Jednoduchý návod, jak může fotograf získat slávu a obdiv na internetu.

Předpokládám, že registraci v některé internetové galerii už máte. Pokud ne, doporučuji photoserver nebo megapixel.

  • Chvalte, chvalte, chvalte. Pokud nechválíte, ostatní si vás nevšimnou. Musíte se zviditelnit a vlichotit. Kdo nekomentuje, ten se nedostane ostatním do podvědomí.
  • V začátcích si vystačíte s neartikulovanými skřeky jako „wow“, „super“, nebo „paráda“.
  • Lajkujte, lajkujte, lajkujte. Pokud má galerie hodnocení číselné / bodové, dávejte nejvyšší hodnoty.
  • Naučte se pár základních frází jako je suprová kompozice, skvělé světlo, výborná tonalita. Tyto fráze pak pište všude. Nevadí, že je snímek pořízen za poledne nebo za zamračené oblohy, nevadí, že je snímek kompozičně zmršený.
  • Pokud hodnocený kolega publikuje černobílou fotografii, pochvalte mu výborný převod – nevadí, že na fotografii chybí černá a bílá nebo že motiv není vhodný pro převod na ČB.
  • Naučte se hlavně lhát. Líbit se vám musí úplně všechno. Lhaní si pro sebe můžete odůvodnit tak, že hodnocenému člověku vlastně děláte radost.
  • Hlavně nekritizujte nebo nepište negativní názor. Nikdo na to není zvědavý.
  • Pokud vám někdo zkritizuje vaši fotku, ignorujte ho nebo použijte osobní výpad.
  • Důležité je udělat si spoustu času – hodnotit musíte opravdu poctivě a všechno. Ve velké galerii se za den objeví hromada fotografií a ty jsou jako pokémoni – musíte je dostat všechny.

Pokud tento postup dodržíte, během pár týdnů z vás bude špičkový fotograf s výborným hodnocením.

Expedice Orlice 2013

Po delší době další příspěvek, opět s fotografickou tématikou Veselý obličej.

Bylo nebylo, za devatero horami, devatero lesy a devatero řekami žila jedna krásná kněžna a ta to měla všude strašně daleko… cože? Aha, to je jiná pohádka. Ale jenom trochu jiná.
Tak znova. Za devatero horami, devatero lesy a devatero řekami žije jedna krásná kněžna a ta to má všude strašně daleko. Žije totiž kousek od polských hranic v podhůří Orlických hor. A tato kněžna si vzala na starost organizaci dalšího z řady fotografických mecheche (někdo tomu říká sraz, někdo vznešeně workshop, někdo turistika s fotoaparátem, někdo pokec…) skřítků obývajících komunitní server Fotorádce. Taškařici svolala do oblasti Vamberka, konkrétně do vesnice Potštejn, na zříceninu hradu a k říčce Divoká Orlice. Trasu navrhla po červené značce z Potštejna do vedlejších Litic kolem vody. Více viz mapka. Další řádky nabízí můj pohled na události příjemně stráveného dne.

Budím se kolem páté, cestovní horečka pracuje. Přestože mám do šesti čas, v posteli se mi ležet nechce a jdu si kontrolovat připravené věci a dochystat se. Na dnešní akci budu figurovat nejen jako jeden z účastníků, ale i jako hlavní aktér malého překvapení pro ostatní. Ze včerejška mám napůl sbalený batoh, ve kterém už odpočívají pomůcky, které budu k překvapení potřebovat. Už teď můžu prozradit, že díky těmto věcem jsem měl na rozdíl od ostatních celkem velký batoh Veselý obličej ale co by člověk neudělal pro ozvláštnění akce.

Sedmá se blíží, píšu SMS, že pomalu vyrážím. Sraz v Potštejně je v devět, z Olomouce mi cesta ty dvě hodinky zabere. Ať tam nedojedu na poslední chvíli. Jelikož předpovědi slibují zatažené chladnější počasí, mám nabalenou i bundu. Ale venku zatím svítí slunko z jasné modré oblohy. Asi se zatáhne později, co já vím.

Cestu mi zpříjemňuje svéhlavá navigace, která se mě snaží v oblasti kolem Moravské Třebové tahat bůhví jakými kozími stezkami místo co by mě vedle po hlavní cestě. Asi nějaká její libůstka.

Do Potštejna přijíždím bez větších úletů, pouze v kopci Mohelničáku trochu trápím svého dědečka automobila, když se snažím předjet dodávku pilotovanou polským řidičem – z nějakých důvodů jede asi 65 k/h, ale v okamžiku, když jsem se ho snažil předjet, tak přidal… poláci jsou prostě zlo.

8:50, navigace mi ukazuje, že mám zabočit doprava na parkoviště, kde je sraz. Parkoviště tam skutečně je, nikdo ho neukradl ani nepřestavěl na hytlermarket. Jenom by mě zajímalo, kde je to slibované ochlazení, zatím je horko jak prase. Bunda putuje do batohu, kde zůstane po celou dobu akce. I v tenkém roláku mi bude celý den dost horko. Ještě si přezout boty, z tenisek, ve kterých jsem řídil, do pohorek – celý týden pršelo a u řeky bude určitě mokro.

