Expedice Orlice 2013

Po delší době další příspěvek, opět s fotografickou tématikou Veselý obličej.

Bylo nebylo, za devatero horami, devatero lesy a devatero řekami žila jedna krásná kněžna a ta to měla všude strašně daleko… cože? Aha, to je jiná pohádka. Ale jenom trochu jiná.
Tak znova. Za devatero horami, devatero lesy a devatero řekami žije jedna krásná kněžna a ta to má všude strašně daleko. Žije totiž kousek od polských hranic v podhůří Orlických hor. A tato kněžna si vzala na starost organizaci dalšího z řady fotografických mecheche (někdo tomu říká sraz, někdo vznešeně workshop, někdo turistika s fotoaparátem, někdo pokec…) skřítků obývajících komunitní server Fotorádce. Taškařici svolala do oblasti Vamberka, konkrétně do vesnice Potštejn, na zříceninu hradu a k říčce Divoká Orlice. Trasu navrhla po červené značce z Potštejna do vedlejších Litic kolem vody. Více viz mapka. Další řádky nabízí můj pohled na události příjemně stráveného dne.

Budím se kolem páté, cestovní horečka pracuje. Přestože mám do šesti čas, v posteli se mi ležet nechce a jdu si kontrolovat připravené věci a dochystat se. Na dnešní akci budu figurovat nejen jako jeden z účastníků, ale i jako hlavní aktér malého překvapení pro ostatní. Ze včerejška mám napůl sbalený batoh, ve kterém už odpočívají pomůcky, které budu k překvapení potřebovat. Už teď můžu prozradit, že díky těmto věcem jsem měl na rozdíl od ostatních celkem velký batoh Veselý obličej ale co by člověk neudělal pro ozvláštnění akce.

Sedmá se blíží, píšu SMS, že pomalu vyrážím. Sraz v Potštejně je v devět, z Olomouce mi cesta ty dvě hodinky zabere. Ať tam nedojedu na poslední chvíli. Jelikož předpovědi slibují zatažené chladnější počasí, mám nabalenou i bundu. Ale venku zatím svítí slunko z jasné modré oblohy. Asi se zatáhne později, co já vím.

Cestu mi zpříjemňuje svéhlavá navigace, která se mě snaží v oblasti kolem Moravské Třebové tahat bůhví jakými kozími stezkami místo co by mě vedle po hlavní cestě. Asi nějaká její libůstka.

Do Potštejna přijíždím bez větších úletů, pouze v kopci Mohelničáku trochu trápím svého dědečka automobila, když se snažím předjet dodávku pilotovanou polským řidičem – z nějakých důvodů jede asi 65 k/h, ale v okamžiku, když jsem se ho snažil předjet, tak přidal… poláci jsou prostě zlo.

8:50, navigace mi ukazuje, že mám zabočit doprava na parkoviště, kde je sraz. Parkoviště tam skutečně je, nikdo ho neukradl ani nepřestavěl na hytlermarket. Jenom by mě zajímalo, kde je to slibované ochlazení, zatím je horko jak prase. Bunda putuje do batohu, kde zůstane po celou dobu akce. I v tenkém roláku mi bude celý den dost horko. Ještě si přezout boty, z tenisek, ve kterých jsem řídil, do pohorek – celý týden pršelo a u řeky bude určitě mokro.

Mezitím vedle mě zastavuje další auto, přijeli Pražáci – Rampepurda s Alicí a s psékem. Zdravíme se, probíhá vzájemné představování… velice milí člověci to jsou. A než bys řekl švec, přijíždí i brněnská klika – Standa Souček a jeho kamarád z práce. Další třesení tlapkami, další představování, opět příjemní člověci. Dneska se mi to bude líbit. Takže se už čeká jenom na hlavní osobu celé taškařice, paní kněžnu Veselý obličej. Ta by měla dorazit mašinkou. Tak si pro ni jdeme na nádro. A jsme všeci. Vyrážíme na hrad a Standa uvažuje, jestli nás nevyšle jako průzkumný tým a sám nezůstane v hospodě. Jeho návrh je vetován, na hrad se vyškrábeme všichni. Žádné výjimky.

Zábava se rozjíždí, srandičky srandičky… výstup nám zabere pár minutek, pak už jenom zaplatit vlezné a počkat na slečnu průvodkyni, která zatím okopává skalku. Kněžna mizí zlobit místní kytičky, my ostatní zalézáme do stínu, vymýšlíme kraviny a pozorujeme příchozí lidi, kteří zjišťují, jestli je hrad restaurovaný – hledají restauraci nebo aspoň stánek s pivem. V kravinách pokračujeme i při výkladu. Slečna průvodkyně vykládá velké skupině tůristů, kteří dorazili s námi, a my se snažíme moc ji nezlobit. Zatímco turisti naslouchají výkladu, fotografové si dělají svoje. Prohlídku nám zpříjemní stádo černých koz, které mají na hradě trvalé bydliště.

