Cyklo MXM Tour

Přežil jsem svůj první silniční závod Smile

Cyklo MXM Tour

Před nějakou dobou mě Ječmínek “uvrtal” do závodění. Už si přesně nevzpomínám, jak jsme se k tomu dostali, ale navedl mě na Cyklo MXM Tour. Prý si to mám konečně zkusit, protože letos mi to jede docela dobře. Vyhledal jsem si web klubu MXM, v silniční lize si našel závod a kouknul se na mapku. Brrrr, 112 km v Hostýnkách, nastoupáno bůhví kolik metrů, pro mě na první pohled děs. Jenže už nejsem ta pomalá kulička co jsem býval, letos mi to fakt jede, Hostýnky mám rád a navíc je to výzva. Proč si nezkusit něco novýho? Po velice krátké době jsem si tu myšlenku začal hýčkat. Jo, jdu do toho, i kdybych měl obhájit poslední místo. Je to sice náročnej závod

Rozeslal jsem maily pár lidem, jestli do toho půjdou se mnou. A chytli se dva. Takže v tom nepojedu sám.

Nastal den D. Večer před jsem vyčistil a naleštil silničku, zjistil technický problém – skřípnuté lanko od přehazky, které mi znemožňovalo přesné řazení – to bude boj, a nachystal si věci. Ráno jsem už jenom připravil pití a čekal na Vita, který to měl objet se mnou podobným tempem. Vit dorazil kolem půl osmé. Nacpali jsme kola a věci do auta a vyrazili směr Hulín. Obloha vymetená, krásný modro, rosničkáři se nemýlili, když slíbili hezkej den. Hezkej horkej Smile

Po osmé jsme zaparkovali u startu, šli se zaregistrovat a nafasovat čísla. Chytli jsme pěkná nízká. Doufám, že tyhle pozice nebudeme muset obhájit Smile. Chvilku po nás přijeli i kamarádi a začali vtipkovat, kterej magor to vymyslel Smile. Šli jsme se protáhnout po rovince mezi Hulínem a Holešovem, já zjistil, že to řazení fakt blbne a že si to musím hlídat.

Pozdravil jsem se s pár lidmi z cyklodiskuze, probrali jsme taktiku a techniku, shodli jsme se, že nesmíme udělat ostudu. A musíme přežít Smile

Nadešla desátá, čas startu. Teeeeeda, tady je lidí jak opic. Účast hojná. Dobře přes sto účastníků. S Vitem jsme se zašili na konec startovního pole – moje podmínka, nerad bych někomu zavazel a nerad bych, aby mě někdo sestřelil Smile.

A je odstartováno. Balík se rozjíždí po rovince směr Holešov. A pomalu se vzdaluje. Já zůstal v menší skupince vzadu, asi deset lidí jedoucích přibližně mým tempem. Dojíždí mě další člen cyklodiskuze a až skoro do Holešova klábosíme. Tempo je docela vysoké, skoro 40 k/h, ale zvládám ho držet. Zatím to nevypadá zle. Zatím jedu ekonomicky. Vit se drží o pár lidí předemnou, zatím se mi neztratil.

Holešov, průjezd městem. Hlavní balík je už celkem daleko, naše skupinka se pořád drží při sobě. Jeden kruháč, druhý, opouštíme město a začíná mírné stoupání směrem na Přílepy. V téhle fázi už čekám, že mi po tom rychlém začátku nutně musí “dojít” a že skupinku ztratím. Ale ono ne, pořád s nimi držím tempo. Zatím se mi jede pořád dobře, přestože jedeme svižně.

Opouštíme Přílepy, cesta se zhoršuje a je pěkně děravá. Začínám si držet větší odstup od mé skupinky, nerad bych někde vymlel díru, moje Ksyria mám rád a nechci je zničit.

První stoupání – Hadovna – U Dubu. Docela stojka, vždycky mi to dělalo problémy. Dneska ne. Řadím malou, zkusmo tam dávám 23z pastorek a ono to jede. Měřák jde na 8% stoupání, já prozměnu na chvilku ze sedla. Cesta vede po krásné asfaltce v lese, kromě nás pár turistů, co nám fandí. Příjemný. A pořád mi to jede. Předjíždím pár lidí a vím, že mě předjedou ve sjezdu. Ale co, v kopci jsem lepší Smile a to mě hřeje. Kousek po začátku stoupání potkáváme Martina se bratrancem jak lepí defekt.

Hadovna vyjetá, pokračujeme sjezdem na Rusavu. Skoro všichni, co jsem je předjel ve výstupu, mě předjíždí tady. Já ty sjezdy prostě nemusím.

