tu se mnou, trochu se bojím.“
„To je docela pochopitelný. Kdyby se někdo vrtal v mým krku, taky bych byl trochu nervní.“

Nia dokončila psaní instrukcí pro operaci. „Ještěže na Orlu máme automatický operační roboty. Doktor tu samozřejmě není, ale tohle naštěstí umí ovládat každej, kdo prošel základním vojenským výcvikem. Teda ne, že bych nevěřila vašim doktorům, ale při práci s mimozemskou technologií je lepší mít v rukávu eso.“
Stiskla tlačítko pro spuštění procedury.

Hawk pozoroval pomalé a přesné pohyby jednotlivých robotických manipulátorů. Laserový skalpel, odsávání, různé další nástroje pomalu a přesně postupovaly krok za krokem ve vyjmutí cizího přístroje z Jarčina krku. V jednom okamžiku do rány zajela dlouhá pinzeta. Jarka v tom okamžiku zasykla.
„Bolí to?“ zeptal se okamžitě Hawk.
„Ne, ale nepříjemně to tahá. Není to ale horší než když mi řezali znamínko.“
Pohladil ji po ruce.

Pinzeta vytáhla ven cizácký implantát. Zařízení včetně nějakých drátků nebylo větší než nehet malíčku. Robotická ruka ho opatrně položila do připravené misky. Na dno misky dopadlo i pár kapek krve. Nia vstala od konzole ovládání a podívala se dovnitř. „Tak a je venku. Naštěstí bylo jenom zašitý pod kůží a nebylo propojený s páteří nebo mozkem. Já ho teď odnesu vedle a připojím na počítač, kterej bude simulovat mozkovou aktivitu.“
Jarka se zasmála. „Tak to se moc nenadře. Simulovat ty moje čtyři mozkový buňky není tak těžký.“
„Vidím, že ten tvůj humor je zpět.“
„Jo, ulevilo se mi. Měla jsem dost velký obavy, že mi fakt hrabe. Snad si to ještě sedne.“
„To věřím, už jsem ti začala hledat cvokaře… ještě chvilku lež a nech pracovat dermální regenerátor, ať ti ten krk uvede do původního stavu. Dokonce tam ani nebude jizva.“ Nia odešla do vedlejší laboratoře.

Jarka ucítila, že ji silové pole konečně pustilo. Otočila se zpět na záda a zkusila se protáhnout. Z nedobrovolné paralýzy ji bolelo celé tělo. Nia se s ní moc nemazlila. Chápala proč. Uvědomila si, že pod vlivem cizí technologie se chovala jak praštěná a urvaná z řetězu. Tiše doufala, že po vyjmutí implantátu se její chování vrátí zpět do původního stavu. Představa, že by na ni ostatní dál koukali jako na blázna, jí byla odporná. Kapitánova důvěra a tolerance jejích výstřelků pro ni byly nesmírně důležité. Svým chováním v posledním měsíci ho zklamala, cítila ho. Snad přijme vliv cizácké techniky jako důvod jejích výkyvů. Zkusila se posadit. Rozhrnula si vlasy. „Podívej se mi na krk, jak to tam vypadá,“ požádala Hawka.
„Ani památka po nějaké operaci. Žádná jizva, nic…“

V tom okamžiku mu zazvonil telefon. Volal kapitán.
„Jak to dopadlo?“ zajímal se okamžitě.
„Dobře. Právě to skončilo. Ta cizácká věc je venku, Nia ji právě odnesla do laboratoře na další analýzu.“
„To mám radost. Až se vrátíte, tak za mnou přijďte, mám pro vás zajímavý drby. Volal jsem Karle do Švýcarska, říkal jsem jí o našem problému a ona mi v jejich databázi našla nějaký informace. Začíná to do sebe zapadat.“

O dvě hodiny později už seděli opět u kapitána v kanceláři. Jarka byla po vyjmutí implantátu očividně klidnější. Její mozek se dal velice rychle dohromady. I vzhledově na tom byla líp, před poradou se ještě stihla vykoupat a převléknout. Teď už tam neseděla hromádka neštěstí v pomačkané sukýnce a plavkách, ale silná žena, kterou všichni znali. Dokonale upravená a krásná.
Roberts začal. „Budete se divit, co všechno jsem zjistil. Karla za těch pár týdnů, co spolu s jejím týmem prochází databázi cizáckých laboratoří, dosáhla velkého pokroku. Povedlo se jim rozluštit cizácké šifrování a zpřístupnili velkou část jejich materiálů. Ten komplex měl být hodně významná součást jejich vědeckých zařízení. Když jste na něj zaútočili, nebyl ještě plně funkční. Projekt, jehož součástí byla Karla i Jarka, byl spuštěn dost narychlo. To je důvod, proč se tam motalo jenom pár vědců a pár stráží.“
„A co to bylo za projekt?“ zeptala se Jarka.
„Jak asi víte, příští měsíc se má někde ve Španělsku konat velká akce. Schůzka představitelů OSN, NATO a americké armády. Na hodně vysoké úrovni.“
„Nechte mě hádat. Předpokládám, že součástí skupiny za OSN bychom byli já s Hawkem, že?“
„Jo. A Nia.“
Jarka se podrbala za uchem. „Už mi to dochází…“
„Tak schválně.“
„Vzali mě tam ze dvou důvodů. Zaprvé mi odebrat nějaký vzorky a vyslechnout mě. A zadruhé, narvat mi do těla ten krám. Myslím si, že mě tím chtěli odrovnat. Asi chtěli, aby mi fakt hráblo. Dává to smysl. Pokud by mi hráblo, odešla bych od OSN a pak by bylo jednoduchý mě znova chytit. A už by nebyl nikdo, kdo by mě chránil.“
Hawk se naježil. „To kecáš. I kdybys odešla, pořád bys byla pod naší ochranou. Nenechali bychom tě padnout. Nikdy.“
Jarka se usmála. „Jsi moc milej. Děkuju. Ale radši budu pokračovat, než se rozbrečím. Mám dojem, že cizáci tím únosem sledovali i něco jinýho. Myslím, že cizáci nechtěli, abychom se účastnili toho setkání ve Španělsku. Asi tam něco chystají a vědí, že my jim to máme šanci pokazit. Sice tam bude plno vojáků, ochranka, agenti a kdovíco ještě. Jenže my jsme navíc telepati a umíme vycítit cizácký aktivity, což by jim udělalo čáru přes rozpočet. Jenže kdyby odstranili mou maličkost, rozhodili by celej tým. Naše síla a slabost je v naší dokonalý sehranosti. Pokud by nás rozdělili, dost by si usnadnili práci.“
Kapitán přikývl. „Mám podobnej názor. Myslím, že na tu schůzku něco chystali. Chtěli zabít dvě mouchy jednou ranou. Zdiskreditovat Jarku, vyřadit ji ze hry jak při tom summitu, tak i v OSN obecně.“
„Zjistila Karla něco dál?“
„Už nic moc. Akorát fakt, že ten signál, kterej řídí implantát, nejde ze Švýcarska. V rámci zabezpečení je zdroj signálu jinde. Zatím ale nevíme kde, protože tyhle údaje jsou zašifrovaný.“
„Pokud by vám to nevadilo, pane, ráda bych zaletěla do Švýcarska pomoct Karle. Stejně se musím dát dohromady, tady bych byla platná jak mrtvýmu zimník… a Karla se o mě bude jistě bát, tak jí aspoň ukážu, že jsem v pořádku.“

One thought on “Kapitola 4. – Plán

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s