Category Archives: Společnost

je paranoia opravdu životní styl?

Posted in Společnost by

aneb to, že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mně nejdou…

ráno jsem vstal, zapnul PC, že se mrknu na seriál, v mailu na seznamu na mě čekaly nějaké zprávy. tak jsem hupsl na seznam a co mé oko nevidí ve čtečce RSS z cdr.cz? Velká Británie připravuje absolutní dohled nad internetem

“já to říkal” napadlo mě. článek je krátký, ale docela děsivý. a když uvážíme, že podobné tendence mají i další vlády, není to ani moc veselá vize. Orwell se musí v hrobě chechtat tak, že děsí okolí pěti kilometrů od hřbitova.

cituji poslední odstavec: Když tak čteme o terorizmu, napadá nás, zda nakonec opravdu to neštěstí 11. září i další smutné události spojované s terorizmem, nejsou akce řízeny samotnými vládami, nebo spíš těmi, kteří ve vládách tahají za nitky s cílem dostat konečně lidstvo pod absolutní dohled a moci ho pak náležitě ovládat. Zatím tomu totiž všechno nasvědčuje. tyhle věty mi mluví z duše.
Budoucnost je opravdu růžová.

svatá pravda :-)

Posted in Společnost by

rap se dělí na dvě skupiny. sračky o hovně, kde se banda oslů exhibuje před autem a blábolí o hovadinách. a potom rap, který má myšlenku a nápad. rap, kterým MC chce něco sdělit. něco, co ho trápí nebo tlačí.
následující klip se rozhodně řadí do druhé skupiny

enjoy. já, přestože nejsem slovák, jsem u toho kýval hlavou jak černoušek na kasičce v kostele

Protikuřácký zákon

Posted in Společnost by

Narodil se prasopes, veselme se…

Naši zákonodárci, konkrétně Salát, opět ukázali, že jsou nám stejně platní jako mrtvýmu zimník. Senátem dnes prošla novela rádoby protikuřáckého zákona, která de facto nic nemění. Jejím klíčovým bodem měla být regulace kouření v restauracích. Poblitici to vyřešili velice šalamounsky. Rozhodnutí nechali na samotných provozovatelích, pouze jim uložili povinnost označit provozovnu nějakou nálepkou. Řešení hodné mistra. Nezměnilo se totiž vůbec nic. Provozovny už rozdělené byly. Drtivá většina restaurací v ČR je kuřácká. Mají sice nějakým způsobem oddělenou jídelnu, kde na stole chybí popelníky, nicméně toto oddělení je většinou symbolické – nějakou rádoby zdí, paravánem nebo třebas vertikálními žaluziemi. Čili, kouř může čile proudit mezi oběma částmi, kuřáckou i nekuřáckou. Nabízí se staré a pravdivé rčení o dělení bazénu na část smí se močit a nesmí se močit.

V praxi tedy novela zákona nezměnila vůbec nic. Možná se věci zhorší – je docela možné, že v některých provozech označených jako kuřácké přibudou popelníky i na stolech v jídelně.

Politici nám předvádějí skvělý doublethink a myšlenkové veletoče. Na jedné straně jsou restaurace vázány přísnými hygienickými normami ohledně jídla a kuchyně, na druhé straně nevadí oblak jedovatého plynu volně rozptýlený po celém podniku. Je správné, že zákon zakazuje podávat nevyhovující jídlo, ale nemělo by být stejným mechanismem regulováno i ovzduší?

V kontextu s regulací kouření v restauraci mají odpůrci plnou hubu demokracie a svobody. Ale hygienické limity na jídlo jim nevadí. Doublethink?

Zákon ve své současné podobě nic neřeší. Ve spoustě jiných, v tomto směru vyspělejších, států, je zákon podstatně tvrdší. Dokonce i Řecko a Turecko mají své zákazy.
Umím si představit spoustu víceméně kompromisních návrhů…
– zákaz kouření po dobu oběda, třebas mezi 10. a 15. hodinou
– kuřácká restaurace musí mít výkonnou vzduchotechniku schopnou vyčistit vzduch na určitou hodnotu stanovenou v zákoně – bez vzduchotechniky nesmí být kuřácká
– jídelna musí být stavebně oddělena od kuřáckého prostoru.
kompromisních návrhů může být i podstatně více. Není nutno striktně zakazovat.

Na jedné straně máme normy pro emise motorových vozidel, máme STK a měření emisí, auto musí mít zelenou známku. Na straně druhé vůbec neřešíme dopady kouření. Je to opravdu v pořádku?

Naši politici opět ukázali, že problémy neřeší, ale zametají pod koberec.

A na závěr mi dovolte výběrovku: best of demagogie
– lidi přestanou chodit do hospod a začnou chlastat doma na zahradě…
– kouřilo se už dříve, kouřilo se mnohem víc, kouřilo se v reklamě, ve filmech, u doktora… – jo, dříve se upalovaly čarodějnice, lidi chodili na záchod kam se jim zlíbilo, odpadky se vyhazovaly z okna a nestavěla se žádná infrastruktura, civilizace se holt vyvíjí a staré pořádky se nahrazují novými.
– nekuřáci si mohou houfně otevřít svoje nekuřácké podniky… – už to vidím, jak si já, člověk z oblasti IT bez zkušeností v oboru, otvírám nekuřáckou hospodu.
– nemusíte to čichat… jo, jasně. Nemusím dýchat vůbec.