Mezitím vedle mě zastavuje další auto, přijeli Pražáci – Rampepurda s Alicí a s psékem. Zdravíme se, probíhá vzájemné představování… velice milí člověci to jsou. A než bys řekl švec, přijíždí i brněnská klika – Standa Souček a jeho kamarád z práce. Další třesení tlapkami, další představování, opět příjemní člověci. Dneska se mi to bude líbit. Takže se už čeká jenom na hlavní osobu celé taškařice, paní kněžnu Veselý obličej. Ta by měla dorazit mašinkou. Tak si pro ni jdeme na nádro. A jsme všeci. Vyrážíme na hrad a Standa uvažuje, jestli nás nevyšle jako průzkumný tým a sám nezůstane v hospodě. Jeho návrh je vetován, na hrad se vyškrábeme všichni. Žádné výjimky.

Zábava se rozjíždí, srandičky srandičky… výstup nám zabere pár minutek, pak už jenom zaplatit vlezné a počkat na slečnu průvodkyni, která zatím okopává skalku. Kněžna mizí zlobit místní kytičky, my ostatní zalézáme do stínu, vymýšlíme kraviny a pozorujeme příchozí lidi, kteří zjišťují, jestli je hrad restaurovaný – hledají restauraci nebo aspoň stánek s pivem. V kravinách pokračujeme i při výkladu. Slečna průvodkyně vykládá velké skupině tůristů, kteří dorazili s námi, a my se snažíme moc ji nezlobit. Zatímco turisti naslouchají výkladu, fotografové si dělají svoje. Prohlídku nám zpříjemní stádo černých koz, které mají na hradě trvalé bydliště.

Co jde nahoru, musí také dolů. I my scházíme zpět do vesnice, míříme k vodě. Horko je tedy solidní, o tom žádná. Potím se jak dveře od chlíva :). V lese snad bude líp.

Přicházíme k vodě a s kněžnou začínáme trochu naznačovat, jaké překvapení čeká na ostatní. Zatím tápou. A necháváme je koumat, co jsme si to nachystali.

Ideální místo nacházíme asi v půlce cesty na Litice. Tam zastavujeme u vody a odtajňujeme náš plán – akce se zúčastňuju nejen jako fotograf, ale také jako čajovník – nachystali jsme si skoro nefalšovaný čajový obřad, kněžna pro tuto příležitost pořídila šest malých čajových misek, které nechala opatřit drobnou malbou připomínající dnešní den. Tím vznikla improvizovaná gong-fu sada – proti opravdové sadě nám chyběla pouze konvička, kterou jsem nahradil svým cestovním zhongem. Takže vážení, včera jsme vám nekecali – opravdu jste absolvovali čajový obřad.

Obřad u vody byl velice příjemný. Kromě čaje jsme měli možnost pozorovat i pár kachen sedících na kameni ve vodě a pséka, kterého kachny provokovaly. Na místě setrváváme asi hodinu, ta utíká rychleji než voda v řece. Po pátém nálevu se zase zvedáme a dáváme se na další cestu.

Výprava se trochu trhá, Standa se důvěrně seznamuje s blátem po dešti poté, co mu na něm ujede noha. Gravitace je bezcitná potvora, klidně stáhne k zemi i umělce.

Všechno musí bohužel jednou skončit. I my přicházíme do Litic. Před námi je už jenom oběd, cesta na vlak a odjezd. S Pražáky se loučím už v restauraci, snažím se chytit vlak, kterým bych se kloudně dostal zpět k autu – další jede až za dvě hodiny. Brněnská klika s kněžnou jedou do Letohradu, kde mají Brňáci asi hodinu čas, než jim jede další spoj na Brnisko. Dohodli jsme se, že je v Letohradě odchytím a počkám s nimi.

A z Letohradu už hurá domů. Lanškroun, Zábřeh, Uničov a po pár objížďkách přijíždím do Olomouce.

Děcka, ještě jednou díky za skvěle strávený den. Příště zas, těším se.

Pokud jste dočetli až sem, nabízím mou galerii z akce.

2013-06-29 – Expedice Orlice

Nedělní MTB Hostýnky

Babí léto v plném proudu, je čas zas mrknout do terénu…

Vyjeli jsme, viděli jsme, pobavili jsme se… v terénu bylo příjemně, ani prašné sucho, ani protivné mokro… trasa byla náročná tak akorát, abych to se svou terénní neschopností zvládl, prostě pohoda.

Trasa je k vidění zde: http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=104688 – mi to dalo jenom 30 km, ve stoupání na Klapínov se mi nepříjemně ozvalo koleno, tak jsem to nechtěl moc hrotit a zatímco zbytek bandy pokračoval na Tesák, já na ně čekal na sluníčku.

