Jak sedm fotografů putovalo za sluníčkem.

Místo: zamlžená Olomouc

Osoby a obsazení:
– vypravěč a průvodce: doom007
– asistentka průvodce a hlídací pes demokracie: blueberry
– vážené dámy: Maryen, zelena.kacka
– vážení pánové: jiriko, Smita, VVerosta

Scénář a režie: Mlha a Sluníčko

Milé děti, chcete slyšet pohádku o hledání Sluníčka? Ano? Tak si hezky umyjte obrazovky, posaďte se a dávejte pozor. Začínáme.

Určitě všichni víte, že nejlepším přítelem fotografa je světlo a Sluníčko. A o Sluníčku je následující příběh, který se možná stal, možná nestal… posuďte sami.

Bylo – nebylo, v daleké zemi zvané Kocourkovská republika žilo – bylo sedm fotografů. Ano, sedm, jako těch trpaslíků v jiné pohádce. Jednoho krásného dne se rozhodli, že do starobylého města jménem Olomouc půjdou hledat Sluníčko. Jenže ouha, zlá čarodějnice Mlha se o jejich záměru dověděla a rozhodla se, že jim Sluníčko sebere a schová do svých šatů.

Obraz první: v hlavní roli mlha.

Naši hrdinové se v devět hodin ráno sešli na olomouckém vlakovém nádraží.
„Co budeme dělat? Zlá čarodějnice Mlha nám schovala Sluníčko,“ ptala se princezna Borůvka.
„Co by, projdeme městem a půjdeme Sluníčko hledat. Prohledáme všechny kouty a náměstíčka, podíváme se do domů a kostelů, určitě ho najdeme,“ odpověděl jí Průvodce. „A aby nám to hledání lépe šlo, mám tu s sebou kouzelnou placičku, moc chytrou placičku, která ví spoustu zajímavých věcí o všech zákoutích, kde budeme Sluníčko hledat. Ta nám určitě pomůže.“

(kouzelná placička)

I nasedli všichni do kouzelného kočáru bez koní, kterému místní říkají tramvaj a přespolní električka. Kočár je zavezl na první místo, kde začali své hledání – k chrámu sv. Václava na Václavské náměstí. Vystoupali krátký kopec na náměstíčko. Náměstí i s kostelem byly v moci zlé čarodějnice Mlhy. Průvodce poprvé vytáhl kouzelnou placičku a začal pronášet kouzelná slova, která jim měla pomoci v hledání ztraceného Sluníčka. Nic se nestalo, Sluníčko bylo dál schované hluboko v šedivých cárech šatů paní Mlhy.
Šest ze sedmi fotografů zmizelo v chrámu hledat Sluníčko v koutech a kryptách stavby, sedmý, Průvodce, zůstal venku a hledal Sluníčko na obloze. Neúspěšně. Pořídil přes 200 obrázků a na žádném z nich Sluníčko nebylo. Ani ostatní Sluníčko nenašli. Nebylo tam.

První neúspěch je ale neodradil. Opustili zamlžené náměstí a vydali se kolem Arcibiskupského paláce a Zbrojnice na Náměstí republiky. Mlha mohla Sluníčko schovat do Muzea, utopit v kašně nebo zamknout v kostele Panny Marie Sněžné.

Průvodce znovu vytáhl kouzelnou placičku a opět odříkával kouzelné formulky. Tentokrát se už něco začalo dít. Mlha udělala dva kroky zpět a Sluníčko opatrně vykukovalo. Zatím ale nebylo pořádně znát, kde vlastně je. Koupe se v kašně? Možná ano, tryskající voda byla mírně prosvětlená. Je zamčené v kostele? Nad jeho věžemi bylo několik opatrných paprsků.

Dveře kostela byly opravdu zamčené. Ano, Sluníčko je určitě uvnitř! Objevili jsme ho. Ale jak se dostat dovnitř? Nemáme klíč.

Kde se vzal, tu se vzal, za našimi hrdiny se z ničeho nic objevil kouzelný dědeček kostelník. Vysvětlili mu, že hledají Sluníčko a dědeček je pustil dovnitř.

