PF 2011

Reklamy

Podvečer u dálnice

“Dneska by to šlo” řekli jsme si s klukama a vyrazili v podvečer na chvilku ven – něco vyfotit, pokecat… prostě nesedět doma. Původní plán byl nafotit nějaké kýče se západem slunce. Jenže, západ se nějak nekonal, slunce zalezlo do šedého pásu nad obzorem a fotky byly těžce k ničemu. Náladu jsem si spravil něčím jiným – focením dálnice na delší expoziční čas. Tož se mrkněte sami. Já jsem spokojený.

Na obídek :-)

Dovolená v plnym proudu. Bohové, co já budu dělat? Sedět u kompu a hrát hry? To není špatnej nápad. Ale chtělo by to hejbat se. No a protože člověk musí taky občas jíst, napadlo mě, že si dnes zajedu někam na obídek. Ale kam? Na Pradědu jsem byl nedávno. Tak opačnej směr, Luhačovice Smile

Luhac

Taková kratičká trasa na rozjetí a vytrávení Smile. Tož jsem se oblíkl, vzal si dlouhý rukávy bo venku bylo chladno a vyrazil do ulic. Startoval jsem v devět. A cesta probíhala velice nudně. V Luhačovicích jsem byl za 3 hodiny a nějaký drobný, zastavil u oblíbeného pramene doktora Šťastného – ten má super vlastnost, ať máte drsnýho hlaďáka, kdy nemáte na jídlo ani pomyšlení nebo jste třebas najezení, napití z něj vykouzlí krásnej hlad. Tak jsem si dal půl litru na vytrávení a vyrazil k cíli – hotelu Ogar v Pozlovicích. Tam jsem si dal Valachovu kapsu – bramborák plněný kuřecím masem a zeleninovou směsí, zalil jsem to dvěma kvasnicovými čtrnáctkami z Černé Hory, potom jsem si chvilku dáchnul a zas vyrazil na cestu. U stolu jsem měl společnost. Napřed jsem se nasáčkoval k jednomu pánovi, co krosil po luhačkách na crossu a byl z Brna, potom pán odešel a přisedla si ke mně manželská dvojice z Uherského Hradiště, s těmi jsem si taky moc pěkně poklábosil. Docela frčeli na faktu, že jsem z Holomóca a ještě dnes se tam vracím Smile. A byli velice milí, i manželé, i pán z BM, tímto je zdravím.
Jídlo sedlo, pivko taky, vyrazil jsem zpět na cestu domů. A začaly komplikace. U cedule Luhačovice mi vletěla do rukavice včela a samozřejmě mě bodnula. Jenže kde zastavit? Na té hlavní na Hradiště to nešlo. provoz jak blázen. Tak jsem jel až do Biskupic s včelou v prstu Smile a bylo to dost nepříjemný Smile. Koneckonců, palec nemůžu ohnout ještě teď Smile. A čím to ošetřit? Cibuli nemám, ocet taky ne a na záchodě jsem byl na Ogaru Smile. No nic, zůstane volný.
A za Zlínem mi začalo veselo. Fouklo mi proti. Takže jsem se moc krásně trápil v těch kopečkách co jsou až skoro k Holešovu. A u Holešova t onebylo o moc lepší. Tam by mi taky foukalo pěkně proti Smile tak jsem to stočil na Hulín a zbaběle to objel Smile. I tak jsem měl  o dělat.
U Tovačova se vše obrátilo k lepšímu, za Troubkami mi fouklo do zad a já začal dohánět průměr. Až domů mi to jelo luxusně. A v Olomouci jsem se stavil v pivotéce pro další dva kvasničáky z ČH.

185 km, AV 27, nastoupáno cca 1000 m. Tachometr ukazuje 1400, GPS 700, čert jim zas věř Smile
Ol - Tovačov - Zlín - Luhačovice a zp. 4.8.2010, Výška - Vzdálenost

Šerlich podruhé

Před nějakou dobou jsme s Li zkoušeli pokořit bájný vrchol Orlických hor – Šerlich – známý z pohádek, bájí a hlavně z cyklodiskuze, kde jej proslavil uživatel lovec.bebecek. Minule, to jsme jeli po hřebeni na horákách, nám to díky horku nepovedlo, tentokrát jsme schytali chladnější počasí a zkusili to po silnici.

Původní start měl být v devět. Jenže já se projevil jako zdržka, při nakládání kola do auta jsem zjistil, že mi odešla duše v předním kole (urvanej ventilek), tak jsem ještě musel domů a lovit jinou. Takže k čertovi jsem dojel se zpožděním. A další zpoždění jsem nabral při přezouvání, protože, náhradní duše byla taky na dvě věci a navíc mi umřela i koncovka servisní pumpy. Takže jsme nakonec startovali až v deset. A já při odjezdu zjistil, že mi čidlo tachometru drží jen na vlásku. Takže, celou cestu jsem jel bez informace o rychlosti, jenom s kadencí a výškou. GPS taky stávkovala, takže jsem z ní rovněž nic nedostal. A já mám ty čísílka tak rád Smile

Trasa vedla přes Jablonné n. Orlicí, dál po polské hranici přes kopec Adam, Bartošovice v Orlických horách, Neratov a Orlické záhoří. A počasí nám celkem nepřálo, bylo nepříjemný chladno a foukalo proti. Byl jsem rád za dlouhoprstý rukavice a návleky na kolena. A protože jsme byli v horách, cesta byla neustále nahoru dolů Smile. Zájemci můžou kouknout na mapku. Já jsem dokonce nakoukl do Polska Smile

V Neratově jsme nabrali další zpoždění. V hospodě tak trochu nestíhali a strávili jsme tam dvě hodiny. Naštěstí jsme se moc nerozseděli a odjeli v klidu bez skřípění zubů a zatuhlých svalů Smile

Šerlich je docela fajn. Nic moc náročnýho, dvě prudší místa a jinak pohoda.

Fotky najdete zde.

http://cid-34b76be696b4e2c1.photos.live.com/embedalbum.aspx/2010-07-31%c5%a0erlich

Nakonec nám to dalo asi 120 km, průměr kochací, nastoupáno asi 1400 metrů. údaje jsou od Li.

Šerlich 31.7.2010, Výška - Vzdálenost