S Tomem a Martinem pod Praděd

Minulý týden skončilo na Hané obobí dešťů následované chladnějšími dny. Na sobotu hlásili pěkné počasí. Tak proč toho nevyužít a nezkusit delší objem v kopečkách? Sehnal jsem pár lidí a vyrazili jsme pod Praděd. Výjezd na kopec byl s otazníkem, podle mých informací cesta nahoru nebyla uklizená. Před dvěma roky znamenala neuklizená cesta při výjezdu i sjezdu dost velkej problém i pro crossové kolo, natožpak pro silničku.

Fotogalerii z cesty najdete zde.

Startovali jsme před devátou z Olomouce. Trochu jsme se zdrželi čekáním na posledního z naší trojice, ale není kam spěchat, ne?🙂 hezky na pohodu.

Kluci tentokrát nezvolili klasickou cestu přes dědiny Hnojice a Mladějovice, ale brali to na Šternberk. Zajímavá alternativa. Za Šternberkem jsme se dostali do zvlněné krajiny. Minulý roky jsem se v těch místech vždycky děsně trápil, tentokrát mi to jelo skvěle. Je vidět, že zhubnutí a “pořádná” zimní příprava udělaly svoje. Dařilo se mi točit solidní kadenci a díky tomu jsem si v těch vlnkách moc neodrovnal nohy. Sice jsem cítil, že jedu svižně, ale nic moc nebolelo. Přechod ze silového na kadenční režim mi udělal dobře. Prudší kopce dál lámu na sílu, ale zvlněnou krajinu zvládám podstatně líp.

Točit jsem se snažil celou cestu. Snímač kadence, který jsem koupil v zimě, je pro mě dobrou pomůckou, pomáhá mi v technice. A je to fakt znát.

V pohodě jsme dojeli až do Valšovského údolí. Spodní partie jsme jeli pořád hodně svižně. Až v místě, kde se stoupání láme, kousek od začátku Ondřejova, jsem se začal trochu trápit. Nebylo úplně nejtepleji a chytly mě záda, asi mě ofouklo. To bylo dost nepříjemný, ve výstupu jsem se do toho nemohl pořádně opřít. Jak jsem zabral, dost to zabolelo. Ale nahoru jsem se nějak dostal.

Z Ondřejova přes Rýmařov to jelo pěkně. Za Rýmařovem nám sice fouklo poněkud intenzivněji do tlamy, takže jsme proti jiným cestám na Praděd docela zpomalili, ale jelo to pořád pěkně. A solidní tempo jsme drželi i dál směrem na Morávku. V podstatě až na Hvězdu jsme jeli pořád příjemně svižně a mě se tohle tempo líbilo. Jiný roky bych byl dost zdechlej, letos mám opravdu dobrej rok.

Na Hvězdě jsme dali obídek a jedna třetina naší skupinky se rozhodla, že prubne vyjet nahoru. My zbytek jsme se uvelebili na lavičce a vyhřívali se jak ještěrky🙂

Výstup nahoru byl prý docela nepříjemný. Cesta ještě nebyla umytá, takže plno štěrku a v něm vyjeté koleje. No dobře, že jsem nejel taky, tyhle podmínky jsou na silničce docela extrémní a já nemusím mít nutně všechno🙂.

Cesta zpět byla super. Za Štáhlí nám fouklo do zad, vítr držel směr, takže vlnky u Rýmařova se daly hodně svižně. Většinou tam fouká proti, tentokrát ale ne. Jelo to jak magnetická dráha. A skvěle se jelo i ve stojce na Ondřejov. Obvykle se tam trápím, tentokrát jsem to vyjel v klidu a na podstatně těžší převod než jindy.

Valšovské údolí je čím dál větší hnus. Opravené pasáže jsou sice v klidu, ale zbytek stojí za houby a letošní zima tu cestu zničila kvalitně. I tentokrát, jak je mým dobrým zvykem, si postěžuju – fakt nechápu, proč neopravili prioritně ty nejhorší úseky. To, co je nově potažené, mohlo klidně ještě vydržet. Sjezd z Ondřejova je v opravdu havarijním stavu.

Sjeli jsme dolů na Hanou a hurá do tepla. Dole pod kopcem jsem sundal dlouhý věci a zbytek jel v krátkých.

Suma sumárum, krásných 140 km s příjemným průměrem 28. Kluci, díky za doprovod, příště až nahoru🙂

3 thoughts on “S Tomem a Martinem pod Praděd

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s