Uvnitř ale Sluníčko nebylo. Viděli jen červené světélko kousek od oltáře. „Je to Sluníčko?“ ptala se Zelená Kačka.
„Není to sluníčko,“ odpověděl Průvodce. „Je to jenom věčné světlo. Sluníčko v kostele není.“

Poděkovali dědečkovi a šli pátrat dál. Venku zjistili, že kouzelná placička pomalu pracuje a Mlhu zahání stále dál.

Další místo na hledání byla kaple sv. Jana Sarkandra. Zde ale objevili jen kašnu Živá voda a zamčenou mříž. Uvnitř Sluníčko nebylo, z kaple nepronikal ani jediný zlatý paprsek. Museli hledat dál.

Došli ke kostelu sv. Michala. Placička jim poradila, aby zkusili hledat ve čtyřech kostelních věžích. Fotografové nejdříve důkladně prohledali chrámovou loď a tři hlavní věže. Z jejich oken šly nesmělé paprsky světla, Sluníčko tu možná někde je. Jenže fotografové jsou malí a věže vysoké. Rozhodli se proto vystoupat na zvonici. Tam budou Sluníčku blíž.

Kouzelná placička mezitím dál zaháněla Mlhu za brány města. Naši hrdinové vystoupali na věž a pohledem z okna zjistili, že Mlha utekla do okolních kopců a Sluníčko propustila na svobodu.

Obraz druhý: vedeni Sluníčkem

Vděčné Sluníčko odměnilo své osvoboditele a vedlo je na další cestě městem. Ukázalo jim historické kašny a dovedlo je k radnici právě v době poledne, kdy ožívá kouzelný radniční orloj.

Mlha se ale nevzdala a vyslala svého mocného spojence – skřítka jménem Hlad. Ten svedl naše hrdiny z cesty městem a zahnal je do pivnice Moritz. Zde je uvěznil a vyzval je k boji – pokud sní a vypijí všechno, co jim obsluha restaurace donese, budou volní.

Stateční fotografové se výzvy nezalekli a spořádali všechno, co jim protivníci přichystali, ať to byl polský baršč, tradiční česnečka a nebo kachní játra či řízek jako sloní ucho. Dokonce ani místní pivo pro ně nebylo překážkou. Do hodiny byli volní.

Sluníčko jim mezitím uteklo a našim fotografům nezbylo nic jiného, než ho jít opět hledat. I podruhé jim kouzelná placička poradila vystoupat na kostelní věž. Tentokrát to byla věž sv. Mořice.

Z ní uviděli, že oblohu pomalu ovládají mraky a Sluníčko před nimi ustoupilo do městských parků. Následovali ho.

V parcích jim Sluníčko ukázalo podzimní květiny, barevné stromy, místního kejklíře a rybníček s kačenami.

U rybníčku už bylo Sluníčko z celého toho utíkání unavené, poděkovalo hrdinům za záchranu a skulilo se do postýlky, kterou má na Západě za kouzelným kopcem Kosíř. A naši hrdinové se rovněž chystali domů. Opět nastoupili do kočáru bez koní a ten je dovezl zpět na olomoucké nádraží, kde celá výprava začala. Fotografové se rozloučili a rozjeli se každý domů zpracovat své zážitky a jít spát.

A vy, milé děti, běžte taky do postýlek. Dobrou noc a ať se vám zdá o dobrodružství se Sluníčkem.

Děkuji účastníkům za skvěle strávený den a na jaře na další akci zase na shledanou. Dobré světlo všem.

Na závěr malé self promo:

2013-10-27 – workshop olomouc – architektura a detail
2013-10-27 – workshop olomouc – lidé a street
Advertisements

Nové cyklistické fórum anebo pohádka o spamerech – http://www.cyklo-forum.cz/

Bylo nebylo, za devatero směrovači, devatero servery, devatero disky a devatero bránami, žilo cyklistické fórum zvané cyklodiskuze.cz Bylo to fórum jednoduché, naprosto otevřené s triviální registrací a hlavně, bez jakékoliv autority schopné usměrňovat chování uživatelů. Jak jistě milé děti samy uhodnete, toto fórum se po čase stalo vítaným cílem různých extrátů, které zajímala pouze vlastní prezentace a pro které bylo svatým grálem dělat se zajímavými a působit bordel a nesváry mezi uživateli.

Administrátor tohoto fóra po několik let nejevil sebemenší zájem o chod svého díla – uměl jen slibovat a sliby zásadně neplnil, posléze dokonce ani nereagoval na mailové žádosti o usměrnění aktivit dříve zmíněných extrátů.