Rusava, Hranečník, Brusné, točíme to na Slavkov a Bystřici pod Hostýnem. Mírné stoupání a docela děsná cesta. Opouštíme vesnici a otvírají se panoramata Smile. Poprvé lituju, že nemám foťák a že nemůžu zastavit Smile. Příště se polepším.
Vlníme se po úpatí Hostýna, chvilku výstup, chvilku sjezd, metry přibývají a já jsem pořád v pohodě. Jede se dobře. Akorát si hlídat jídlo a pití.
Slavkov, v dědině docela solidní stojka. A potom sjezdík do Bystřice. Pěkně děravej. Solidní peřeje.

Sakra, co mi to pořád klepe? Aha, krytka pravé brzdové páky se nějak uvolnila. Jenom jsem na ni chytil, uletěla mi z ní půlka Smile. Klepe to ještě víc. Z tohohle se zblázním.

Bystřice pod Hostýnem, projíždíme na Chvalčov. Teda, ve Chvalčově je taky děsná silnice, hrbatá jak velbloud. Už abychom byli pryč, na Tesák je povrch lepší.

Stoupání na Tesák je taky zajímavý. Není to vyloženě stojka, ale dá zabrat. Ale pořád se mi jede krásně. V kopci dojíždím čtyři lidi, kteří mě vzali ve sjezdu od Hadovny. Po chvilce se mi je daří předjet. Otáčím se za sebe. Sakra, kde je Vit? Kde jsem ho odpáral? Zkusím na něj počkat na Trojáku.

Asi kilometr pod Tesákem mě dojíždí ti, kteří řešili defekt. Chrtí jak o život Smile. Než jsem se vzpamatoval, už byli v prachu.
Utíká to, utíká, už jsem na horizontu a sjíždím na Troják. Tohle bude sranda při návratu. Pěkně dlouhej kopec Smile. I když, větší sranda bude bezesporu Hadovna Smile.

Občerstvovačka na Trojáku. Doplňuju pití, chvilku čekám na Vita. Nějak nejede. Zkouším mu volat, ale telefon mi taky nebere. No nic, musím dál. Nabral jsem si pěknou ztrátu. Ale naberu ještě víc v dalších kopcích Smile.

Míjím křižovatku, kde se dělí cesty na Vsetín a na Zlín. Dál jsem ještě nebyl, z Trojáku vždycky jezdím na Zlín. Takže premiéra. Klesám a zas mě napadá, že tohle budu muset vyjet Smile. A to klesání je pěkně dlouhý. Hošťálková, Ratiboř, pořád dolů a dolů. A sám. Závod se zvrhl v časovku Smile.

V Ratiboři mě pořadatel směruje na Kateřinice. Opouštím hlavní cesty a vrhám se na užší cestičky. Projíždím Kateřinicemi, silnice je stále užší a užší. Za chvilku snad pojedem po polňačce a už to nebude na silničku, ale na MTB Smile.
Jejda, nějak jsem se zamyslel. Nemám dobře zařazeno a předemnou je prudká krátká stojka. Měřák ukazuje 15%, já musím ze sedla, přece nebudu řadit na hulváta. Nějak jsem to vylámal, ale pěkně jsem si u toho zanadával na celý okolí.
Cesta vede do lesa a pořád nahoru. Stoupání se mírní. Přichází zatáčka a já zastavuju, musím si odskočit a když už stojím, tak napíšu i nějakou SMS, že žiju Smile.
Vyjíždím z lesa na krásnou louku mezi Kateřinicemi a Lázy. Pod sebou vidím cestu, po které jsem přijel. Pěkně jsem si nastoupal. No a před sebou mám další stojku. 39×25 to jistí. A ještě to lámu ze sedla. Měřák tentokrát ukazuje 13%. A já mám tendence zase fotit.
V dálce předemnou vidím na kraji cesty auto a kolem se motaj nějací lidi. Přijíždím blíž a on to Martinův brácha Tom s někým dalším. do ruky mi vrazil vodu, do kapsy nějaký jídlo a povzbuzují. Ještě se ptám, jestli neviděli Vita. Prý je porád za mnou. Zatím nejsem poslední Smile

Kousek dál mě dojíždí nějakej nervní blbec v Mercedesu a děsně se na mě tlačí. Cesta je úzká a mu se moc nechce do trávy. No trhni si nohou blbe, já zastavovat nebudu. Počkej si, když je ti zatěžko mě objet jak člověk.

Kousek dál mě povzbuzují další diváci. Dokonce mají i zvonečky. Hned se zas jede líp Smile.