Kultura stravování

Posted in Společnost by

Krásný slunečný dopoledne, teploučko, mírný větřík, prostě počasí lákající k obědu na zahrádce.

Tak si pěkně sedněme, objednejme si nějakou baštu… pusťme se do jídla. V tom okamžiku k vedlejšímu stolu sedne banda nějakejch vometáků, vytáhnou cigára, zapálí si a všechen ten smrad jde samozřejmě k okolním stolům. Obídek se smradem, to je panečku mňamka. Zajímalo by mě, jak přiznivci kouření na zahrádce přišli na argument, že na čerstvým vzduchu cigáro nesmrdí.

Hovado prostě zůstane hovadem za všech okolností… a já jsem rád, že žijeme v moderní evropské zemi.

Exhibice blbosti

Posted in Společnost by

Je jaro a blbost kvete. Tady máte důkaz.

Na každém fóru se to občas pohádá. Objeví se kontroverzní téma, přijde prudící uživatel, případně kombinace obou. I na cyklodiskuzi se nám to zase stalo. Divím se, že ted na jaře, když by chrti měli být rádi, že nejsou zavření v baráku a můžou brázdit silnice. Nicméně, zadařilo se.

Zase se nám objevil jeden superuživatel, který požral spoustu moudrosti světa a dával to dost intenzivně najevo. Samozřejmě se objevila vlna nevole od pár dalších lidí. Napětí se pěkně stupňovalo a nakonec to buchlo tématem, které jsem linkoval nahoře. A svezlo se to i po doomovi. Slízl jsem si to za dvě věci:
1) občas se prezentuju jako hovado, občas mi ujede nějaký to slovíčko.
2) občas se snažím trochu usměrnit chod boardu. Je to potřeba, spoustě lidí, hlavně nováčkům, pravidla nic neříkají a dělají zmatky.
2,5) čas od času se angažuju v debatě na téma oblíbené menšiny a moje názory nejsou pár lidem po chuti.
Kombinace těchto problémů holt pár lidí vytočila natolik, že mě chtěli ukřižovat 🙂 – asi na ně působí velikonoce.

Uvidíme jak se tahle sranda bude vyvíjet – já se tím skvěle bavím.

Kdo nás chrání? Kdo se stará o naši bezpečnost?

Posted in Společnost by

Tento příspěvek je pěkně paranoidní smile_teeth

Kamera tady, kamera tam… všímáte si? Kamer kolem nás pomalu přibývá. Důvod? Naše bezpečnost. Kamery již pomohly dopadnout spousty různých grázlíků a grázlů. Sprejeři, zlodějíčci, násilníci. Kamery nás hlídají… Kamery dohlíží na provoz, kamery hlídají dálnice, kamery hlídají semafory. Neúnavní strážci pořádku. Zní to krásně?

Kamery nemám rád. Proč? Jsem paranoik a četl jsem Orwellovu knihu 1984. Znáte? Ne? Přiblížím. Orwell ve svém díle popisuje šílenou totalitní společnost ovládanou strachem. Systém vlády staví proti sobě rodiče a děti, totálně mrzačí mezilidské vztahy a nutí lidi žít v neustálém strachu a hysterii. Korunu celému problému dává i neustále živená obava z války, která ve skutečnosti není. Cíl? Totální ovládnutí mas a soustředění síly a moci do rukou pár lidí “tam nahoře”. Na chování každého člověka a každé rodiny dohlíží všudypřítomné obrazovky s vestavěnou kamerou. Obrazovka je nástroj propagandy, kamera pak nástroj buzerace a šmírování. Celá šmírovačka a buzerace je ztělesněna ideopolicií, která nikdy nespí a čas od času, na základě udání nebo informace z kamery někoho sebere a ten někdo pak zmizí.

Zdá se vám to jako pohádka? Možná je, možná není. Rozhlédněte se kolem. Možná uvidíte kameru městské nebo státní policie. Co si řeknete? Jé, kamera, to je fajn, někdo na tohle náměstí nebo tuhle ulici dohlíží. A nebo naopak. Zas kamera? proč tu není POLICAJT?

A v tom je ten problém. Kamera nejí, kamera nespí. Kamera se prostě koupí a jede. Krom pořizovacích nákladů pak kamera nic moc nestojí. Ano, kamera šetří peníze, protože narozdíl od policajta nechce výplatu, prémie, nepotřebuje oblečení, obuv… kamera je prostě efektivnější

Druhá strana mince. Na náměstí je kamera. A někdo vás přepadne. Co udělá kamera? Nic. Narozdíl od policajta, který se vás zastane a pomůže vám, kamera ani nevytáhne obuch, ani nevytáhne pistoli. Prostě se jenom dívá. Obraz sice uvidí na monitoru operátor a na místo vyšle zásahovku… jenže než zásahovka dojede na místo, vy už jste zmlácení a okradení (samozřejmě, že pokud se umíte bránit, tak tenhle scénář neplatí, ale je spousta lidí, co se bránit neumí…).