Nakonec pár lidem v čele s brňákem Radasem ruply nervy a rozhodli se, že si založí fórum nové. Radas poskytl know-how a zaregistroval doménu, skupinka lidí kolem něj načrtla základní strukturu fóra a alternativní server se rozjel.

Slyšte slyšte, co o fóru píše sám administrátor:
Proč vzniklo toto fórum:
Na popud některých nespokojených uživatelů cyklodiskuze.cz, kde v poslední době se toto fórum stálo jakýmsi hnojištěm některých místních anonymů, chodící ulevovat si tam formou spamování, napadání, vulgarity, nerespektováním ostatních a za přispění absence jakéhokoliv správce či moderátora, směruje tento portál od diskuze o kolech k diskuzi na úrovni debaty v putyce 4. cenové skupiny. Myšlenkou je přinést moderní diskuzní portál pro uživatele s možností dalšího rozšiřování, s podporou nezávislé moderace a administrace více lidma. Udržování kodexu slušné komunikace je zde prioritou.
Pro koho je toto fórum určeno:
Pro všechny koho zajímají kola a cyklistika, pro nováčky/začínající cyklisty, kteří se chtějí něco dozvědět či na něco se zeptat, pro zkušené, kteří mají zájem o něco se podělit, s něčím poradit.

Milí přátelé cyklistiky – tímto bych vás jménem serveru http://www.cyklo-forum.cz/ velice rád pozval mezi nás. Utvořme spolu protipól zaspamované cyklodiskuze, ukažme světu, že se umíme bavit civilizovaně.

poznámka pod čarou: odmítám zaměňování pojmů moderace a cenzura. nové fórum sice je moderované, nicméně jakýkoliv větší zásah do fóra ze strany moderátorů není dílem zvůle jednotlivce – moderátor problém přednese ostatním a rozhodnutí o zásahu do fóra pak náleží celé skupině. nemůže se stát, že by si někdo na někoho zasedl a mazal svévolně.

Zima a jaro obrazem

Nebojte, žiju, jenom jsem zas nějak dlabal na blogování Veselý obličej a nyní svůj výpadek malinko napravím. Nabízím dvě sady fotografií, zimní a jarní.

Zimní sada je z třídenního výletu do Jeseníků, na Praděd. Tam jsme zažili všechny možné typy počasí, od krásné modré oblohy a bezvětří až po vánici, mráz –20 a vítr 72 km/h.

První album ze sady je nafocené dopoledne a odpoledne druhého dne, kdy se dalo aspon trochu vyjít ven. Odpoledne se počasí zlepšilo a tak jsme vyšli směrem na Švýcárnu a Kamzíka.

2013-03-16 – Praděd v mracích

Druhé album vzniklo ve stejný den – počasí přálo, mraky klesly a tak jsme vyrazili na západovky.

2013-03-16 – západ na Pradědu

Třetí album je z východu slunce a ranní procházky na Ovčárnu

2013-03-17 – východ slunce a ráno na Pradědu

Tolik zima, která nás naštěstí opustila. A nyní slíbené jaro. Jako každý rok jsem vyrazil zlobit koniklece do Strejčkova lomu a Vápenic.

První album jsou moje klasické detaily…

2013-04-08 – Koniklece ve Strejčkově lomu

Druhé album jsou pokusy s makro objektivem. Něco se povedlo, něco ne…

2013-04-09 – Strejčkův lom, nejen makro

Třetí album je z Vápenic. Tentokrát jsem ale nenarazil na bílou specialitku…

2013-04-13 – Vápenice pod Kosířem

A konečně čtvrté jarní album. Teplý večer přilákal do Vápenic paraglidisty a ti si užívali vzdušné proudy i pozornost kamery…

2013-04-14 – O létání

Nedělní MTB Hostýnky

Babí léto v plném proudu, je čas zas mrknout do terénu…

Vyjeli jsme, viděli jsme, pobavili jsme se… v terénu bylo příjemně, ani prašné sucho, ani protivné mokro… trasa byla náročná tak akorát, abych to se svou terénní neschopností zvládl, prostě pohoda.