Co jde nahoru, musí také dolů. I my scházíme zpět do vesnice, míříme k vodě. Horko je tedy solidní, o tom žádná. Potím se jak dveře od chlíva :). V lese snad bude líp.

Přicházíme k vodě a s kněžnou začínáme trochu naznačovat, jaké překvapení čeká na ostatní. Zatím tápou. A necháváme je koumat, co jsme si to nachystali.

Ideální místo nacházíme asi v půlce cesty na Litice. Tam zastavujeme u vody a odtajňujeme náš plán – akce se zúčastňuju nejen jako fotograf, ale také jako čajovník – nachystali jsme si skoro nefalšovaný čajový obřad, kněžna pro tuto příležitost pořídila šest malých čajových misek, které nechala opatřit drobnou malbou připomínající dnešní den. Tím vznikla improvizovaná gong-fu sada – proti opravdové sadě nám chyběla pouze konvička, kterou jsem nahradil svým cestovním zhongem. Takže vážení, včera jsme vám nekecali – opravdu jste absolvovali čajový obřad.

Obřad u vody byl velice příjemný. Kromě čaje jsme měli možnost pozorovat i pár kachen sedících na kameni ve vodě a pséka, kterého kachny provokovaly. Na místě setrváváme asi hodinu, ta utíká rychleji než voda v řece. Po pátém nálevu se zase zvedáme a dáváme se na další cestu.

Výprava se trochu trhá, Standa se důvěrně seznamuje s blátem po dešti poté, co mu na něm ujede noha. Gravitace je bezcitná potvora, klidně stáhne k zemi i umělce.

Všechno musí bohužel jednou skončit. I my přicházíme do Litic. Před námi je už jenom oběd, cesta na vlak a odjezd. S Pražáky se loučím už v restauraci, snažím se chytit vlak, kterým bych se kloudně dostal zpět k autu – další jede až za dvě hodiny. Brněnská klika s kněžnou jedou do Letohradu, kde mají Brňáci asi hodinu čas, než jim jede další spoj na Brnisko. Dohodli jsme se, že je v Letohradě odchytím a počkám s nimi.

A z Letohradu už hurá domů. Lanškroun, Zábřeh, Uničov a po pár objížďkách přijíždím do Olomouce.

Děcka, ještě jednou díky za skvěle strávený den. Příště zas, těším se.

Pokud jste dočetli až sem, nabízím mou galerii z akce.

2013-06-29 – Expedice Orlice
Reklamy

Svět na dně čajové misky

Po včerejší prasárně jsem si na dnešek naplánoval jenom lehkých 40 km na vytřepání nohou. V klidu, kadenčně, na pohodu… prostě uvolnit svaly, po včerejšku mě bolí každej krok 🙂

Kam zajet? Napadlo mě, že jsem už děsně dlouho nebyl v Olší. A když Olší, tak na čaj.
V šest večer jsem sbalil stativ, nádobí, vyzvedl kamaráda a vyjeli jsme. Kousek od baráku jsme dojeli jednoho chrťáka na silničce, krásným Colnágu osazeným Campou Chorus a připojili se k němu. Prý, že pojedeme na pohodu. Jo, to známe. Hned po vyjetí z města se to samozřejmě zvrhlo :-). Vítr nevítr, valilo se třicet :-). Tolik k původnímu plánu na kompenzační trénink.

V družné zábavě prokládané mírným funěním jsme dojeli až k pískovně u Krčmaně. Chrti dali koupačku a já na ně koukal 🙂
Po oschnutí jsme dojeli až do Majetína, tam jsme se rozdělili, chrt valil na Brodek a my na čaj.

V Olší bylo nádherné přítmí. Nikde ani živáčka, ptáci byli potichu, jenom vodička z pramene oživovala lesík.
Potichu jsem pustil album Mystery of Yeti a začali jsme chystat čaj. Občas přicházeli lidi a divili se, co to tam hraje. Moje kouzelná krabička umí vykouzlit docela velkou hlasitost a remízkem se nesly hluboké zvuky tibetských trubek, mručení mnichů – prostě velebné plochy psychedelického ambientu

Galerii najdete tady.

Při přípravě čajů jsme trochu řádili s focením a já si aspon vyzkoušel, co všechno můj Kodak umí a neumí ve slabém světle na plně otevřenou clonu a malé ISO. Některé fotky vyšly v reálu děsně přepálené (protože jsem přehlídl vysokou hodnotu expozičního čísla), tak jsem je poněkud neuměle ztmavil ubráním gama korekce – zprasil jsem tak asi tři kousky, tak prosím omluvte kvalitu :-), zatím se učím.

