Zima a jaro obrazem

Nebojte, žiju, jenom jsem zas nějak dlabal na blogování Veselý obličej a nyní svůj výpadek malinko napravím. Nabízím dvě sady fotografií, zimní a jarní.

Zimní sada je z třídenního výletu do Jeseníků, na Praděd. Tam jsme zažili všechny možné typy počasí, od krásné modré oblohy a bezvětří až po vánici, mráz –20 a vítr 72 km/h.

První album ze sady je nafocené dopoledne a odpoledne druhého dne, kdy se dalo aspon trochu vyjít ven. Odpoledne se počasí zlepšilo a tak jsme vyšli směrem na Švýcárnu a Kamzíka.

2013-03-16 – Praděd v mracích

Druhé album vzniklo ve stejný den – počasí přálo, mraky klesly a tak jsme vyrazili na západovky.

2013-03-16 – západ na Pradědu

Třetí album je z východu slunce a ranní procházky na Ovčárnu

2013-03-17 – východ slunce a ráno na Pradědu

Tolik zima, která nás naštěstí opustila. A nyní slíbené jaro. Jako každý rok jsem vyrazil zlobit koniklece do Strejčkova lomu a Vápenic.

První album jsou moje klasické detaily…

2013-04-08 – Koniklece ve Strejčkově lomu

Druhé album jsou pokusy s makro objektivem. Něco se povedlo, něco ne…

2013-04-09 – Strejčkův lom, nejen makro

Třetí album je z Vápenic. Tentokrát jsem ale nenarazil na bílou specialitku…

2013-04-13 – Vápenice pod Kosířem

A konečně čtvrté jarní album. Teplý večer přilákal do Vápenic paraglidisty a ti si užívali vzdušné proudy i pozornost kamery…

2013-04-14 – O létání
Reklamy

Novoroční Hostýnky se Stančekem

Jak na Nový rok, tak po celý rok? Letos by to byl příjemnej rok Smile – krásně jsme se prošli.

Neustálá smogovka a šedo ve městě mě už unavovaly. Tak jsem nelenil, vzal telefon a volal Staňovi, jak to může vypadat se sněhem v Hostýnkách, že bych se šel trochu projít a vyvětrat si plíce. Staňa to odhadl na solidní podmínky. Slovo dalo slovo a chvilku po poledni jsem ho už nakládal u domu. Směr – Rusava. Oba jsme byli natěšení. V kopcích sice bude taky šedo, ale takový jiný šedo, čistší.
Staňa se usadil vepředu, batoh s foto vybavením skončil vzadu vedle mého a už jsme valili na Hulín.

Na Rusavě jsme měli kliku – u hospody jsme zabrali poslední volné parkovací místo. A o chvíli později jsme už vykročili.

Mapku najdete zde.

Začali jsme na červené TZ směrem na Pardus. Po mírně kluzké cestě jsme vystoupali k hotelu a u sjezdovky se začalo cvakat Smile. Fotky to moc nevykreslí, ale atmosféra toho dne byla hodně zajímavá. nízká oblačnost sedící na kopcích, ojíněné lesy ztrácející se v mracích, všude krásně bílo. Úplně jinej svět než v městě.
Na červené, kousek nad sjezdovkou, nás vyplašil borec na MTB – pěkně si to mastil dolů v místě, kde byl prudkej kluzkej svah, kde jsem měl problém jít nahoru. klobouk dolů Smile

Na Pardusu nás čekalo překvapení – vešli jsme do mraku a ten před námi pomalu ustupoval nahoru, přitom odkrýval ojíněné stromy, aby se dalo něco vyfotit. A stromy na Pardusu jsou hodně pěkné. Když jsme došli nahoru, mrak se začal pomalinku vracet. Staňa vytáhl stativ, pořídili jsme vrcholové foto, dali si puerh a pokračovali dál po červené.

Na rozcestí Horní Hořansko jsme se rozhodovali, jak dál. Už se pomaličku stmívalo, blížila se půl čtvrtá. Po chvilce jsme usoudili, že tma zas tak moc nevadí, Staňa měl čelovku, kterou jsem mu později zabavil, tak jsme pokračovali dál na Klapínov. Světla ubývalo, na Klapínově jsme pořídili poslední fotky z ruky. A pro mě začala ta zábavnější část cesty – sestup. Slušně mi to klouzalo, podrážky bot mě zradily a na ušlapaném sněhu moc nedržely. Stanček ze mě měl vyloženou srandu Smile – v jednom prudším sestupu, kde jsem šel už vyloženě lesem a objímal stromy, litoval, že nemá kameru – prý to vypadalo, že mám v sobě tak deset piv a panáčky Smile
Došli jsme až na Grapy a čekal nás závěrečný sestup do Rusavy. Už vyloženě potmě. V lese jsem Staňovi zabavil čelovku a svítil si na cestu – cesta byla totiž místy pěkně zledovatělá a vize, že bych někde spadl na záda a zmasakroval si zrcadlovku v batohu, se mi moc nelíbila. Stanček to měl v klidu, tomu boty držely Smile

V půlce sestupu na nás vykoukla nasvětlená sjezdovka. zastavili jsme a Staňa vytáhl stativ na poslední fotky.

Přiznám se, že jsem v lese a při sestupu dost litoval, že můj stativ zůstal doma, měl jsem vzít aspoň malou Hamu – některý záběry by na delší čas byly parádní.

Úspěšně jsme sešli až do Rusavy, našli auto a za chvilku už frčeli domů.

Celkem nám to dalo 12 pěších kilometrů. Pokud bude zbytek roku stejně povedený jako tahle vycházka, budu spokojenej. Stanči, díky za super den.

opět doporučím režim Slideshow Smile

Stančekova galerie je zde.