Zas vjíždím do lesa. Další stojka. Tu už vyhodnotím jako že ne. odhadem má tak 17%, to nedám ani omylem. Takže slézám. Dojíždí mě další borec na silničce a hrdinně se pouští do boje. Rve to ze sedla a je vidět, že toho má dost. Ještěže jsem se rozhodl to jít pěšky. Koukám na displej a ono to ukazuje 20%. Fuj, tohle bych měl jet na horáku Smile.
Horizont, nasedám a jedu dál na Lázy. Cesta se ještě prákrát zhoupne a pak už jsem v dědině. Značení mě táhne opět do lesa a já cítím, že bude sjezd. A taky jo, docela prudký klesání. Naštěstí po pěkné cestě. I tak jedu opatrně, v propozicích psali něco o opravě mostu v lese.

Značka práce na silnici a hrboly. Fakt tam něco dělají. To místo je plný štěrku. Na kraji cesty stojí auto, u něj sedí dva lidi na zemi. Vypadá to na pád, jsou pěkně podření a potrhaní. Snad to není vážný. Vypadaj dost bídně, asi se pěkně pomlátili.

Sjezd končí v Miklůvce, pokračuju na Bystříčku. Dlouhý táhlý klesání.

V Bystřičce přichází nepříjemná pasáž. Značení mě táhne doprava na hlavní cestu Valmez – Vsetín. Provoz jak kráva, navíc fouká proti. Pěkně mě to zpomaluje. Projíždím Jablůnkou a těším se, až z té cesty vypadnu.

Jsem zase v Ratiboři, tentokrát stoupám. A stoupat budu až na Troják. Na lavičce na zastávce autobusu vidím někoho sedět. Podívám se pořádně a on to Martin. Tak zastavuju. Co je? Křeče. A pěkný, dokonce i ve sjezdu ho chytaly. Už si čeká na odvoz. Škoda, mohl dojet na pěkným místě, měl hezky našlápnuto.

Mě už začínají taky pobolívat nohy. Ale zatím nic vážnýho. Snažím se jet ekonomicky.

Stoupání na Troják mi dává zabrat, nohy začínají protestovat a objevují se náznaky křečí. Zatím se mi to daří řešit lehkým převodem.

Sjezd z Tesáku mi umožnil odpočinout si. Výstup byl opravdu protivnej, je to děsně dlouhý, ale dalo se. A prý pořád nejsem poslední.

Z Bystřice na Slavkov dostávám taky pěkně zabrat. Krátký prudký stojky, musím to brát ze sedla. Ale pořád to jde.

Krize přichází na Rusavě. Začínám stoupat Hadovnu, první náznak 8% stoupání a konec. Křeč jak blázen, takže vycvaknout, seskočit a zbytek kopce pěšky. Ani se nebudu snažit vyjet to. Ještě musím dojet do Hulína. Takže si závod zpestřuju asi 1500 metrovou procházkou.
Na horizontu je cíl. Volným krokem docházím ke kontrole, paní se stopkama se ptá, proč jdu. Protože křeče Smile. Zapisuje čas, odevzdávám číslo. Chvilku klábosíme. Pořád nejsem poslední Smile.

Sjíždím z Hadovny. Pitomý auta. Přestože na tuhle cestu je zákaz, potkávám jich dost.

Poslední křeče mě berou ještě na cestě do Přílep. Tam mě začne navíc pobolívat koleno. Už má dost toho silovýho šlapání v kopcích. Takže do Přílep jedu hodně volně. A z Přílep je to pohoda. Dlouhej sjezd na Holešov a rovina na Hulín.
Po cestě do Hulína mě míjí sběrná dodávka.

No a jsem v úplněmm cíli. Vítá mě Vit. Do cíle dojel chvilku po mě a paďoursky se svezl sběrným autem. Prý mě viděl Smile

Uklízíme kola, bereme si stravenky a jdeme se najíst. A potom hurá domů.

Cyklo MXM Tour 21.8.2010

Suma sumárum – 132 km, AV asi 24, nastoupáno 1600 metrů (podle GPS, tachometr ukazuje 1900). Výsledky zatím nejsou Smile

Svůj první závod jsem přežil, skvěle se bavil a líbilo se mi to. Příště zkusím nějaký MTB. Cyklo MXM je krásnej, ale dost náročnej maraton.

Advertisements

6 thoughts on “Cyklo MXM Tour

  1. no, na tu vzdálenost je to hodně slušný převýšení….já když jsem vysloveně honil kopce, tak jsem tady měl o 300m míň….na stejný vzdálenosti :-/

  2. to víš, Hostýnky. spousta krátkých a prudkých stojek. v Hostýnkách se dají krásně honit výškový metry 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s