Na “lístku” byly tentokrát dva darjeelingy – na uvítanou silnější a výraznější DJ Arya a na rozloučenou DJ Teesta Walley. Oba se skvěle povedly, i přes blbnutí s focením jsme je nepřepálili. A byly moc mňam.

Ani nevím jak, ale najednou se setmělo a my se museli vydat na cestu. Akce se povedla znamenitě. Příště zas.

Cesta zpět se taky moc povedla – fouklo nám do zad, tak jsme valili jak o život. Můj metabolismus se při tom dostal do takového stavu, že jsem žral nejen krevní cukr, ale “žralo to i trávu kolem cesty” – užili jsme si to parádně.

P.S.I. night

Už je zas po delší době potřeba “nakapat si trochu do strojku” smile_regular

S přáteli jsme se rozhodli udělat si menší privátní akci…
PSI
Sejdem se v čajovně, dotáhnem LCD televizi, notebuch, spoustu goa a psytrancu a budem až do rána vesele poslouchat, koukat na vizualizace a popíjet čaj.

Už se těším na ten relax, pěkně vypnout mozek a nechat se vést až do tranzu…

Pu-Erh Millennium

Včera jsem v obchůdku objevil zajímavý zelený Pu-Erh. Na obalu bylo napsáno “z 1000 let starého čajovníku”. Tak jsem si vzal 10g na zkoušku a večer jsme degustovali

Listy jsou velké, většinou nepoškozené. Občas se najde nějaká větvička

Nálev je světlý, chuť jemná, dozvuk taky jemný. Zvládli jsme osm dobrých zálivů. První tři byly opatrné, 80°C vodou, u dalších jsme pak “přitlačili” s teplotou. Doba luhování cca 3 minuty.

DSC04143DSC04145DSC04148DSC04151DSC04153DSC04154DSC04155DSC04156DSC04157

Sběr v roce 2000, plantáž jsem nezjistil.

podrobnosti o balení viz obrázek 🙂
DSC00044

a na takovýchto stromech (tohle už fakt nejsou keříky jako třebas v darjeelingu :-)) rostou lístky starého čaje: http://www.puerhshop.com/index.php?main_page=page&id=7

Ledová příprava čaje

Nedávno jsem se dostal k dalšímu způsobu přípravy čaje – ledovému.
O co jde? V podstatě o rozšíření klasické macerace. Při maceraci zalejeme čaj studenou vodou, při ledové přípravě ho zasypeme kostkami ledu.
V čem je rozdíl? Led pomalu odtává, prvními kapkami se čaj pomalu nasytí, lístky nabobtnají a velice pomalu se uvolňují chutě. Výsledkem je:
1) dlouhé čekání – miska se plní dobře dvě hodiny smile_teeth
2) nový chuťový zážitek. ledová příprava je opravdu dlouhá a chutě mají dost času k rozvinutí.

Dovolte pár obrázků z pokusu s čajem Ché Thai A1

DSC03897DSC03898DSC03899DSC03902DSC03903DSC03904

V průběhu přípravy jsem musel vyměnit misku – miska, kterou mám ke zhongu, je dost malá, zhong v ní byl příliš kolmo a výluh vytékal příliš brzo. s druhou miskou jsem dosáhl pomalejšího odlévání.
Zhong není na ledovou přípravu ideální – s konvičkou se lépe manipuluje a lépe se dá regulovat odkapávání čaje do misky. Nicméně klasickou konvičku nemám, takže jsem odkázán pouze na zhong.

Na posledním obrázku je výsledek po hodině smile_regular

p.s.: omluvte prosím bordel na stole – nějak nemám sílu to furt uklízet smile_wink

Večer v čajovně Lamaneo

Ještě jsem vás neseznámil s kamarádovou privátní čajovnou Lamaneo, která je zároveň i mou čajovnou domovskou.
Tímto vás zvu na krátkou procházku.

Čajovničku najdete v půdním prostoru jednoho starého baráčku v Olomouci.

DSC03638

DSC03641

DSC03642

DSC03643

Vítejte

Jen vstupte

a buďte našimi hosty

čajovník už čeká

DSC03644

DSC03645

DSC03646

soustředění

“moja”

stěna s mandalou

DSC03647

DSC03648

DSC03649

čajovníkův brácha

pódium

 
DSC03650

DSC03651

DSC03652

nádobí

tibetské praporky

 

DSC03654

DSC03656

DSC03657

zelený pu-erh

jeho “drcení”

a je připraven na zalití

DSC03658

DSC03659

DSC03660

už je ve zhongu

krásnej, ne?

zalíváme

DSC03662

DSC03663

DSC03666

a zase slíváme

krásná barvička

balení

DSC03673DSC03667DSC03672DSC03670DSC03674

Líbilo? Doufám, že ano.