V okamžiku, kdy se něco stane, je vám kamera platná jak mrtvýmu zimník.

Kamera je zajisté dobrý pomocník, ale živýho člověka prostě nenahradí.

Jenže, policie a politici si kamery chválí, sprejeři a vandalové svým jednáním kamery nevědomě podporují. Někdo posprejuje vzácnou kašnu nebo novou fasádu domu. Lidé si samozřejmě stěžují. Co udělá radnice? Postaví tam hlídku? Ne. Nechají nainstalovat kameru.

Kamery se nám množí a už si jich pomalu ani nevšímáme. Je jich čím dál víc. Kde je ta hranice, kdy nám začnou vadit? Až bude kamera na protějším domě a bude vám čumět do oken? Nebo až se kamera octne u vás v kuchyni a bude koukat, jak vám chutná oběd? Kde končí ochrana obyvatel a kde začíná šmírovačka?

Systém se nám neustále snaží nakukat, jak jsou občané ohroženi. Kriminalita, terorismus… Všímáte si? Před pár lety se o terorismu moc nemluvilo. A najednou kuk, 11. září 2001, útok na USA a hele, teroristi jsou všude. Najednou je potřeba se proti teroristům bránit. Odposlechy, monitorování mejlů, šmírovačka. Dělají to skutečně pro válku s terorem?

Rád sleduju server cdr.cz. Občas se tam vyskytne newska nebo článek o nějaké buzeraci, buď se bojuje s AV piráty a nebo s podobnou verbeží. A občas se tam objeví i článek o nějakém tom návrhu zákona na sledování nebo monitorování.
Velice zajímavé jsou pak diskuze. Ať jde o sledování mejlů nebo odposlechy telefonů, vždycky se najde pár jedinců, kteří do diskuze napíšou “jenom ať mě sledují, jenom ať si čtou, já nemám co skrývat a když to pomůže boji proti kriminalitě nebo terorismu, rád pomůžu”…
Já si v tom okamžiku vždycky řeknu “kde to kurva jsme?”. Co je komu po tom, co si já řeším SVÝM mejlem nebo SVÝM telefonem. I když bych si jenom s přítelkyní domlouval plán odpolední vyjížďky na Kosíř nebo řešil, co koupíme večer na jídlo. Je to MOJE soukromí a NIKOMU po tom nic není. Opět se zeptám, kde je ta magická hranice, za kterou už lidi buzersystém nepustí. Jsou to telefony? Nebo ta kamera v bytě?
Samozřejmě musíme vzít v potaz i fakt, že opravdoví zločinci a teroristi samozřejmě svou komunikaci zabezpečí , například pomocí šifrování.

Stát vymyslí nějakou buzeraci a lidi šťastně hýkají, jak ten stát bojuje proti neřádům? Ale nebojuje proti nim jen na oko?

Vemte si buzeraci na letišti. Co si NEsmíte vzít do letadla? Ani blbou PET láhev s vodou, co když v ní bude jedna z padesáti složek výbušniny. Ani malý nůžky na nehty, co kdybyste tím chtěli podříznout pilota? Kde to jsme?

Systém vymyslel řadu zástupných problémů. Terorismus, organizovaný zločin, dětskou pornografii… na základě těchto problémů se snaží vsugerovat nám myšlenku, jak jsme zranitelní a jak moc potřebujem ochranu. Jenže, zároveň se vzrůstající ochranou státu se jednotlivci zmenšuje jeho životní prostor, jeho soukromí. Je to v pořádku?

Stát nás občany pomalu ale jistě okrádá o naše práva. Je to v pořádku?

Já myslím, že není.

Na závěr bych vám rád pustil skladbu Wake Up od Rage Against the Machine, která zazněla na konci prvního Matrixu. Myslím, že bychom se měli probudit.

Chcete vědět víc? Sežeňte si film Zeitgeist (nebo se na něj podívejte přímo zde, i když čučet 118 minut na malý okýnko není moc komfortní). Je to sice hystericky natočená skládanka určená původně pro Američany, ale pokud si odmyslíte tu hysterii a teatrálnost a podíváte se hlouběji pod slupku jednoduchých animací a střihů, najdete zajímavé informace. Netvrdím, že Zeitgeist je pravda pravdoucí ani nějaký dokument BBC, ale je to velice cenný pohled z jiného úhlu, než jakým se běžný člověk ve svém běžném životě dívá na realitu.

http://video.google.com/videoplay?docid=-686108267122535204&q=zeitgeist&ei=j9JbSLioKpL-igL9xeyLDQ

Ať je to všechno, jak chce, důležité je najít ve všem správnou rovnováhu. V životě, ve státě, ve vesmíru… viz starý a stále platný symbol