příroda | Tohle je můj svět

Bylo nebylo, Doom se rozhodl oprášit umění chodit pěšky dál než do obchodu nebo k mamince a s panem Dejnou vyrazili na delší pěší túru do nejvyšších moravských hor – do Jeseníků.

Ráno vzali Dejnovu felinu, sedli do ní a vydali se směrem na sedlo Skřítek, kde započali dobrodružnou výpravu po hřebeni. Vyškrábali se lesem na Ztracené skály, z nich přes Pecný na Jelení hřbet a přes Velký Máj došli až na Vysokou holi. Nad Petrovými kameny se otočili, došli zpět k Jelení studánce, po malebném chodníčku pokračovali k vyhořelé chatě Alfrédka a od ní se po dost fádní šotolinové cestě vrátili zpět na Skřítka. Trvalo jim to celou pracovní dobu Veselý obličej (8,5 hodiny), ušli 27 km, nafotili asi 350 snímků. A z nich vám teď nabízí ty nejlepší.

2012-06-23 – hřeben Jeseníků

Zima je definitivně v tahu. Trvalo to jako obvykle dlouho, ale dočkali jsme se.

Posledních pár dní jsem strávil lovem kvítek. Jako každý rok, i letos jsem navštívil Strejčkův lom a Vápenice pod Kosířem. I letos se tu budili jedni z prvních poslů jara – koniklece. Takže pro mě bylo bezmála povinností vyjet dokumentovat. A o výsledky se teď podělím.

První album vzniklo skoro náhodou – původně jsem plánoval do lomu zajet jenom nalehko, bez focení. Naštěstí jsem to neudělal.

2012-03-17 – jaro klepe na Strejčkův lom

U druhého alba mi trochu nevyšlo plánování – přijeli jsme o chvilku později, než by bylo záhodno.

2012-03-21 – jaro vstupuje do Strejčkova lomu

U prvních Vápenic mě zradilo počasí. Ten den byl dost protivný opar způsobující nepříjemné intenzivní difúzní světlo – obloha byla jeden velký přepal. A jak na potvoru mi chvilku po příjezdu do Slatinek zalezlo slunko za mraky.

2012-03-22 – koniklece ve Vápenicích

Druhé Vápenice už byly lepší. Opar se trochu zmírnil, takže přepaly nebyly tak děsné. Sice pořád byly, ale dá se s tím žít. K úplnému štěstí už mi chybí jenom zlatavé večerní světlo – jenže ten den jsme potřeboval zvládnout focení na dvou místech a Vápenice byly vybrány jako první lokalita.