Odrovnaný nohy

Musím si postěžovat. Asi jsem si zničil nohy

V nedělí jsem si dal dvě silniční vyjížďky. Ráno s jsem se s klukama, co jeli z Přerova na Praděd, svezl kousek po jejich trase, konkrétně ze Samotišek ke Šternberku. Na šterberské rovině nasadili děsný tempo a mě samozřejmě balík ujel. Sice jsem je už nedojel a přes Štarnov jsem se pak vrátil domů, ale při stíhání jsem si hrábl pěkně. Uf. Já na ty balík akce prostě nejsem – nemám rád chumel kolem sebe a někoho, komu se musím lepit na zadek.
Každopádně, to ráno byla děsná kosa a asi jsem prochladl. A to jsem, prosím pěkně, jel v dlouhejch podzimních věcech.

Odpoledne jsme měli s Tomem (Mosquito) dohodnutou vyjížďku na Hostýn. Po obědě se udělalo trochu líp, tož jsme vyrazili. Cestou tam nám foukalo docela proti, takže k udržení svižnější rychlosti cca 27 k/h bylo potřeba trochu hrábnout. Mimořádně jsem nezvolil trasu Kostelec – Roštění – Prusinovice – Hlinsko, abych Toma a jeho zapletená kola netrápil na lokálních cestách, ale jeli jsme po lepších silnicích přes Holešov.
Až do Bystřice to docela jelo. Pak přišel výstup a totální krize. Hostýn není taková prasárna jak Praděd, je kratší a o něco mírnější. Ale ten den jsem měl pocit, že mám kondičku tak z roku 2004! – v té době jsem ten kopec z půlky chodil pěšky. Trápil jsem se i na 39/25 a prostě to nejelo, ani ze sedla. Přitom nohy nebolely, křeče taky nebyly. Prostě jenom scházela síla a srdce nešlo do tepů. Tak jsem se prošel, Tom mi přijel kousek naproti a po zjištění, v jakém jsem stavu, mě potěšil slovy “nj, stárneš”.
Na kopci jsem trochu zregeneroval, sjeli jsme do BY, tam jsem shodil dlouhý věci a vyjeli jsme zpět domů.
Po cestě tam byl ten zdechlejší Tom. Už na začátku mi sdělil, že mu to moc nejede. Po cestě zpět se role chrta obrátila, Tom ožil a já zdechl. Do Holešova to ještě jakž takž jelo, přes Rymice jsme taky projeli docela v pohodě. Krize přišla u Říkovic. Tam jsem teda Toma posílal napřed, ať se s mou pomalou jízdou nezdržuje. Zůstal a za to jsem mu dost vděčný, protože mě defacto odtáhl domů – už jenom fakt, že nejedu sólo, mě držel zbytky morálky pohromadě.
Trápil jsem se fakt fest. Nohy odmítaly táhnout víc jak na 25 k/h (a to prosím pěkně nefoukalo proti), tepy nešly nad 135 (většinou tak 128 – 130), prostě děs.
Ve Vlkošu jsem se stavil na jedno. Trochu to pomohlo, nohy zůstaly stejný, ale aspon bylo veselejc.
Tom mě opustil mezi Krčmaní a Grygovem. Já si tam chvíli dáchnul u pískovny. A zbylých 15 km jsem vyloženě počítal každej metr. To už jsem se zničil tak, že jsem nejel přes dvacet a předjela mě i bába s roštím. Fakt, nekecám. Teda neměla roští, ale turistické brašny, asi nějaká dálkolplazka, co jezdí natěžko, ale nandala mi to na rovině
Doma jsem zapadl do sprchy, pak do postele, pustil jsem MacGyvera a u něj málem usnul

Dneska jsem si jenom na vyjetí zajel k rodičům – 2 km. Nohy opět protestovaly. Tak nevím, co s nima. Asi pořídím nějaký lepší

Tak jsem si pěkně postěžoval a je mi líp