Fotky: kolega Plevka je má tady: http://plevka.rajce.idnes.cz/Hostynky_s_klukama_z_BF/
Slavoš: http://slavosjos.rajce.idnes.cz/Hostynky_22.09.2012/
Stanček jich udělal pouze pár: https://plus.google.com/photos/103041484254278138198/albums/5791686856037040929

a moje:

2012-09-23 – Hostýnky s klukama z B-F

Letní jesenická hřebenovka

Bylo nebylo, Doom se rozhodl oprášit umění chodit pěšky dál než do obchodu nebo k mamince a s panem Dejnou vyrazili na delší pěší túru do nejvyšších moravských hor – do Jeseníků.

Ráno vzali Dejnovu felinu, sedli do ní a vydali se směrem na sedlo Skřítek, kde započali dobrodružnou výpravu po hřebeni. Vyškrábali se lesem na Ztracené skály, z nich přes Pecný na Jelení hřbet a přes Velký Máj došli až na Vysokou holi. Nad Petrovými kameny se otočili, došli zpět k Jelení studánce, po malebném chodníčku pokračovali k vyhořelé chatě Alfrédka a od ní se po dost fádní šotolinové cestě vrátili zpět na Skřítka. Trvalo jim to celou pracovní dobu Veselý obličej (8,5 hodiny), ušli 27 km, nafotili asi 350 snímků. A z nich vám teď nabízí ty nejlepší.

2012-06-23 – hřeben Jeseníků

Jaro 2012–v hlavní roli koniklec

Zima je definitivně v tahu. Trvalo to jako obvykle dlouho, ale dočkali jsme se.

Posledních pár dní jsem strávil lovem kvítek. Jako každý rok, i letos jsem navštívil Strejčkův lom a Vápenice pod Kosířem. I letos se tu budili jedni z prvních poslů jara – koniklece. Takže pro mě bylo bezmála povinností vyjet dokumentovat. A o výsledky se teď podělím.

První album vzniklo skoro náhodou – původně jsem plánoval do lomu zajet jenom nalehko, bez focení. Naštěstí jsem to neudělal.

2012-03-17 – jaro klepe na Strejčkův lom

U druhého alba mi trochu nevyšlo plánování – přijeli jsme o chvilku později, než by bylo záhodno.

2012-03-21 – jaro vstupuje do Strejčkova lomu

U prvních Vápenic mě zradilo počasí. Ten den byl dost protivný opar způsobující nepříjemné intenzivní difúzní světlo – obloha byla jeden velký přepal. A jak na potvoru mi chvilku po příjezdu do Slatinek zalezlo slunko za mraky.

2012-03-22 – koniklece ve Vápenicích

Druhé Vápenice už byly lepší. Opar se trochu zmírnil, takže přepaly nebyly tak děsné. Sice pořád byly, ale dá se s tím žít. K úplnému štěstí už mi chybí jenom zlatavé večerní světlo – jenže ten den jsme potřeboval zvládnout focení na dvou místech a Vápenice byly vybrány jako první lokalita.

2012-03-24 – koniklece ve Vápenicích vol. 2

Z Vápenic jsme přejeli do Strejčkova lomu na finální focení. Světlo už se uklidnilo, opar skoro zmizel, takže poslední snímky se celkem povedly.

2012-03-24 – jarní Strejčkův lom

A jako bonus přidám další jarní alba.

2012-03-10 – pod Kosířem černobíle i barevně
2012-03-15 – podvečerní Poděbrady
2011-03-18 – opět Kosíř

Noční Pelhřimov

Hned po novém roce mě bohové poslali na služebku do Pelhřimova. A jelikož jsem tvor hravý, putovaly tam se mnou i moje oblíbené hračky. Akorát mi vadí, že jsem si, blbec, nevzal pořádný stativ a zabalil si jenom malou Hamu. Dost jsem bojoval s perspektivou focení z výšky, na kterou nejsem zvyklý.

Prošel jsem si centrum města, vyfotil kostelík, pelhřimovské brány a zalíbila se mi i nemocnice.

dost bylo řečí, určitě chcete obrázky, že?

2012-01-04 – Noční Pelhřimov

Dlouhé časy, socha a dálnice

V poslední době jsem hodně zanedbával focení něčeho jiného, než jsou běžné krajiny. Sakra, chlape, na co sis kupoval zrcadlovku, nadával jsem si občas. Tak jsem se dneska vykopal pohrát si s tím, co mi ani kompakt a ani starý EVF foťák nenabízel – dlouhé expozice > 30 sekund.

Drapnul jsem stativ, zrcadlo, dálkovou spoušť a frrrk k soše u dálničního obchvatu Olomouce. Dvě hodinky jsem tam blbnul a vzniklo pár fotek.

Změnil jsem službu pro publikování fotek – live skydrive mi už nevyhovovalo, chování galerie bylo vyloženě děsné, tak jsem přešel na googlí picasu. Doufám, že nová služba bude příjemnější než skydrive.

Galerii najdete, když klepnete sem nebo na náhledový obrázek níž.

2011-12-13 – Dlouhé časy, socha a dálnice