Trasa je k vidění zde: http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=104688 – mi to dalo jenom 30 km, ve stoupání na Klapínov se mi nepříjemně ozvalo koleno, tak jsem to nechtěl moc hrotit a zatímco zbytek bandy pokračoval na Tesák, já na ně čekal na sluníčku.

Fotky: kolega Plevka je má tady: http://plevka.rajce.idnes.cz/Hostynky_s_klukama_z_BF/
Slavoš: http://slavosjos.rajce.idnes.cz/Hostynky_22.09.2012/
Stanček jich udělal pouze pár: https://plus.google.com/photos/103041484254278138198/albums/5791686856037040929

a moje:

2012-09-23 – Hostýnky s klukama z B-F

Hvězdná obloha pod Kosířem

Jasná obloha, měsíc před první čtvrtí, ideální čas pro experimenty s noční fotografií a dlouhými expozicemi.

Zkusil jsem najít lokalitu, kde by příliš nerušila světla civilizace, a tam zkusil fotografování hvězd na velice dlouhé expoziční časy.
Jako vhodné místo se ukázal okraj lesa nad Slatinkami. Místo, kterému dominují dvě vzrostlé borovice.

Výsledek najdete v galerii:

2012-08-22 – Hvězdy pod Kosířem

Letní jesenická hřebenovka

Bylo nebylo, Doom se rozhodl oprášit umění chodit pěšky dál než do obchodu nebo k mamince a s panem Dejnou vyrazili na delší pěší túru do nejvyšších moravských hor – do Jeseníků.

Ráno vzali Dejnovu felinu, sedli do ní a vydali se směrem na sedlo Skřítek, kde započali dobrodružnou výpravu po hřebeni. Vyškrábali se lesem na Ztracené skály, z nich přes Pecný na Jelení hřbet a přes Velký Máj došli až na Vysokou holi. Nad Petrovými kameny se otočili, došli zpět k Jelení studánce, po malebném chodníčku pokračovali k vyhořelé chatě Alfrédka a od ní se po dost fádní šotolinové cestě vrátili zpět na Skřítka. Trvalo jim to celou pracovní dobu Veselý obličej (8,5 hodiny), ušli 27 km, nafotili asi 350 snímků. A z nich vám teď nabízí ty nejlepší.

2012-06-23 – hřeben Jeseníků

Jaro 2012–v hlavní roli koniklec

Zima je definitivně v tahu. Trvalo to jako obvykle dlouho, ale dočkali jsme se.

Posledních pár dní jsem strávil lovem kvítek. Jako každý rok, i letos jsem navštívil Strejčkův lom a Vápenice pod Kosířem. I letos se tu budili jedni z prvních poslů jara – koniklece. Takže pro mě bylo bezmála povinností vyjet dokumentovat. A o výsledky se teď podělím.

První album vzniklo skoro náhodou – původně jsem plánoval do lomu zajet jenom nalehko, bez focení. Naštěstí jsem to neudělal.

2012-03-17 – jaro klepe na Strejčkův lom

U druhého alba mi trochu nevyšlo plánování – přijeli jsme o chvilku později, než by bylo záhodno.

2012-03-21 – jaro vstupuje do Strejčkova lomu

U prvních Vápenic mě zradilo počasí. Ten den byl dost protivný opar způsobující nepříjemné intenzivní difúzní světlo – obloha byla jeden velký přepal. A jak na potvoru mi chvilku po příjezdu do Slatinek zalezlo slunko za mraky.

2012-03-22 – koniklece ve Vápenicích

Druhé Vápenice už byly lepší. Opar se trochu zmírnil, takže přepaly nebyly tak děsné. Sice pořád byly, ale dá se s tím žít. K úplnému štěstí už mi chybí jenom zlatavé večerní světlo – jenže ten den jsme potřeboval zvládnout focení na dvou místech a Vápenice byly vybrány jako první lokalita.

2012-03-24 – koniklece ve Vápenicích vol. 2

Z Vápenic jsme přejeli do Strejčkova lomu na finální focení. Světlo už se uklidnilo, opar skoro zmizel, takže poslední snímky se celkem povedly.

2012-03-24 – jarní Strejčkův lom

A jako bonus přidám další jarní alba.

2012-03-10 – pod Kosířem černobíle i barevně
2012-03-15 – podvečerní Poděbrady
2011-03-18 – opět Kosíř